Zatímco na jiných zámeckých památkách návštěvníci obdivují rekonstruované prostory, majitelé Třebešic u Benešova Eliška a Igor Valdovi ukazují probořené stropy, hromady sutin a ruiny, jejichž společným jmenovatelem je víra v lepší budoucnost. „V přízemí bychom chtěli udělat expozici věnovanou rekonstrukci památky a v prvním patře si dokážeme představit vystavenou kolekci starých zemědělských strojů. Tyto plány mají prioritu proto, abychom v areálu již co nejdříve něco měli, aby to tu bylo něčím zajímavé i pro kolemjdoucí,“ říká paní Valdová.
Zámek koupili s manželem Igorem teprve před třemi lety.> Na internetu hledali bydlení v Praze, nakonec ale zjistili, že byt na Vyšehradě vyjde cenově stejně jako zámek ve středních Čechách. Na rozdíl od ostatních novodobých zámeckých pánů zpovídaných týdeníkem Euro se Valdovi nacházejí na počátku cesty vedoucí k záchraně památky. Zatím neexistuje ani konkrétní datum otevření zámku veřejnosti.
Manželé Valdovi počítají s tím, že budou zámek uvádět do provozu postupně. „Byli bychom rádi, kdybychom třeba do tří let mohli přivítat první návštěvníky,“ přejí si. Třebešice zatím ale na první pohled připomínají spíše obrovské staveniště a plány majitelů působí jako vzdušné zámky. Nadhled, pořádná porce optimismu, a hlavně vytrvalost jsou nicméně nezbytnou „výbavou“ kohokoli, kdo najde odvahu a energii na rekonstrukci památky.
Pozvolna pokračující stavební práce doprovázejí zajímavé projekty. Valdovi chtějí například v rámci internetové kampaně představit rekonstrukci svého zámku odborníkům z oboru památkové péče. „Děláme vše proto, aby areál mohli navštívit třeba studenti z technických fakult, kteří se zajímají o památkovou péči. Situace v terénu se často od učebnicových případů dost odlišuje, mohla by to pro mnohé být tedy zajímavá zkušenost,“ vysvětluje Eliška Valdová. Ví, o čem mluví – její syn studuje na Českém vysokém učení technickém.
Aspoň na provoz
Doba dokončení oprav je sice zatím v nedohlednu, představu o budoucím využití však majitelé mají vcelku jasnou. „Představovala bych si, že bychom tady s manželem část roku bydleli. Po dokončení všech úprav by areál měl fungovat už jako komplex. Rádi bychom nabízeli ubytovací služby, stejně jako možnost sportovního vyžití, máme třeba naplánované beachvolejbalové hřiště,“ tvrdí Eliška Valdová.
Valdovi hodlají využít nejen všechny místnosti zámku, ale postupně také všechny prostory v hospodářských budovách. Jenom tak lze totiž dosáhnout toho, aby se investované peníze začaly v budoucnu vracet. „Pravdou je však to, že na vydělávání peněz to tu nemáme. Chceme, aby zámek v budoucnu spíše uživil nějaké dva zaměstnance a aby si vydělal na provoz,“ podotýká paní Valdová, která pracuje jako ekonomka, zatímco její manžel podniká ve stavebnictví.
Vzhledem k rozlehlým prostorům plánují manželé Valdovi v bývalém chlévě místního Jednotného zemědělského družstva vybudovat bowlingové dráhy. „Počítáme také s možností přenocování, nejdříve v minikempu, později i v kamenných budovách. Máme projekt zaměřený na situaci, kdy sem přijede například rodina s dětmi nebo skupina přátel a budou tu chtít strávit tři až pět dnů. Během nich mohou třeba podnikat hvězdicové výlety do okolí,“ plánují Valdovi.
Okolí Třebešic je bohaté nejen na památky, ale má i velký potenciál, pokud jde o volnočasové aktivity. Nedaleko je Velký Blaník, dobře se tam chytají ryby a kříží se tam hned několik cyklostezek, přičemž jedna významná vede dokonce přímo přes Třebešice. „Právě projíždějící cyklisty bychom rádi pozdrželi a nabídli jim v budoucnu zázemí a své služby,“ prozrazuje marketingovou strategii paní Valdová.
„Má to tu pozitivní vliv na člověka. Myslím, že lidé sem budou jezdit nejen proto, že to bude cenově přijatelné, ale také kvůli tomu, že budou chtít trochu změnit styl života,“ dodává Eliška Valdová. Třebešice by navíc podle ní měly nabízet i zázemí pro teambuildingové akce a svatební obřady v zámecké kapli.
Zámek s potenciálem
Rekonstrukce barokního zámku Třebešice započala kompletní opravou střechy a krovu v létě 2009. „Tím jsme zamezili tomu, aby dovnitř zatékalo, a hlavně jsme zabránili další devastaci hlavní budovy. Samotné rekonstrukci historického krovu a položení střešní krytiny bobrovky předcházelo vyklizení půdních prostor, což bylo docela napínavé,“ uvádí paní Valdová. Zmiňuje přitom příhodu, kdy při společné obhlídce střešních prostor její manžel propadl půdou o patro dolů. Nehoda se naštěstí obešla bez zranění.
„Museli jsme přezdít značné objemy zdiva, především pod úžlabím. A také části římsy, která byla po konzultacích s Národním památkovým ústavem rekonstruována do původní barokní podoby. Zdivo a krovy jsme ošetřili přípravkem proti dřevokazným houbám a hmyzu. Navíc jsme nechali staticky zajistit věžičku, která hrozila zřícením,“ vypočítává Eliška Valdová jednotlivé kroky při rekonstrukci. Bez finanční podpory Středočeského kraje a ministerstva kultury by však opravy trvaly mnohem delší dobu.
Daleko lépe na tom byla barokní sýpka z roku 1773, která během uplynulých více než dvou století nebyla přestavována, a zachovala si tak původní vzhled. „Z hlediska památkové hodnoty je příkladem velmi kvalitní architektury doby baroka,“ říká hrdě zámecká paní a dodává, že po dokončení oprav bude možno objekt využívat jako muzejní a společenské prostory.
Všude kolem je ale stále vidět spousta práce, která na majitele Třebešic čeká. „Musíte se smířit s tím, že vše nejde udělat naráz. Ani v současné době není tolik finančních prostředků a sil. Ale rádi bychom k tomu dospěli rozumným tempem, nechceme se z toho zhroutit,“ vysvětluje Eliška Valdová. „Dobíjí nás jakákoli maličkost, která se povede udělat. A vzhledem k tomu, že naše tři děti to tu baví, máme pocit, že je to také svým způsobem investice do jejich budoucnosti,“ podotýká.
V rámci Operačního programu Životní prostředí bylo v roce 2010 schváleno přidělení finančních prostředků na obnovu zámeckého parku, který je dalším obrovským úkolem manželů Valdových. Rozsáhlá zámecká zahrada má potenciál, neboť je hodnotná i z biologického hlediska. Na stránkách třebešického zámku jsou zdokumentováni všichni vzácní obyvatelé z rostlinné i zvířecí říše včetně čápů bílých nebo rosniček zelených. Díky spolufinancování z fondů Evropské unie začaly práce na záchraně parku již na podzim minulého roku.
Byznys ve druhé řadě
Stavba i samotná rekonstrukce připomínají válku, v níž se neustále mění podmínky na bojišti. A to klade značné nároky na majitele – člověk musí být připraven téměř na jakýkoli vývoj, hlavně ten nepříznivý, a musí na něj umět adekvátně reagovat. Namístě je především důkladná rozvaha. „Nechceme do něčeho investovat jen tak a poté zjistit, že to nefunguje. Nyní máme třeba dva hostinské pokoje, k nimž lze přistavět další ubytovací prostory. Pokud bude o ubytování u nás zájem, budeme postupovat v rozšiřování obytné části,“ říká Eliška Valdová. „Hlavně že zámek ani hospodářské budovy dál nebudou chátrat. Máme dospívající děti, tak třeba tu vymyslí v budoucnu něco lepšího než my,“ podotýká.
Třebešice jsou příkladem, kdy záměry majitelů odpovídají představám památkářů. Může za to do jisté míry i cit pro detail obou vlastníků. „Všeobecně mám raději starou skříň než repliku, která vypadá sice úžasně, ale jenom se jako stará skříň tváří. Pro mě je důležitější, když na sobě má sice fleky a šrámy, ale je to skutečně starý kus. Důležité je, aby si to zachovalo svoji tvář. Neděláme to pro byznys, kdyby ano, tak na tyto věci nebudeme brát zřetel,“ vysvětluje Eliška Valdová.
Oprava třebešického panství pro Elišku a Igora Valdovy úzce souvisí s jejich životním názorem. „Je to investice do věci, která se už nikdy nevyskytne, a přitom podobných památek neustále ubývá. Postavit nový dům si můžete kdekoli a kdykoli, v případě záchrany zámku ale musíte jednat dříve, než spadne. Můj syn si sice myslí, že i památka má právo na důstojný zánik, ale já s tím tak úplně nesouhlasím,“ říká paní Valdová.
Historie Třebešic na Benešovsku Tam, kde končí silnice
Třebešice na Benešovsku nedisponují pohnutou historií jako jiné zámky ve Středočeském kraji ani nejsou nikterak okázalé. Z památkového hlediska jde však o unikátní komplex zámku a hospodářských budov, v nichž se mísí několik stavebních slohů. Zámek tvoří dvoukřídlá patrová budova s valbovou střechou, jejíž vrchol zdobí malebná věžička. Dříve se v ní nacházely hodiny a zvon, dnes nese korouhev s erbem, který navrhli sami majitelé, manželé Valdovi. K zámku patří barokní špýchar s volutovým štítem, stáje s klenbami a bývalý lihovar.
Na místě tvrze poprvé zmíněné ve čtrnáctém století vzniklo nejprve renesanční sídlo, které bylo v letech 1651 až 1700 barokně přestavěno a rozšířeno. Na počátku tohoto období koupili komplex rytíř a pražský měšťan Tomáš Sohier z Windmühle a jeho manželka Otilie. Později třebešické panství vyženil František Antonín hrabě z Roggendorfu. Jeho manželka majetek po smrti hraběte prodala v roce 1752 pražskému Emauzskému klášteru.
Poslední soukromý majitel František Šesták získal Třebešice v roce 1924. A bydlel tam s rodinou až do roku 1951. Následně objekty využívalo místní Jednotné zemědělské družstvo, které způsobilo největší újmu všem budovám. Komplex pouze devastovalo a o jeho opravu se ani trochu nestaralo, jak bývalo v tehdejší době zvykem. Budova zámku chátrala a vzácné interiérové vzory podléhaly zkáze.
Po revoluci byly Třebešice vydány potomkům bývalého majitele, ale v zuboženém stavu. Hlavní budova zámku vykazovala vážné statické poruchy, krov se hroutil, hospodářské budovy byly tristně poničené, a tak se jej majitelé rozhodli prodat. Teprve rok 2009 znamenal pro Třebešice naději. „Manžel zámek objevil na internetu, kde ho prodávala jedna realitní kancelář. Přijeli jsme sem v pozdních hodinách, převalovala se tady mlha, ani vesnici nebylo vidět. Působilo to magicky i děsivě zároveň. Spíše jsme ale byli rozhodnuti panství nekoupit a odjeli jsme. Doma jsme přesto nevydrželi a vrátili jsme se hned následující den. To už nás místo zcela pohltilo – nejenom zámek, ale i vesnice a okolí. Je tady opravdu krásně, a jelikož tu prakticky končí silnice, tak máte pocit, že jste na konci světa,“ vypráví spolumajitelka třebešického panství Eliška Valdová.
