E u r o n a č e s k é m ú č t u
Naše republika do západoevropské eurozóny ještě mnoho let patřit nebude, nicméně řadu výhod nové měny mohou klidně využívat už dnes i čeští občané. Základním předpokladem k tomu je vlastnictví bankovního euroúčtu.
Připomeňme, že euro platí od 1. ledna letošního roku pro jedenáct západoevropských zemí. Jejich měny, jako například německá marka, ještě existují, ale bezhotovostní platby již probíhají pouze v eurech. Od 1. ledna roku 2002 získají eura také podobu mincí (euro se dělí na sto centů) a bankovek a obsadí i sféru hotovostních plateb. Národní měny jedenácti zemí pak budou v oběhu spolu s eurem ještě půl roku, načež ztratí platnost definitivně. Od ledna do června 2002 bude možné národní měny vyměnit za eura zcela bez problémů, později už jenom na některých místech a s poplatkem.
Menší spekulační pole
Z členských států Evropské unie zatím zůstaly mimo eurozónu Spojené království, Dánsko, Švédsko a Řecko. To mimo jiné znamená, že počet opravdu významných měn v západní Evropě se smrskl na tři - euro, britskou libru a frank Švýcarska, které není členem Evropské unie. Ve světovém měřítku zatím dominuje americký dolar a veledůležité postavení má také japonský jen. Celkem tak zůstalo ve světě jen pět opravdu významných měn. Mezi německou markou a například italskou lirou teď není z hlediska změn kursu vůči koruně žádný rozdíl. Poměr jejich přepočtu na euro byl pevně stanoven. Jestliže se změní kurs eura, změní se ve stejné míře i kurs uvedených dvou měn. Tím odpadla spíše teoretická možnost spekulovat na změnu vzájemného kursu měn dnešní eurozóny. Teoretická proto, že uvedené měny se v poslední době vyvíjely v těsné vzájemné vazbě, a příliš prostoru pro devizovou spekulaci tak neposkytovaly. Možnosti vydělat, anebo také prodělat na změnách vzájemných kursů v rámci „velké pětky nicméně zůstávají.
Nejlépe viditelnou změnou z pohledu českého občana je nová podoba domácího kursovního lístku. Euro, označované měnovou zkratkou EUR, v něm nahradilo jedenáct měn. Zmizelo také ECU (měnová zkratka XEU), což byla umělá zúčtovací jednotka pro Evropský měnový systém (EMS) a v podstatě předchůdkyně eura. Protože ale německá marka a dalších deset západoevropských měn eurozóny jsou nadále platné a protože lidé si zvykají na velké změny jen pomalu, uvádějí banky ve svých kursovních lístcích kromě kursu eura rovněž kursový přepočet pro tyto měny. Pro hrubou orientaci si stačí jednou provždy pamatovat, že jedno euro se rovná přibližně dvěma markám, respektive že jedna marka je půl eura. Kurs dolaru k euru bude určitě kolísat; momentálně stojí dolar asi o pět korun méně než euro.
Karta jako řemen
Kdo sedí jen doma za pecí, může se na euro klidně vykašlat. Hodně našich lidí ale jezdí do Evropy velmi často, ať už za rekreací, za příbuznými či známými, anebo služebně. Zcela běžnou věcí jsou dnes pro české občany také různé drobné platby do západní Evropy i odtamtud sem. V takových případech je dobré zvážit, zda si dosavadní devizový účet například v markách nepřevést na eura, anebo zda si nezaložit rovnou nový euroúčet. Markový nebo podobný účet si lze ponechat nejdéle do konce prosince 2001, kdy národní měny v eurozóně přejdou do poslední fáze své existence. Jestliže někdo potřebuje něco zaplatit do ciziny opravdu jen výjimečně, anebo dostane zvenku drobný honorář jednou za pět let, vystačí s běžným korunovým účtem, na němž lze takové operace rovněž provádět.
Služby v eurech nabízejí téměř všechny banky. Převod devizového účtu ze starých měn na eura je bezplatný, v řadě případů zůstává i původní číslo účtu, anebo lze bezplatně zavřít starý a otevřít nový, případně přejít na kombinovaný účet.
V případě čilého finančního styku s oblastí nové měny vede přechod na euroúčet mimo jiné ke zlepšení celkového přehledu o všech operacích. Vybírat lze jakoukoli z jedenácti národních měn bez směnárenských poplatků, bezhotovostní platby se uskutečňují přímo v eurech. Mezinárodní platební karta k takovému účtu umožňuje při cestách po Evropě v mnoha případech platit hladce přímo, protože zboží a služby jsou v eurozóně již označovány cenami jak v národních měnách, tak v eurech. Když kartu strčíte do peněžního automatu v Bruselu, vylezou ze stroje belgické franky, v Milánu dostanete liry a tak podobně. Od směnárenských poplatků vám ulehčí rovněž eurošeky.
Jak už jsme upozornili, vzájemný poměr (kurs) měn jedenáctičlenné eurozóny je pevně dán. Z toho vyplývá i skutečnost, že úrok z eura je stejný jako třeba z francouzského franku.
Z hlediska výnosu je proto úplně jedno, jestliže máte například v Union bance termínovaný účet na jeden měsíc v eurech, německých markách či v rakouských šilincích. Ve všech těchto případech činí aktuální sazba v uvedené bance 1,8 procenta, zatímco obdobný účet v amerických dolarech vynáší 3,3, v britských librách 4,6 a ve švýcarských francích 0,9 procenta ročně. Jiné banky vám nabídnou jiné úroky, ale sazba pro eurozónu bude v daném finančním ústavu vždy jednotná. Kupříkladu ČSOB nabízí na měsíčním účtu za euro rovněž 1,8 procenta, Komerční banka ale dává 2,3 a Česká spořitelna dokonce 2,5 procenta (opět ročně, měsíční sazbu vypočteme jako jednu dvanáctinu).
