Od ledna začal částečný přechod na individuální spoření pro penzi
Množstvím billboardů, které lákají prostřednictvím tváří známých herců na finančně zajištěnou budoucnost, připomíná Slovensko těchto dnů časy kuponové privatizace. Každá z osmi společností, které získaly licenci na správu důchodových fondů, investovala do reklamních kampaní desítky milionů slovenských korun. Průzkumy veřejného mínění i vládní odhady předpokládají, že během následujících měsíců zvolí částečný přestup z průběžného do fondového důchodového systému více než milion Slováků.
Pro třicátníky nic moc.
Zvolit si některou ze správcovských společností a odvádět jí devět procent hrubé mzdy, která doposud končila u Slovenské správy sociálního zabezpečení, může každý, komu zbývá do odchodu na penzi více než deset let. V praxi ale systém pro střední generaci není vůbec výhodný. Šok určitě zažije nejeden třicátník, který zadá pár základních parametrů do některé z mnoha internetových penzijních kalkulaček. Čtyřiatřicetiletý muž se mzdou třicet tisíc korun, tedy dvojnásobkem průměru, by v 65 letech pobíral v dosavadním průběžném systému 53 procent budoucí průměrné mzdy, zatímco po přestupu do nového systému by si polepšil na 54 procent. Nadprůměrně vydělávající jsou přitom oporou nového systému. U lidí méně vydělávajících je rozdíl ještě nepatrnější. Výraznějšího rozdílu v penzích ve prospěch nového systému dosáhnou pouze dnešní dvacetiletí, kteří teprve nyní vstupují poprvé na trh práce. Není proto divu, že například ministr financí Ivan Mikloš, jeden z otců rozsáhlých slovenských reforem, veřejně prohlásil, že zůstane v dosavadním důchodovém systému a do fondů spořit nebude. Jeho postoj je ale spíše ojedinělý. Reforma má přibližně šedesátiprocentní podporu obyvatelstva - největší ze všech klíčových reforem: daňové, zdravotnické a ve školství. „Lidé díky vládní kampani začínají chápat pojmy spořit, investovat, pojistit se. Vnímají také to, že zatímco dříve pro ně důchodové pojištění bylo imaginární položkou na výplatní pásce, nyní je to reálná složka jejich příjmů, kterou lze například dědit,“ řekl týdeníku EURO ředitel brokerské společnosti AFS Peter Bero.
Více zásluhovosti.
V Česku by porovnání kvůli obrovské nivelizaci důchodů vycházelo jednoznačněji pro přechod do nového systému. Slováci však průběžný pilíř podstatně zmodernizovali a zabudovali do něj více zásluhový princip. Penze se nyní pohybují od dvou do dvaceti tisíc korun a jejich výpočet je naprosto transparentní, každý si může svůj pravděpodobný budoucí důchod vypočítat. „Lidé nad padesát let se prostřednictvím každoročního výpisu dozvědí, jaký by při okamžitém odchodu do penze pobírali důchod,“ říká Bero. Penze v průběžném systému se valorizují z poloviny na základě nárůstu průměrné mzdy a z poloviny dle výše inflace. Přesvědčení většiny Slováků, že jsou evropským ekonomickým tygrem, nahrává tomu do soukromého systému nevstupovat. „První pilíř umožňuje investovat do reálné konvergence Slovenska, zatímco druhý vzhledem k situaci na slovenském kapitálovém trhu ne. Fondy budou investovat především do tradičních vyspělých ekonomik, jejichž růst není tak prudký,“ vysvětluje studie vypracovaná Ludovítem Ódorem ze slovenského ministerstva financí. Většina lidí střední generace nakonec do soukromých fondů vstoupí. Nezbohatnou, ale budou mít jistotu, jejich peníze jim již nikdo nevezme na rozdíl od průběžného systému, jehož podmínky se mohou i v budoucnu měnit,“ předpovídá Martin Thomay z Bratislavského Institutu pro svobodnou společnost. Předností úprav je i to, že výše důchodu se stanovuje na základě příjmů v průběhu celého aktivního pracovního života. Slovensko tak elegantně odstranilo známé problémy s černým pasažérstvím a morální hazardem, kdy především živnostníci uměle snižují své příjmy v mladším věku a ve věku předdůchodovém je kvůli získání vyšší penze zase zvyšují.
Dream team neuspěl.
Tomu, že vše v průběžném pilíři nebude v budoucnu tak ideální, jak se nyní zdá, napovídají i prohlášení politiků. „Je pravděpodobné, že důchodový nárok za každý další rok přispívání do systému se v budoucnu sníží. Uvažujeme o tom, že časem přejdeme na systém valorizací výlučně dle inflace,“ tvrdí ministr práce Ludovít Kaník. Jím řízené ministerstvo odhaduje, že by oslabování prvního pilíře v horizontu desítek let mělo vést ke snížení z něj vypláceného důchodu ze současných padesáti na třicet procent průměrné mzdy. Na výsledné podobě reformy se aparáty slovenských ministerstev a dalších odborníků podílely jen minimálně. Snaha připravit reformu s týmem složený z lidí z bank, pojišťoven, asset manažerských firem a penzijních fondů ale existovala. Ludovít Kaník takovou odbornou skupinu sestavil a pod názvem Dream team představil na počátku svého funkčního období veřejnosti. Nakonec ale reformu připravili odborníci ze Světové banky, především strůjci chilské reformy José Piñera a Augusto Inglesia. Důvod? Reprezentanti slovenských finančních skupin se nedokázali povznést nad sektory, které zastupovali. „Každý z nich napsal zákon, který dával přednost oboru, ze kterého vyšel, na společném kompromisu se neshodli. Nakonec se rozhádali a team se kvůli protichůdným zájmům rozpadl,“ vysvětluje Martin Thomay.
Doděláme za pochodu.
Zákon o starobním důchodovém spoření, na jehož základě penzijní reforma na Slovensku odstartovala, prošel za pár měsíců od schválení již třemi novelami. Ani prosincové úpravy ale nebyly určitě poslední, ministr Kaník na otázky týdeníku EURO připustil další budoucí změny. „Na Slovensku moc nepočítáme a spíše děláme, panuje přesvědčení, že systém se doladí za pochodu,“ glosuje situaci okolo neustálého novelizování zákonů Dušan Doliak, šéf slovenského Credit Suisse, firmy, která do získání lidí do svých důchodových fondů investovala zřejmě nejvíce peněz a na jejich propagaci najala populárního Milana Lasicu. „Slovenská legislativa je velmi dynamická, od záměru schválení zákona parlamentem až po podpis prezidentem často neuplyne ani měsíc,“ říká Jiří Rusnok, který má na starosti rozjezd slovenských důchodových fondů pro skupinu ING. Vedle Credit Suisse a ING licenci na provozování důchodové správcovské společnosti získaly Allianz, ČSOB, Aegon, VÚB Generali (Banca Intesa), Prvá dochodková sporitelna (Erste Group) a Sympatia - Pohoda. Zákon společnosti silně reguluje. Vedle požadavku na minimálně 300milionové základní jmění nesmí společnosti zveřejňovat do července 2006 počty svých klientů. V osmnáctiměsíční přechodové lhůtě navíc musí získat minimálně 50 tisíc klientů. Ti, kterým se to nepodaří, budou muset své fondy předat jinému správci. „Zájem je obrovský, myslím, že s překonáním zákonného limitu nebude mít žádná z osmi firem problém,“ odhaduje Peter Bero.“Aby správcovská společnost prosperovala, potřebuje získat alespoň 100 tisíc klientů,“ dodává. Týdeníku EURO se v polovině prosince podařilo získat neoficiální údaje zájmu o jednotlivé fondy. Allianz, která na Slovensku vlastní bývalou státní Slovenskou pojišťovnu a může využívat síť jejích obchodních zástupců, má předběžné smlouvy od více než 50 tisíc klientů, stejně jako Credit Suisse. Trojkou trhu zřejmě bude ING, která disponovala 20 tisíci smlouvami. Další firmy měly zatím hluboko pod deset tisíc klientů. O čtvrté a páté místo ale spolu nejspíše svedou bitvu VÚB Generali a Prvá dochodková.
Přeregulováno.
Přes prohlášení politiků, že licenci na provozování důchodových fondů neposkytnou jen tak každému, obdržely nakonec licenci všichni, kdo o ní požádali. Minimálně dvě firmy - Česká pojišťovna a AIG - do přípravy správcovské společnosti také investovaly, nakonec ale o licenci nepožádaly. Hlavní důvod: silná regulace. Kromě výše uvedených omezení zákon přísně reguluje také výši poplatků (maximálně 0,08 procenta z objemu spravovaného a jedno procento z investované částky měsíčně) a informační povinnosti. Každý klient například musí mít možnost průběžně sledovat stav svého důchodového účtu prostřednictvím internetu. „Návratnost kapitálu se pohybuje u jednotlivých konkurentů mezi devíti až dvanácti roky, poplatky jsou opravdu velmi nízké a nelze je žádnými oklikami zvýšit,“ říká Jiří Rusnok. „V Polsku máme výnosy zhruba pětinásobné,“ dodává. Pravděpodobně má pravdu ministr Kaník, který označuje poplatky za nejnižší na světě. „Jak dlouho ale vydrží?“ ptá se řečnicky Martin Thomay z bratislavského Institutu pro svobodnou společnost. Sám je k současným poplatkům skeptický a očekává, že každá příští vláda bude pod silným lobbistickým tlakem důchodových společností. „Vláda si bude muset vybrat, zda chce nejnižší poplatky, nebo širokou konkurenci. Pokud se poplatky v budoucnu nezvýší, vznikne oligopolní struktura trhu, protože rentabilní budou jen tři až čtyři správcovské společnosti, ostatní svá portfolia odprodají a z trhu se stáhnou,“ tvrdí již dnes šéfové teprve nedávno vzniklých firem. Za důvod, proč oligopol spolupracujících subjektů, jejichž nabídka se prakticky nebude lišit, v budoucnu na Slovensku stejně vznikne, označují pravicoví kritici reformy takzvaný benchmarking. Ten má chránit klienty před špatnou výkonností fondů jedné společnosti. Zákon říká, že pokud výkonnost nejrizikovějšího fondu, investujícího převážně do akcií, bude o více než polovinu horší než průměrná výkonnost konkurence, je správcovská společnost povinna dorovnat propad klientům ze svého. Podobné limity platí i pro fondy smíšené (70 procent výkonnosti konkurence) a konzervativní (90 procent). „Portfolio manažeři jednotlivých společností se budou pravděpodobně setkávat a koordinovat své investiční strategie. Odvětví se bude kartelizovat a zvolené investiční strategie budou velmi konzervativní. Riziko ztráty není kompenzováno žádnou možností pro správce fondu vydělat více,“ tvrdí ekonomický analytik Thomay. „Produkty všech správcovských společností budou velmi podobné,“ souhlasí Dušan Doliak z Credit Suisse. Mladší přestupem do nového penzijního systému určitě neprohloupí. Možná jim ho usnadní i fakt, že volba správcovské společnosti není žádným osudovým životním rozhodnutím, fondy budou podobné jako vejce vejci. Smysl reklamních kampaní profilující jednotlivé správce dostává povážlivou trhlinu.
Druhý penzijní pilíř na Slovensku
• Vstup do druhého pilíře je povinný pro nově příchozí na trh práce, ostatní si mohou do června 2006 zvolit, zda vstoupí, či zůstanou jen ve státním systému. Lidé nad 52 let již do druhého pilíře vstoupit nesmí.
• Do druhého pilíře odvádí zaměstnavatel devět procent z hrubé mzdy.
• Účastníci si mohou zvolit:
- penzijní fond, jednou za půl roku mají možnost přejít k jinému
- druh fondu - na výběr je růstový, vyvážený a konzervativní
• Naspořené peníze klienta v důchodovém věku převede správce na vybranou komerční pojišťovnu, od které si klient koupí anuitu - doživotní měsíčně vyplácenou rentu.
