Francouzská armáda obsadila historické srdce Sahary Timbuktu a vyhnala odtud islamistické bojůvky
Francouzi zahájili akci v Mali a místní vojáci u toho asistovali spíše jen symbolicky.
Islamisté tu stihli během svého několikaměsíčního úřadování zbořit a poničit několik památek zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO, spálit části unikátních archivů místních historických škol a nutit místní obyvatelstvo, aby se chovalo podle nejpřísnějšího výkladu islámského práva šaría.
Povstalecké islamistické skupiny se stáhly bez boje ještě před vstupem francouzsko-maliských jednotek do města. Francouzi několik dní předem ostřelovali povstalecké základny ze vzduchu a zaútočili přitom i na zimní sídlo Muammara Kaddáfího, z něhož si rebelové udělali velitelský stan. S dobytím Timbuktu a dalšího důležitého centra severního Mali, města Gao, tak maliská vláda získala zpět prakticky všechna města držená dosud povstalci.
Během pouhých čtrnácti dnů ofenzivy se francouzské armádě podařilo osvobodit polovinu Mali o rozloze asi devíti Českých republik. Potud je francouzská vojenská akce nesporným úspěchem. Žádný Irák nebo Afghánistán.
Místní obyvatelstvo, stejně jako představitelé místní správy, navíc vítají bývalé koloniální pány s nadšením. Sadou Diallo, starosta města Gao, se po několika měsících vrátil do svého působiště francouzským vojenským letadlem z hlavního města Bamaka. Stejně jako mnoho dalších Severomalijců tam našel útočiště před postupujícími islamisty. Po příletu na letišti v Gau nešetřil Diallo slovy díků na adresu Francie a francouzského prezidenta za to, že vyslyšel žádost maliského vedení a poslal chudé africké zemi na pomoc své vojáky. Francouzi v poli Francouzský prezident François Hollande přitom v říjnu 2012 před svou první africkou cestou po zvolení prezidentem prohlásil, že francouzští vojáci nebudou nikdy bojovat s islamistickými rebely na území Mali a že nebudou suplovat plnění úkolů afrických armád. Rada bezpečnosti totiž přijala rezoluci umožňující nasazení afrických armád koordinovaných Africkou unií (AU) nebo Hospodářským blokem západoafrických států (Ecowas).
Účelem rezoluce bylo na žádost Mali zlikvidovat povstání islámských extremistů v severní části země.
Jenže počátkem letošního roku vyrazily skupiny ozbrojenců s desítkami svých pick-upů a lehkou výzbrojí dále na jih. Obsadily město Konna v úzkém hrdle oddělujícím severní část země pod kontrolou povstalců od jižní části s hlavním městem Bamakem. Tu dosud kontrolovala maliská vláda. Islamisté hrozili dalším postupem směrem na Bamako a eventuálním ovládnutím celé země, což je ostatně jejich cíl. Mise afrických armád nebyla ještě zdaleka připravená, a bylo proto třeba jednat. Hollande změnil názor a na žádost maliského prezidenta Dioncoundy Traorého poslal urychleně do Mali ozbrojené síly.
Proč se ale Francouzi právě v Mali tolik angažují? V jiných jejich bývalých koloniích na černém kontinentě také zuří občanské války, a Francouze to přitom ponechává v klidu. Situaci v Mali ale vidí jinak. Ne jako lokální boj o moc, ale jako snahu nadnárodních teroristických skupin najít si nový životní prostor pro své působení. A pohled na širší oblast sahelu jim dává za pravdu.
Sahel je pás probíhající celou Afrikou od západu na východ tam, kde Sahara přechází na svém jižním okraji ve vyprahlou, ale obyvatelnou africkou step. Typickými sahelskými zeměmi jsou Mauritánie, Mali, Niger, Čad či Súdán. Obyvatelstvo sahelu je převážně muslimského vyznání. Většina zemí oblasti jsou velmi chudé státy se slabou centrální vládou.
Pouštní hranice tu podle pravítka narýsovaly koloniální mocnosti. Nikdo je většinou nehlídá, z technického hlediska by byla ostraha ostatně těžko proveditelná. Západní část sahelu na území Mauritánie, Mali, Alžírska a Libye obývá původně kočovný berberský kmen Tuaregů.
Etnický stát versus nadnárodní džihád Mali má tvar přesýpacích hodin, kde úzké hrdlo odděluje severní část od jižní. Na severu převažují Tuaregové, jižní část Mali obývá černošské obyvatelstvo. Tuaregové říkají své oblasti Azavad a už celá desetiletí usilují o autonomii nebo samostatný stát. A takový byl i původní cíl současné rebelie, která měla být prostě jedním z afrických etnických konfliktů.
V říjnu 2011 byl v Libyi dopaden a zastřelen Muammar Kaddáfí. Ve stejné době vzniklo na severu Mali Národní hnutí pro osvobození Azavadu (MNLA). K jeho vzniku přispěli tuarežští bojovníci, kteří se právě vraceli ze služeb Muammara Kaddáfího, či naopak povstalci po skončení libyjských bojů. Přinesli si s sebou zkušenosti i poměrně sofistikovanou výzbroj. Od počátku roku 2012 MNLA úspěšně vyhánělo rozloženou maliskou armádu ze severní části země. Vedle MNLA ale vznikla jiná tuarežská skupina Ansar Dine pod vedením Ag Ghálího. Ta se ideologicky inspiruje al-Káidou a neusiluje o samostatný Azavad, ale o ovládnutí celého Mali a uplatnění tvrdé formy islámského práva na celém maliském území.
Obě skupiny měly společného nepřítele a při obsazování největších měst severu Gao, Kidal a Timbuktu spolupracovaly. Po vojenském převratu v maliském hlavním městě v březnu minulého roku MNLA vyhlásilo nezávislý Azavad s hlavním městem Timbuktu. V té době se ale sekulární MNLA od praktik a cílů Ansar Dine distancovalo a původní společný zájem se rozdělil. Sekulární MNLA ale rychle zcela podlehlo džihádistům z Ansar Dine a ti s pomocí dvou dalších skupin zcela ovládli severní Mali.
V dubnu a květnu začal Ag Ghálí v Timbuktu realizovat džihádistický projekt. Jeho ozbrojenci vynucovali zahalování žen, uplatňovali mrzačící tresty nebo kamenovali za cizoložství. Motykami úplně zničili historické hrobky muslimských světců ortodoxním islámem neuznáváných, které byly součástí světového dědictví UNESCO. Místní muslimské obyvatelstvo ale tyto radikální praktiky nevítalo. Původně národnostní konflikt tak velmi rychle nabral úplně jiný charakter.
Džihád v akci Krize na vrtné základně v alžírském In Aménasu v polovině ledna ukázala, že džihádistické skupiny tohoto regionu neznají hranice. Dvaatřicet dobře vyzbrojených útočníků podniklo kvalitně připravenou akci, při které zajali desítky zahraničních pracovníků a žádali zastavení francouzské ofenzivy v sousedním Mali. Je přitom jasné, že skupina musela akci plánovat mnohem dříve, než Francie svou misi zahájila, a že téma pro požadavky únosců se vhodně nabídlo. Islamistické komando bylo (spolu s desítkami rukojmí) následně prakticky rozmetáno alžírskými speciálními jednotkami.
Akce In Aménas byla řízena Muchtárem Belmuchtárem, Alžířanem, veteránem z Afghánistánu a z alžírské občanské války, kde bojoval v řadách Islámských ozbrojených skupin (GIA). V poslední době je známý jako odborník na únosy cizinců a jako král obchodu s drogami a cigaretami. Je napojen na jihoamerické drogové kartely a zajišťuje přesun zboží z Jižní Ameriky přes Saharu do Evropy. Ne nadarmo se mu říká Mr. Marlboro. Podobných Muchtárů a Ag Ghálíů se v oblasti pohybuje celá řada. Jednají se svými ozbrojenými skupinami převážně na vlastní pěst a živí se nelegálním obchodem. Využívají přitom společnou islamistickou ideologii.
Vyhasínající džihádistická bojiště v Asii jsou pro Afriku spolehlivým zdrojem přísunu čerstvých sil. Degenerovaní alžírští islamisté, od konce 90. let působící na jihu země, kam utekli před alžírskými úřady, džihádisté přicházející z různých bojišť světa, pohádkový a lehce dostupný arzenál jménem Libye, nekontrolovatelnost sahelu a propustnost saharských hranic, to je mix, který představuje reálné riziko, že se zločinecké skupiny dokážou domluvit, zorganizovat a získávat moc ve slabých subsaharských muslimských zemích, jak se o to pokusily právě v Mali.
Francie má v Mali asi tři tisíce vojáků.
Misi nechce protahovat, i když ministr obrany Le Drian prohlásil, že francouzské působení v zemi je spíše otázkou měsíců než týdnů. Západní vojenská přítomnost na africké a „islámské“ půdě je citlivá záležitost, o čemž svědčí třeba její odsouzení ústy egyptského prezidenta Mursího. Velení nad akcí chce proto Francie co nejdříve předat misi Africké unie. Francouzům se pravděpodobně do té doby podaří získat pod kontrolu všechna města v severním Mali a předat je maliské armádě.
Islamisté ale opouštějí dobytá města až příliš ochotně. Je to zřejmě proto, že se stahují do odlehlých pouštních oblastí, kde hodlají konsolidovat své síly. A nemusí to být nutně na území Mali. Navíc existují zprávy, že v pouštních horách budují podzemní základny.
Vystopovat a eliminovat tyto skupiny v pustém a neskutečně rozlehlém a nepřehledném terénu už bude úkol mnohem složitější a dlouhodobější.
Západní spojenci Francie nehodlají fyzicky do konfliktu vstupovat vůbec. Pochopili ale, jakou za ně odvádějí Francouzi práci, a tak alespoň poskytují technickou pomoc.
A budou muset poskytnout i pomoc finanční. Ofenziva v Mali zatím vypadá, že nebude finančně tak zničující jako obdobné akce např. v Afghánistánu. Pokud ale bude zájem na tom, aby africké armády v projektu dobře pokračovaly, bude asi potřeba zajistit financování i jim. A přestože zatím nejsou žádné známky toho, že by saharští džihádisté plánovali útoky v západních zemích, může se Evropě taková investice vyplatit. l
Aktéři konfliktu v Mali MNLA (Národní hnutí pro osvobození Azavadu) usiluje o samostatný tuarežský stát v oblasti severního Mali. Má ambice zahrnout do svého projektu i Tuaregy z okolních zemí. Sekulární hnutí bez náboženské ideologie. V prvních měsících roku 2012 se MNLA podařilo převzít kontrolu nad většinou severního Mali. Ideologická roztržka s islamisty z Ansar Dine vedla ke ztrátě pozic MNLA ve prospěch islamistů. Během francouzské ofenzivy v lednu 2013 se MNLA prohlásilo za spojence francouzské a maliské armády v boji proti terorizmu, ponechává si ale autonomistické požadavky. Ansar Dine je hnutí sestávající nejen z Tuaregů, ale i jiných etnik a národností regionu. Má za cíl dobýt celé Mali a vytvořit v něm přísně islámský stát po vzoru vlády Tálibánu v Afghánistánu. Založil ho Ijád Ag Ghálí. Ansar Dine společně s MNLA vytlačily počátkem roku 2012 maliské vojáky ze severu země. Poté ale začaly na dobytém území zavádět přísnou formu islámského práva, ničit hrobky místních světců a v červnu zcela vytlačily bývalého spojence MNLA ze severomaliských měst. AQIM (al-Káida v islámském Maghrebu) je nadnárodní džihádistická organizace, má původ v alžírských ozbrojených islámských skupinách (GIA) bojujících proti vládě počátkem devadesátých let. Působí v celém Maghrebu a sahelu a bojovníci pocházejí ze všech zemí oblasti. AQIM je známý únosy, finance získává výkupnými a pašováním drog. MUJAO (Hnutí jednobožství a džihádu v západní Africe) je odštěpenecká skupina od AQIM podobných cílů a charakteru. Francouzská armáda má v Mali asi 2900 vojáků. Po leteckých úderech stíhačkami Mirage a Rafale a vrtulníky Gazelle nasadila pozemní jednotky. Proti ozbrojencům bojuje v těsné spolupráci s maliskou armádou. Maliská armáda je ve velmi špatném stavu, celkem disponuje asi 8000 muži, je velmi špatně technicky vybavená a má velmi slabý výcvik vojáků. Existují úvahy EU o zajištění výcviku maliské armády, podílet by se na něm mohla i Česká republika. Africké armády. Na základě mandátu OSN vysílají okolní západoafrické státy do Mali své kontingenty, cílový počet afrických vojáků z Nigérie, Burkina Fasa, Čadu, Mauritánie a možná dalších zemí je asi 8000 mužů.
O autorovi| ŠTĚPÁN MACHÁČEK, spolupracovník redakce
