Jan Králík se roku 1868 rozhodl pro neobvyklé podnikání. Ve středočeské Toušeni začal stáčet železitý pramen a založil malé lázně. Jeho syn později zavedl bahenní koupele a proslavil obec po celém kraji.
Jan Králík mladší u železitého pramene.
Autor: Slatinné lázně Toušeň
Městys Lázně Toušeň leží zhruba dvacet kilometrů východně od Prahy a patří k nejstarším obcím ve Středočeském kraji. První zmínky o něm pocházejí již z roku 1293 a původní staroslovanskou historii dokládá i netypické skloňování (z/do/u Toušeně).
Ve středověku střežili zdejší obyvatelé labský brod, později přívoz solné stezky. Počátkem 17. století fungovala v obci i dostavníková zastávka pošty, za třicetileté války byl ale zdejší kraj vydrancován a trvalo několik desetiletí, než se opět vzpamatoval.
V polovině 19. století pozvedla Toušeň Floriánská pouť. Zlomovým byl ovšem teprve rok 1868, kdy v obci vznikl cukrovar a především lázně, založené místním podnikatelem Janem Králíkem. Původně nevelký podnik se časem rozrostl o další provozy a jeho klientelu tvořili nejen Češi, ale i zahraniční hosté.
Pramen s pěti vanami
Lázně ovšem mohly v Toušeni vzniknout mnohem dřív. Železitý pramen zde ze svahu vyvěral už ve středověku, odtékal ale bez užitku pryč. Ochutnal jej údajně i český král Karel IV., ani jeho návštěva však změnu nepřinesla.
| JAN KRÁLÍK ML. (1864-1946) |
| Narodil se 14. listopadu 1864 v Toušeni v rodině zakladatele místních lázní. Po absolvování Učitelského ústavu v Praze nastoupil jako kantor do Dubí u Doks, otcova smrt roku 1888 ho ale přivedla zpět do rodiště. Lázně do roku 1899 změnil z vodních na slatinné a dovedl je k velkému rozkvětu. Zvýšil počet lůžek, vybudoval novou kolonádu a jižně od areálu založil lázeňský park. V letech 1897 až 1919 byl šestnáct let starostou obce a vedl místní spořitelní spolek i pěvecký sbor. Zemřel 1. března 1946. |
Teprve počátkem 19. století začali místní obyvatelé pramen využívat ve větší míře. Zjistili totiž, že jeho voda pomáhá léčit některé nemoci, například choleru. Komerční využití zdroje bylo tedy jen otázkou času, a roku 1868 k němu skutečně došlo.
Pramen zakoupil tehdy jednatřicetiletý podnikatel Jan Králík, který si dobře spočítal, že by na léčivé vodě mohl vydělat. Zřídlo upravil a vybudoval u něj malé lázně, vybavené podle dobových pramenů pěti vanami. Podnikání se postupně rozvíjelo a zvyšoval se i počet návštěvníků, mezi něž patřil například básník Josef Svatopluk Machar.
Od vody ke slatině
Roku 1888 ovšem Jan Králík zemřel a vedení lázní musel převzít jeho syn, rovněž Jan. Narodil se roku 1864, v otcových stopách ale zpočátku nešel. Absolvoval Učitelský ústav v Praze a stal se kantorem v Dubí u Doks.
Podnikatelský talent mu nicméně nechyběl. V čele rodinné firmy se rychle zorientoval a brzy se pustil do dalšího rozvoje. Nechal udělat chemický rozbor pramene i sirnoželezité slatiny z nově zakoupených pozemků pod vrchem Čelákovem a výsledky byly nad očekávání dobré. Ihned začaly stavební práce a do roku 1899 se původně vodní lázně změnily na lázně slatinné.
Hlavní procedurou se stala koupel v sirnoželezitém bahně, jehož blahodárné účinky si pochvalovali především pacienti s pohybovými problémy. Mezi typické návštěvníky patřili lidé s bolestmi zad či kloubů a nechyběli ani rekonvalescenti po operacích.
Zpívající starosta
Lázně si oblíbila i řada známých osobností. Do Toušeně pravidelně jezdili skladatel Leoš Janáček, operní pěvci Emil Pollert a Otakar Mařák, herec a režisér Karel Želenský, bratři Čapkové či poslední rakouský císař Karel I.
Podnik prosperoval a majitel jej také průběžně rozšiřoval. Roku 1912 nechal postavit originální kubistickou kolonádu a jihozápadně od železniční zastávky založil lázeňský park Itálie. Roku 1935 pak rozšířil i hlavní budovu a počet lůžek tím zvýšil na rovných sto.
Jan Králík mladší se ale nevěnoval jen podnikání. Šestnáct let byl starostou obce, v březnu 1900 založil místní Spořitelní a záložní spolek a působil také v kuratoriu Zemědělské školy v Brandýse nad Labem. Byl rovněž aktivním hudebníkem, jako sólista zpíval s brandýským Bojanem a v Toušeni založil pěvecký sbor Smetana.
Králíci z kroniky**
Slibný rozvoj lázní přerušila až druhá světová válka, kdy ubylo hostů a ustaly i veškeré stavební práce. Po osvobození pak nabraly události rychlý spád – Jan Králík mladší roku 1946 zemřel a podnik připadl státu.
Změnilo se vedení, léčebné postupy ale zůstaly zachovány a lázně nadále nabízely rašelinné a železité koupele, později doplněné o uhličité zábaly a elektroléčbu. Roku 1979 byl Toušeni přiznán statut lázeňského místa a za dalších dvanáct let se název obce rozšířil na Lázně Toušeň.
Lázeňský provoz dnes zajišťuje firma Slatinné lázně Toušeň, která pokračuje ve více než stoleté tradici léčby kloubů a artróz. V zapomnění přitom neupadlo ani jméno zakladatelů podniku. Vnuk Jana Králíka mladšího RNDr. Jan Králík je totiž od roku 1968 místním kronikářem a historii lázní se dlouhodobě
věnuje.
