Představitel staré české šlechty vstoupil do historie nejen jako pokrokový politik a mecenáš umění, ale také jako propagátor turistiky. Významně se zasloužil o zpřístupnění pohraničních hor i o rozvoj lyžování v Čechách.
Foto: město Harrachov
Počátky lyžování v českých zemích jsou spojeny se jménem Josefa Rösslera Ořovského, který roku 1886 požádal různé firmy ze Švédska o sportovní vybavení, především brusle. K jeho překvapení mu jedna společnost poslala také nabídku lyží a v lednu následujícího roku dodala i první zboží. Ořovský dlouho neváhal a novinku hned vyzkoušel – za velkého údivu všech kolemjdoucích sjel Václavské náměstí od tehdy ještě rozestavěného Národního muzea až na Můstek.
Ještě významnějším se pak stal rok 1892, kdy nechal nezávisle na Ořovském přivézt lyže do Krkonoš hrabě Jan Nepomuk Harrach. Podle nich začali místní řemeslníci vyrábět další páry a lyžování se brzy rozšířilo po celých Čechách.
Vídeňan s českým srdcem
Hrabě Harrach patřil k předním představitelům české šlechty druhé poloviny 19. století. Narodil se 28. listopadu 1828 ve Vídni, už od mládí se ovšem projevoval jako český vlastenec. Roku 1856 převzal do správy velkostatek Konárovice u Kolína, na kterém se předvedl jako vzorný hospodář a zemědělec. Podporoval ovšem také český průmysl. Stal se předsedou Hospodářské jednoty Táborského kraje, České hedvábnické jednoty, banky Slavie a řady dalších institucí.
Obrovské byly i jeho zásluhy o český kulturní a politický život. Jako kurátor Matice české podporoval intenzivně českou literaturu. Zasloužil se o vybudování Národního divadla v Praze a podařilo se mu založit i první českou školu ve Vídni. Už roku 1870 vstoupil jako poslanec do zemského sněmu a později se stal členem říšské rady, ve které vydatně hájil české zájmy.
Jeho největší láskou byly ovšem české hory, konkrétně Krkonoše. Když roku 1860 převzal správu jilemnického panství, hlavní pozornost věnoval zpracování dřeva a velmi se zasadil také o zdokonalení krkonošských cest, včetně turistických. Jejich německé značení nechal rozšířit o české, čímž výrazně podpořil turistický ruch. Pro návštěvníky pak nechal roku 1890 postavit i restauraci na Žalém a dopravu do hor usnadnil vybudováním místní dráhy z Martinic do Rokytnice nad Jizerou.
Lyže pro lesníky
Rozmachu turistiky pak bezděky pomohl také tím, že roku 1892 přivezl na jilemnické panství první lyže pro své dělníky. Nebyly to sice úplně první lyže v Krkonoších (historické prameny zmiňují například lyžařské pokusy Cajetana Bayera z roku 1886), pro region ovšem znamenaly výrazný pokrok.
O lyžích se přitom hrabě Harrach doslechl zcela náhodou, při dvorní hostině ve Vídni. Seděl vedle vyslance ze Švédska, od něhož dostal doporučení opatřit pro lesní personál lyže, které na rozdíl od sněžnic umožňovaly dobrý pohyb i na nejmohutnější vrstvě sněhu. Existují pak dvě verze, jak se novinka dostala do Horní Branné. První říká, že lyže přivezl sám hrabě Harrach z cesty severskými zeměmi. Během ní údajně navštívil světovou výstavu v Oslu a mezi vystavenými sportovními potřebami uviděl lyže, které zakoupil. Druhá verze tvrdí, že Harrach dostal lyže darem od hraběte Frijse ze Švédska.
Jisté však je, že po návratu ze Skandinávie mluvil hrabě s vrchním lesmistrem Ludvíkem Šmídem, kterému se myšlenka zavedení lyží mezi lesní personál zalíbila a v prosinci 1892 objednal od rakouské firmy Gansterer z Thenebergu a od firmy bratří Thonetů z Vídně po jednom páru. Již o Vánocích byly oboje lyže v Branné a zanedlouho podle nich místní kolář František Soukup začal vyrábět lyže vlastní. Později se produkce rozšířila i do dalších míst a lyžování v Krkonoších rychle zdomácnělo.
Jan Nepomuk Harrach (1828-1909)
Narodil se 2. listopadu 1828 ve Vídni, vychováván byl ale jako český vlastenec. Měl rozsáhlé majetky v severních Čechách, v Dolním Rakousku a Uhrách. Zasloužil se o rozvoj českého politického, hospodářského i kulturního života, byl mecenášem Národního divadla a významně podporoval turistiku. Jejímu rozmachu napomohl také tím, že roku 1892 přivezl na jilemnické panství první lyže. Velkou pozornost věnoval zdokonalení krkonošských cest a německé značení rozšířil o české texty. Zemřel 12. prosince 1909.
Harrachovská tradice
Když Jan Nepomuk Harrach roku 1909 zemřel, přišly se s ním do Horní Branné k rodinné hrobce rozloučit davy lidí. Z Prahy přijel zvláštní vlak s předními osobnostmi českého veřejného života. Smutek byl upřímný a nelíčený. Jak napsaly Listy pojizerské, odešel šlechtic, který se „nejvíce přiblížil citům našeho národa“.
Jeho jméno však v zapomnění neupadlo. Už roku 1895 vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski a o pár let později se uskutečnily první závody na lyžích. Souběžně se rozvíjela i lyžařská turistika. Velkým mezníkem v historii krkonošského lyžování se pak staly závody pořádané na počest VII. lyžařského kongresu roku 1923 v Harrachově (nazvaném podle jiných členů rodu v 18. století). Zúčastnili se jich nejlepší lyžaři světa, jejichž zápolení sledovalo přes 20 tisíc diváků.
Dalším významným obdobím se stala tradice mezinárodních lyžařských závodů, kterých se uskutečnilo několik desítek. Od roku 1980 se pak Harrachov stal pravidelným pořadatelem Světových pohárů a roku 1993 zde proběhlo i Mistrovství světa juniorů v klasickém lyžování. Vrcholem místního lyžařského dění jsou přitom bezesporu lety na lyžích. Dvakrát (roku 1980 a 1983) zde padl světový rekord a roku 1996 tu Rakušan Andreas Goldberger poprvé překonal i magickou hranici 200 metrů.
