Obce by ale měly mít právo říct, kde ho chtějí a za jakých podmínek, říká poslankyně ODS Jana Černochová. Ve Sněmovně je nováčkem, politické zkušenosti ale nabrala jako starostka městské části Praha 2, odkud výherní automaty vykázala.
Foto: Jakub Stadler
Ve Sněmovně jsou nyní tři návrhy na omezení hazardu. S jedním přišla vláda, s druhým město Praha a se třetím ČSSD. Jak je hodnotíte?
Dá se říct, že každý má v sobě něco pozitivního. Pražský návrh dobře specifikuje názvosloví a terminologii. Neřeší ale to nejpalčivější, co já nazývám trojským koněm. Tedy že po aktuálně používaných přístrojích mohou přijít další, stejně jako po automatech přišly videoterminály, a my s nimi znovu budeme mít potíže. Sociálnědemokratický návrh zase řeší poměrně precizně odvody. Ovšem navrhuje vázat je pouze na ministerstvo školství. Přitom sport, kulturu i další prospěšné činnosti zastřešují i další rezorty.
A vládní návrh?
Ten je z těch tří návrhů nejlepší, protože je nejjednodušší.
Myslíte tedy, že největší šance na přijetí má vládní varianta?
Pro mě je nejlepší vládní návrh, z návrhu ČSSD bych vzala část, která se týká odvodů, a ještě ji dotáhla. To je nejjednodušší cesta. Ovšem kromě těchto tří návrhů je tu řada dalších poslaneckých iniciativ, které upravují tu či onu část. Celé se to rozmělňuje a může to přijetí novely ohrozit. To mě mrzí.
Jak by vypadal návrh, který by si vzal to nejlepší ze všech úprav?
Vycházel by z vládního návrhu, který řeší regulaci. Bylo by nutné sjednotit výši odvodů na dobročinnost, která je nyní odstupňovaná na 20, 22 nebo 30 procent. Následně by ministerstvo financí mělo předložit velkou novelu, která by řešila samostatné vymezení her tak, aby všechny hry, i ty, které teprve přijdou, povolovaly obce.
Bylo by součástí i zdanění hazardu, které původně ministr Kalousek chtěl zavést až od roku 2013?
Původně měl ke zdanění vzniknout samostatný zákon, ovšem nyní mám informace o tom, že ministrovi financí by nevadilo, pokud by se hazard zdanil o rok dříve. Zdanění by se tak mělo asi implementovat do současně projednávaných návrhů. Dosavadní stav je přece jen nelogický. Hazardní společnosti jsou ze zdanění právnických osob vyňaty. Nyní když se hledají příjmy do státního rozpočtu všude, tak by bylo nerozumné tento zdroj odkládat.
Jak by se měl řešit aktuální nešvar společností provozujících hazard, které si pro povinné odvody na dobročinnost zakládají vlastní nadace a využití těchto peněz pak není vždy průhledné?
Je nutné, aby veškeré smlouvy i výroční zprávy těchto subjektů byly zveřejňovány. Pak bude využití peněz dohledatelné. Odvody by z větší části mohly jít i obcím či krajům. Primátoři, hejtmani i starostové totiž čelí každý den konfrontaci s veřejností, proč se právě v tomto místě nachází tolik hazardních podniků. V Česku jich je mimochodem víc než v Las Vegas. Veškeré dary pro samosprávu jsou transparentní. Jednání i usnesení zastupitelstev jsou veřejná. Občané by si tak snadno mohli pohlídat, zda peníze, které takto přišly do rozpočtu, byly využity správně. Nevylučuji, že pak by třeba někde souhlasili s tím, že terminály po určitou dobu v jejich obci budou. Za to by obec získala třeba tři miliony a postavila obecní vodovod.
V této kalkulaci – herny za obecní vodovod – ale nejsou zahrnuty sociální dopady a cena za léčbu gamblera ze závislosti, vyšší kriminalita a tak dále…
Samozřejmě že to nelze dát do rovnice. Je to vždy na starostovi nebo vedení obce či města, jak se k hazardu postaví. My jsme například výherní přístroje, chcete-li automaty, z Prahy 1 a Prahy 2 úplně vykázali. Na jejich místo ovšem přišly videoloterijní terminály, které nepovolují obce, ale ministerstvo. Taková je realita, ve které jsou zatím starostové bezmocní. Pokud bude přijat zákon, budou o všech přístrojích rozhodovat už obce. Nelze pomíjet ani trestnou činnost. Když jsme si na mapě Prahy 2 zapíchli špendlíky do míst, kde jsou herny a městská a státní policie v mapě vyznačila místa s vyšší kriminalitou, vždy to bylo v blízkosti heren. Navíc výzkum profesora Nešpora hovoří jasně o tom, že jeden gambler s sebou stáhne ke dnu 10 až 12 lidí. Jsou to přátelé, rodina, zaměstnavatelé nebo zaměstnanci. Dát takovou rodinu dohromady pak stojí nemalé peníze.
Doporučujete přenést zodpovědnost za hazard na obce. Kritici ale upozorňují na to, že se tím riziko korupce jen přenese ze státní správy o úroveň níž, na samosprávu. Toho se neobáváte?
Povolovací mechanismus i proces, ve kterém by se na úrovni obcí přijímaly odvody části výtěžku, jsou komplikované. Nezasahuje do nich ani starosta, ani rada. Navíc celé řízení může veřejnost sledovat. Chci říct, že je složitější zkorumpovat jednání samosprávy než jediného úředníka na ministerstvu financí, který má potřebné razítko a povolení uděluje. Veřejná správa zkrátka podléhá veřejné kontrole. Na jednoho úředníka ministerstva bohužel v takovém měřítku nejste schopná dohlédnout. Možná by bylo zajímavé zjistit, kde skončili bývalí úředníci ministerstva, kteří právě tato povolení měli na starosti. Kde pracují a jaké mají majetky.
Nebylo by vzhledem k řadě negativ spojených s hazardem v Česku na místě ho úplně zakázat?
Tohle vám na mikrofon odsouhlasí řada mých kolegů politiků. I ti ovšem ví, jaká je realita a co by to znamenalo. Zkušenost ze
30. let v USA je jasná. Víme, co tam následovalo po zákazu alkoholu a nastolení prohibice. Já bych se chtěla vyhnout tomu, aby se hazardní průmysl přestěhoval do garáží a sklepů, stejně jak se to dělo tehdy v USA. Na to se pak nabalují špinavé peníze a mafiánské skupiny. Když to hodím na misky vah, je podle mě lepší vytvořit striktní a nevýhodné podmínky pro hazardní společnosti, ale nezakazovat hraní úplně. V některých zemích je hazard mimo obytné zóny, na okrajích měst, v průmyslových oblastech. To bych uvítala i zde.
Omezení i zdanění hazardu bylo předvolební téma všech politických stran. Když všechny měly recept na hazard, proč nyní ani rok po volbách není žádný zákon platný?
Naprosto souhlasím, taky jsem nečekala, že to bude tak trvat. Od září měsíc co měsíc připomínám, že bych byla ráda, aby se novela dostala na program schůze. Nakonec se to povedlo, ale tato norma pak musela ustoupit projednávání rozpočtu. Od té doby se to znovu posouvá. Přitom každý týden a měsíc hraje pro města a obce velkou roli. Řada loterijních společností na poslední chvíli žádá o nové licence na videoloterijní terminály, které povoluje ministerstvo financí. Naštěstí za posledních pár měsíců se spolupráce s ministerstvem zlepšila a licence už nedává. V době, kdy jsem byla starostkou, nás tolik ministerští úředníci neposlouchali a licence povolovali. I proto třeba na Praze 2 terminály nahradily automaty, které jsme vykázali.
Teď už se s ministerstvem financí domluvit dá?
Určitě. Poté, co jsem byla zvolena poslankyní, stejně jako řada dalších kolegů starostů, daří se udělování povolenek omezit. Zástupce ministerstva financí jsme si pozvali krátce po nástupu do funkcí a znovu jsme je požádali, aby povolenky neudělovali. Představili jsme jim návrh na omezení hazardu, který se ve Sněmovně projednává, a vysvětlili, že by bylo kontraproduktivní licence dál udělovat. Pochopili to a povolenky už nedávají.
Tušíte, kdy by se měla Sněmovna k projednání novely dostat?
Rozpočtový výbor, který tyto normy má nyní na stole, si dal jako nepřekročitelný termín 18. a 19. květen. Ledy by se tak měly znovu pohnout. Věřím, že od ledna 2012 by tak omezení pro loterii mělo platit.
Jana Černochová (37)
Po maturitě v roce 1992 pracovala v bankovnictví. V roce 1996 na VŠE absolvovala kurz celoživotního vzdělávání Bankovnictví a peněžní ekonomie. V roce 2009 dokončila studium práv na Vysoké škole aplikovaného práva. Nyní dokončuje magisterské studium v oboru mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě Praha. Do ODS vstoupila v roce 1997, o rok později se stala komunální političkou. Do roku 2006 byla zástupkyní starosty Prahy 2, v období 2006 až 2010 pak tamtéž starostkou. Od 2010 je radní Prahy 2. V květnu 2010 byla zvolena poslankyní Parlamentu České republiky a je místopředsedkyní výboru pro obranu a bezpečnost. Ve volném čase se zajímá o historii a mytologii města Prahy. Má ráda cyklistiku, přírodu, potápění, rockovou hudbu a politiku.
Z komunální politiky jste asi zvyklá na jiné tempo. Nepřekvapila vás sněmovní praxe?
Jsem zklamaná. Utekl skoro rok, zákon podle mě mohl dávno platit. Samozřejmě jsou tu jiné procesy, delší lhůty a Sněmovna je složitější orgán i díky tomu, že zde zasedá 200 lidí, ale stejně. Nemám pocit, že by tu produktivita práce byla taková, jaká by měla být.
Omezení hazardu se tradičně projednává tak dlouho, dokud nespadne pod stůl. Neobáváte se, že to nyní dopadne stejně?
Myslím, že to tak dlouhé roky fungovalo. V roce 2010 ovšem byl hazard tak silným volebním tématem, že mám pocit, že si teď už nemůže nikdo dovolit s tím něco neudělat. Možná jsem ještě pořád naivní, ale nedokážu si představit, že by to nyní znovu spadlo pod stůl. Jsem připravena obejít kolegy napříč politickými stranami a mluvit s nimi o podpoře nového zákona. Tady nehraje roli stranická legitimace. Tohle štve každého.
O síle lobby hazardního průmyslu asi nikdo nepochybuje. Cítila jste vy nějaký tlak či nátlak v době boje proti automatům na Praze 2?
Tlak jsem cítila velký. Ani ne tolik v době zákazu automatů u nás na Praze 2, ale spíš loni, když jsme s kolegou Tomášem Chalupou rozjeli petiční akci proti návrhu zákona, který tu na konci minulého volebního období chtěli prosadit někteří poslanci. Ten zákon dával větší pravomoc ministerstvu financí. Tehdy se někteří lidé z loterijních společností vyjadřovali tak, že pomáhali tento návrh napsat. A proti tomu jsme se jako starostové postavili. Nakonec se nám podařilo prosadit změnu a tento návrh přijat nebyl. Sněmovnou i Senátem prošel v upravené a přijatelné formě. Zastavil ho vetem až prezident, v době, kdy ho končící Sněmovna už nemohla přehlasovat.
Kontaktoval vás někdo osobně? Nebo vyhrožoval?
Šlo spíš o nepřímé kontakty, se kterými měli zkušenosti i ostatní členové petičního výboru. Dostávala jsem nelichotivé maily a nabídky na schůzky s lidmi z hazardního byznysu. Psali mi i gambleři, kteří naopak kvitovali naši snahu. Jeden z nich, vyléčený z hráčské závislosti, psal, že když chce projít do práce frekventovanou ulicí o délce zhruba dva kilometry, napočítá po cestě asi 30 heren. V takovém prostředí je pro něj těžké odolat a udržet se v životě bez závislosti. V době, kdy boj za zákon vrcholil, jsem také dostala do schránky zlomenou tužku a svou fotkou s vypíchanýma očima.
Oznámila jste to policii?
V té době kromě boje o novelu zákona vrcholila i volební kampaň. Nechtěla jsem, aby se říkalo, že na sebe víc upozorňuji. Takže jsem to nikde nehlásila. Spíš jsem se vždy jen pořádně rozhlídla, když jsem vycházela z bytu.
O kolik peněz přišla Praha 2 tím, že zakázala loterijní automaty na svém území?
Rozpočet byl ročně kratší o 13 milionů korun. Je to významná částka, ale brala jsem to tak, že městská část s nulovou tolerancí k hazardu bude atraktivnější pro podnikatele i pro bydlení. Netušili jsme tehdy samozřejmě, že ministerstvo dá licenci videoterminálům a ty nahradí automaty. Počítala jsem s tím, že když bude chtít podnikatel luxusní butik na Vinohradské, na Francouzské nebo na Karlově náměstí, bude rád, že vedle něj nebude herna. Z rozpočtu sice vypadne 13 milionů, na druhou stranu z hlediska nájmů, daňových příjmů fyzických osob, které se distribuují do hlavního města Prahy, na tom můžeme ještě vydělat.
Spousta měst ovšem nemá další alternativy příjmů, tak jako Praha 2. Hazardní byznys by je mohl slušně živit?
O tom je tento návrh, aby si obce mohly rozhodnout, zda chtějí herny, nebo ne. Jestli budou svolávat referendum a diskutovat s občany, to je na nich. Ale jednou máme v ústavě princip samosprávy, tak ať samospráva tyto věci řeší. Určitě bude hodně starostů, kteří řeknou, že herny v obci nechtějí. Jiní zase určí, kde tyto herny můžou být. A za peníze z hazardu budou třeba živit provoz mateřinky. Proč ne? Ale nesmí to být tak, že obcím a městům něco budeme diktovat zvenčí.
Ze statistik vyplývá, že zatímco v Praze připadá jeden videoloterijní terminál na 192 obyvatel, v Rakousku jde skoro o 23 tisíc a v USA o 5 270 osob. Dostaneme se někdy na takovou úroveň?
Jsem optimistka, myslím že po přijetí zákona, který hazard omezuje, se ulice pročistí a část heren zmizí. Otázkou ovšem bude, zda se bude muset počkat, až provozovatelům heren doběhnou desetileté licence, nebo zda se podaří schválit kratší, třeba tříleté přechodné období. Samozřejmě se musíme vyhnout riziku arbitráží. Důležitý je i pozitivní dopad na děti a mládež, které herny vidí na každém rohu a berou je jako přirozenou součást svého života. Za mých mladých let jsme chodili do kina či divadla. Teď, když se mladí vrací z flámu, třeba ve tři ráno, skočí ještě do herny na drink. To je strašně nebezpečné. Až heren bude méně, změní se i tohle. Společnost je časem nebude mít tolik pod kůží.