Pětadvacet iráckých křesťanů, kterým Česko nabídlo azyl, se po dvou měsících pobytu sebralo a odjelo do Německa. Veřejné mínění v převážné míře zní: „Pro dobrotu na žebrotu!“ Ministr vnitra Chovanec prohlásil, že tito lidé zneužili dobrou vůli České republiky a jejích občanů.
Takže první otázka. Přesídlení početné rodiny z Iráku do Okrouhlíku u Jihlavy snad české občany něco stálo? Ani korunu. Náklady spojené s jejich přesunem a pobytem hradil fond Generace 21. Takže rozčarováni mohou být maximálně donátoři fondu. Pro české úřady jsou ovšem iráčtí křesťané něco jako argument vůči zbytku Evropy: Podívejte se, jsme sice proti povinným kvótám, ale dobrovolně se snažíme o sto šest. Uprchnuvší uprchlíci jim poněkud vzali vítr z plachet. A to je nejspíš důvod, proč Chovanec zahrozil pěstí.
Vývoj ministrových postojů je vůbec pozoruhodný. Na první dobrou projevil až dětinskou touhu po mstě: celá skupina, která v sobotu odjela za hranice, bude prý umístěna v detenci a co nejrychleji vrácena do země původu. Poté ministr předvedl něco jako „ukradli nám běžence“, tedy pohoršení nad chováním Němců. A nakonec přišel státnický projev naplněný obavou, jak celá záležitost ohrozí celoevropská pravidla azylové politiky. Už chybí jen zvuk virblu a celé číslo může vyvrcholit. Ostatně možná na něj ještě dojde. Že uprchlíci, kterým nevonělo Česko, skutečně zůstanou v Německu, nemusí být definitivní rozhodnutí.
Není to ani selhání Iráčanů, ani Čechů. Není to důvod, aby vláda přestala tento způsob přesídlování podporovat.
Tím spíše je potřeba vzít rozum do hrsti a přestat dělat kolem nepříjemné události cirkus. I kvůli téměř každodenní přítomnosti televizních kamer v rekreačním zařízení na Jihlavsku přitom celá akce cirkus dost připomínala. Především bychom se měli ptát, jestli přijetí iráckých křesťanů byla chyba. Přestože třetina ze všech přišedších včetně osmičlenné rodiny, která chce zpět domů, nechce v Česku zůstat, o chybě obecně nemůže být řeč.
S tím, že se to může přihodit, se mělo počítat. Stesk po domově, šok ze zcela jiného kulturního prostředí, pochyby o tom, jestli emigrace byla správná volba, to vše je pochopitelné. Není to ani selhání Iráčanů, ani Čechů, kteří je sem v dobré víře přivezli. Samozřejmě možnost, že někteří s úprkem dál na západ předem počítali, nelze vyloučit. Ale dobře, chtěli hledat štěstí jinde. Risk jim buď vyjde, anebo ne. Pořád to není důvod k tomu, aby vláda tento způsob přesídlení přestala podporovat.
Dočasné pozastavení projektu má svou logiku. Lidé z fondu Generace 21 musí zkoumat, v čem je nejpravděpodobnější příčina blamáže. Jestli netkví třeba v tom, že se při výběru přesídlenců spolehli na jediného člověka. Nebo zda byla správně vybraná lokalita, ze které Iráčany přivezli, jestli zádrhel nemůže být ve stavbě integračního programu a tak dál. Jedno by ale mělo být jasné. Ať už v případném dalším přesídlování bude figurovat Generace 21 nebo někdo další, přijímané migranty na detektor lži posadit nepůjde.
Čtěte také:
Německo chce irácké křesťanské uprchlíky vrátit do Česka
Iráčtí uprchlíci chtějí v Česku zůstat. Po IS může být ještě hůř, říkají
