V mediální vřavě kolem skonu padlé české popové hvězdičky zanikla jiná, výrazně podstatnější informace. Před krátkým časem bulvární novinář Pavel Novotný prozradil na Radiožurnálu, že zvažuje práci pro dosud neznámého prezidentského kandidáta. Nechal nahlédnout i za oponu onoho hradního čekatele.
Tím tajemným ambiciózním mužem je svérázný bojovník proti korupci Karel Janeček. Až do Novotného vyjádření o Janečkových ambicích nepadla ani zmínka. Tuto informaci zlehka přiživil svým vystoupením v České televizi i bývalý šéf civilní rozvědky a Janečkova pravá ruka Karel Randák.
Až se nabízí otázka: Není on ten proklamovaný boj proti korupci jen jakousi zástěrkou a výtahem k politické moci? Janeček se těší přízni Američanů i některých českých byznysmenů. Pokud by Janeček skutečně kandidoval, asi by to nikoho nepřekvapilo.
Možná by měl ale vyjma transparentního účtu na svých webových stránkách zveřejnit svůj psychologický a psychiatrický posudek, aby národ věděl, s kým bude mít případně tu čest.
CIRKUS JUREČKA Ministr zemědělství Marian Jurečka se dokáže pochválit. Nevydržel ani do sta dní úřadování a bilanci svých úspěchů sečetl už po devadesáti, aby předběhl ostatní kolegy ministry a měl větší prostor v médiích. Prvních devadesát dní prý nebylo dobou hájení, ale dobou „tvrdé práce, kdy jsem musel naskočit do rozjetého vlaku“. Ministr prý stihl ušetřit 300 milionů, předložil důležité zákony a zvládl také spoustu dalších věcí. V pozadí celého cirkusu je jedna důležitá věc. V KDU-ČSL pomalu začíná přetahovaná o to, kdo bude příštím předsedou strany. Pavel Bělobrádek se podle informací Palubního deníku několika kolegům svěřil, že na příštím sjezdu za dva roky nebude kandidovat. Důvody jsou rodinné a zejména zdravotní.
Za Bělobrádka už chodí třiatřicetiletý sedlák Jurečka i na důležitá koaliční jednání a je předsedovým favoritem. Palubní deník drží lidovcům i Marianu Jurečkovi palce a přidává jednu drobnou sportovní radu: hlavně nepřepálit začátek.
PANE ŠLACHTA, VONI SOU HLAVA!
Před krátkým časem se v Lidových novinách doslova roztrhl pytel s odposlechy lobbisty Romana Janouška. Záznamy z prostorových mikrofonů z paláce Myšák pocházejí z dílny šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty. A některý z jeho dělníků je dle zjištění Palubního deníku na 99,9 procenta poskytl Lidovým novinám. Šlachta přesto hlásá, že z jejich trezorů pikantní čtení neuniklo. Zjevně ano. Podle informací Palubního deníku si Šlachtu kvůli povídačkám z Myšáka pořádně podala jeho kamarádka, pražská vrchní návladní Lenka Bradáčová.
Ze zveřejněných odposlechů je evidentní, že policii v takzvaném případu Nagygate došly náboje a střílí už jen slepými. V podstatě se jedná o bláboly, kterými se v pražských putykách už nějaký čas baví politici, spin doktoři i novináři. Pro trestní řízení jsou úplně k ničemu.
Patrně mají veřejnosti dokázat, jací jsou Nagyová, Janoušek, Grygárek a spol. mafiáni. Jenže spíš dokazují, jací jsou Šlachta a spol. břídilové. V odposleších se to hemží Janouškovým blábolením o tom, co všechno ovlivní a zařídí, nicméně prakticky nic se pak nevyplnilo. To nejzajímavější detektivům do pokusu o jejich mediální obhajobu chybí. Identita klíčové osoby odposlechů z Myšáka, která je zjevně daleko větší šajba než Janoušek, totiž policii není známa.
Detektivové se pouze domnívají, že může jít o předlistopadového vysokého činovníka SSM a dnešního lobbistu Martina Ulčáka. Pod tíhou těchto skutečností nezbývá než na Šlachtovu adresu zacitovat legendární výrok z Dobrého vojáka Švejka: „Pane vachmajstr, voni sou hlava!“
