S úsměvem a pobavením jsem si přečetl komentář v Palubním deníku (EURO 37/2008). Už titulek Láďa Google Šticha mě rozesmál. Uvažuji, že si tento vtipný titulek pověsím na dveře kanceláře. Autor zřejmě ani netuší, jak hodně pravdy v něm je. Jsem totiž často v roli „vyhledávače informací“ a stejně jako Google občas ony požadované nenajdu, protože nejsou k dispozici. To přesně se stalo v případě údajného daňového nedoplatku České televize. Redaktorovi Pavlu Matochovi jsem se snažil odpovědět maximálně přesně a zároveň mu vysvětlit, že dokud neskončí kontrola, není právě šťastné činit tak jednoznačné závěry, jaké se objevily v týdeníku EURO. ČT nebyla o žádných závěrech informována, a tudíž je ani při nejlepší vůli nemohla komentovat.
Novináři, kteří se mnou spolupracují, vědí, že nemám ve zvyku kličkovat a dávat maskující vyjádření. Pokud informace mám, dám jim je v co nejsrozumitelnější podobě. To učiním i v tomto případě. A velmi rád, protože mě samotného zajímá výsledek kontroly. Pokud by se vaše informace ukázaly pravdivé, byla by to špatná zpráva pro všechny občany. V této souvislosti bych od ekonomického lídra na mediálním trhu očekával, že se bude bít za to, aby se stát „zmenšil“ a nedanil každou korunu několikrát. Mám vážné pochybnosti, že se někomu zdá správné, aby stát znovu danil televizní poplatky spravované ve fondu poplatků, protože jsou de facto určitým typem daně. Mnoha divákům se už nyní zdá 135 korun za televizi hodně. A to netuší, že si z nich stát pěkný kus utrhne. To je ekonomické téma!
Tento e-mail není stížnost ani žádost. Nemám ve zvyku se před novináři schovávat. A domnívám se, že stejně jako já mám pochopení pro práci svých bývalých kolegů-novinářů, i oni by mohli mít pochopení pro to, co dělám. Jen mimochodem, v e-mailu kolegovi Matochovi jsem nereagoval na dnes komentovanou otázku, proč ČT nedaní své příjmy, ale na dotaz: „Proč ČT usilovala o zvýšení koncesionářského poplatku, když má na účtech nashromážděné nevyužité stamiliony korun, vybrané na tomto poplatku?“ Tento dotaz v průběhu účetního roku považuji za poněkud zvláštní. Údaje většiny účtů se neustále mění, a proto jejich stav k určitému datu nemá žádnou vypovídací hodnotu. A údiv nad tím, že jsou čísla kladná, trochu evokuje podezření, že si možná někdo přeje, aby se ČT vrátila do dříve běžné permanentní ztráty. Už totiž z titulku článku Janečkova derniéra (EURO 36/2008) trochu prosakuje něčí přání.
Komentář je opravdu vtipný. Jen nemá úplně reálný základ.
Ladislav Šticha,
tiskový mluvčí České televize
Je hezké, že mluvčí ČT má tolik času, že může psát dlouhé dopisy o ničem. Měl by v nich však otevřeně přiznat, že vybrané nevyužité stamiliony korun zůstávaly ČT na účtu i po skončení účetního roku. Jen za rok 2007 činil rozdíl mezi vybranými a využitými koncesionářskými poplatky 800 milionů korun. Je hezké, že veřejnoprávní médium hospodaří se ziskem, mělo by jej však ještě zdanit.
Užitečnější než psaní podobných dopisů by však bylo, kdyby mluvčí ČT Ladislav Šticha odpověděl na otázky. To bohužel nedělá. Na odpověď na otázku, proč ČT nedanila příjem z koncesionářských poplatků, čeká týdeník EURO již čtrnáct dnů. Na odpověď na dodatečné otázky, například u které banky ČT miliardy z koncesionářských poplatků ukládá a jak si ji vybrala, čekáme sedm dnů.
Když jsme odpověď urgovali, mluvčí nám napsal: „Zdravím, připomínat není třeba. Vedu vaše dotazy v patrnosti a hned, jak budou nějaké informace, rád se s vámi podělím.“
Na odpovědi čekáme dál. Podobné dotazy by asi měla položit Rada ČT generálnímu řediteli Jiřímu Janečkovi. Třeba by se rád podělil.
Pavel Matocha
Pavel Matocha@euro.cz
