Janota ulevil bankám

Finanční domy nemusejí zdaňovat náhrady za nesplácené exportní úvěry

Představte si, že vám ukradnou auto, pojišťovna za něj vyplatí náhradu a finanční úřad po vás bude chtít z pojistného plnění daň. Nesmysl? Ne tak docela. S podobným problémem se v současné době potýkají tuzemské banky. V jejich bilanci se totiž kvůli finanční krizi stále častěji začal objevovat příjem, u něhož není jasné, zda by se měl danit, či nikoli. Jde o pojistné plnění, které jim vyplácí Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) za firmy, jež nejsou schopny hradit exportní úvěry od bank. Finanční krize semlela řadu podniků, mezi nimiž byly i takové, které měly od tuzemských bank obrovské úvěry na financování exportu do zemí mimo Evropskou unii.
Banky se tak namísto splátek úvěrů musejí spokojit s náhradou od státní EGAP. Ministerstvo ještě před několika málo lety tvrdilo, že jde o výnos, který je třeba započítat do daňového základu, a tedy i zdanit. Finanční instituce, jež by tím přišly odhadem o stovky milionů korun, přitom tvrdily, že zákon není jednoznačný, a požadovaly legislativní změnu. Nakonec musel zasáhnout ministr financí Eduard Janota.

Změna? Až po volbách

Šéf státní pokladny v dopise ze 7. prosince 2009 ujistil Josefa Taubera, výkonného ředitele České bankovní asociace, která za banky v celé věci vyjednávala, že se z pojistných náhrad nemusí odvádět daň a že zatím ani není třeba měnit zákony. „Nastanou-li mimořádné okolnosti, k nimž patří i nesplácení významnější hodnoty pojištění exportních úvěrů, může banka požádat příslušného správce daně o uznání tvorby daňově uznatelných opravných položek nad standardní úroveň limitu jejich celkové výše,“ napsal Janota. Ministr nyní tvrdí, že je vše dohodnuto se správci daně, aby v tomto směru bankám vyhověli a z pojistného plnění daň nevyžadovali. Novelu zákona ale nevylučuje. „Pracovat na změně legislativy je možné po volbách, teď už by to nikdo neprojednal,“ konstatoval Janota, který tím naráží na současnou situaci ve sněmovně, kde si poslanci navzájem blokují veškeré návrhy. S Janotou souhlasí i Tauber. „Změna legislativy je nezbytná, ale lze s ní počítat až po volbách. Jsme rádi, že ministerstvo financí vydalo příslušný pokyn, ještě než se dostaneme ke změně právní úpravy,“ uvedl.

Účetní oříšek

Hlavní problém spočívá v tom, že zákon není v tomto ohledu jednoznačný. A pokud by příslušný finanční úřad na zdanění popisované náhrady trval, nehne s ním ani Janota. Účetní oříšek není snadné rozklíčovat ani pro zkušené daňaře. Pokud by totiž šlo o plnění v podobě pojistného, tak by obecně zdanitelným příjmem bylo. Jenže pokud povinnost firmy splatit úvěr trvá, což je tento případ, banky mohou proti příjmu z pojistného vytvořit opravnou položku, čímž si příjem „vynulují“, nezvýší se jim daňový základ, a tudíž ani daň. Výše těchto položek je však ze zákona o rezervách omezená a náhrady, které se platí za objemné exportní úvěry, ji v drtivé většině přesáhnou. Pouze pokud banka prokáže oprávněnost vyšší opravné položky, může ji správce daně na základě žádosti uznat. „Při tomto rozhodování by neměl správce daně v souladu s ustálenou judikaturou rozhodovat libovolně, ale pokud banka prokáže, že důvody vyšší tvorby existují, pak by měl vyhovět žádosti. Je však skutečností, že posouzení, zda byly důvody dostatečně prokázány, je opět na správci daně,“ uvedl daňový expert Jiří Šperl ze společnosti Ariadna.
Celá věc se řeší až nyní v době hospodářské recese. A to i přesto, že ministerstvo financí vědělo o problému minimálně několik let. Před několika lety se totiž daňová poradkyně Jana Schlöglová na setkání s Komorou daňových poradců ČR ptala na tento případ ministerských expertů. Poprosila úředníky, ať výklad zákona zpřesní a zveřejní. Přepis celého jednání je k dispozici na webu ministerstva financí. Úředníci tehdy uvedli, že by se pojistné plnění mělo danit, a tím celá diskuse skončila.