palubní deník
Cena za marketing Tomio Okamura prezidentem nebude. Ústavní soud shodil jeho stížnost pod stůl a monopolní pečovatel o japonské turisty v Česku je u konce své úspěšné kampaně. Obchodní kampaně, protože o tu prezidentskou až tak moc nešlo. Nakonec dokazovat její financování by bylo pro obchodníka, jehož velká část obratu se odehrává hezky z ručky do ručky, asi dost obtížné.
Reklamní kampaň v českých a v japonských médiích se ale blýská čistotou jako žádná jiná, protože za ni tento prezidentský kandidát nezaplatil ani korunu. Platili ji dobrovolně vydavatelé z vlastních kapes. Další důkaz toho, že špatný politik nemusí být špatným podnikatelem. Palubní deník panu Okamurovi gratuluje a doporučuje hnát soudní při až do Štrasburku.
Sprostí podezřelí Právo prezidenta udělovat amnestii je spíše monarchistickým reliktem, přesto ohlas, jaký tento krok Václava Klause vyvolal ve společnosti i v médiích, vede Palubní deník spíše k většímu než menšímu zvednutí obočí. Zvláště když předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová prohlásí, že jde o rozvracení právního vědomí společnosti. Jde o tutéž Ivu Brožovou, kterou se před lety pokusil prezident Klaus odvolat, protože Nejvyšší soud pod jejím vedením neplnil svou klíčovou funkci, jíž je sjednocování judikatury.
Tím narušoval předvídatelnost rozhodování soudů a reálně se podílel na rozbíjení právního vědomí společnosti.
Také je jí třeba přičíst díl osobní odpovědnosti, že závažné kauzy se vlečou ne osm, ale často i více let a celý systém justice, jehož je Nejvyšší soud jakousi hlavou, má na těchto průtazích zásadní vinu. Ono být třetinu života sprostým podezřelým, o jehož vině nikdo v republice díky médiím nepochybuje, opravdu není žádný med. Zvláště pokud dotyčný vůbec nic neudělal. Jenže presumpce neviny je v této společnosti cosi jako spolupachatelství trestného činu.