Spojené státy a Evropa se snaží, aby migranti zůstali mimo. Japonsko přitom opatrně směřuje k tomu, aby je pustilo dovnitř, píše americký deník The Washington Post. Země vycházejícího slunce se dlouho snažila bránit svou kulturní a etnickou jednolitost tím, že potenciální imigranty odrazovala. S tím, jak její populace stárne a počet obyvatel se snižuje, tenčí se i pracovní síla.
Premiér Šinzó Abe proto uvažuje o něčem dosud nevídaném. Tento měsíc jeho vláda představila návrh zákona na přilákání statisíců středně kvalifikovaných zahraničních pracovníků v nadcházejících letech. Tím by Japonsko otevřelo dveře přistěhovalcům jako nikdy předtím. Abe zdůrazňuje, že nepůjde o imigraci, neboť tito pracovníci by v Japonsku neměli zůstat navždy.
Kritici označují plán za špatně promyšlený a varují, že v delším časovém horizontu přinese problémy podobné těm, jimž čelí Evropa či USA. Levostředová opozice potřebu doplnit pracovní sílu zvenčí nezpochybňuje, ale domnívá se, že by schválení měla předcházet zevrubná debata o tom, jak cizince integrovat do japonské společnosti. Krajní pravice proti vládnímu záměru uspořádala demonstraci, která měla za cíl upozornit na nutnost chránit tradiční japonskou kulturu.
Každý den o 1000 méně. Japonci vymírají rekordním tempem
Co je však mimo diskusi, je naléhavost, s níž se úbytek japonské pracovní síly musí řešit. Porodnost klesá a populace stárne všude ve vyspělých zemích, nikde jinde ale není tato realita tak očividná jako v Japonsku. Počet obyvatel má do roku 2065 klesnout z asi 127 na 88 milionů. Lidé starší 65 let tvoří již nyní 28 procent populace. Každým rokem se uzavře 500 škol kvůli nedostatku žáků.
Vpustit do země více lidí je podle expertů možná jedinou cestou, jak zvrátit trend stagnace a úpadku. „Pokud bude úbytek populace pokračovat, lidé se do Japonska stejně nějak dostanou,“ uvedl Tošihiró Mendžu, ředitel Japonského centra pro mezinárodní výměnu. „Potřebujeme imigrační politiku, abychom zabránili problémům s imigrací.“
Abeho vláda je nejen konzervativní, ale také úzce propojená s podnikateli. Poselství, které vládní představitelé slýchají ať už od zástupců loďařského průmyslu, stavebnictví, zemědělství, rybářství či domů s pečovatelskou službou je více než jasné: Potřebujeme více pracovníků.
Jestliže kdokoli mluví o Marshallově plánu pro Afriku, „aby lidé zůstali doma a nemigrovali do Evropy“, měl by vědět, do čeho jde. Čtěte komentář Miroslava Zámečníka:
Vyprahlý Sahel aneb Odkud přijdou
Zatímco vysoce kvalifikovaná síla je vítaná vždy, Abe chce do roku 2024 umožnit příchod 345.000 středně kvalifikovaným pracovníkům ve více než deseti hospodářských odvětvích. Povolení k pobytu by měli pouze na pět let. Pokud by na konci tohoto období složili dosud neupřesněnou zkoušku, mohli by zůstat na další pětileté období či si dokonce přivést příbuzné.
Dosavadní snahy Abeho vlády o řešení nedostatku pracovní síly skončily smíšenými výsledky. Premiér usiloval o zapojení většího počtu žen a lidí v důchodovém věku do pracovního procesu a také o podporu porodnosti, ale toto snažení samo o sobě nemohlo zvrátit neúprosné demografické trendy.
Pokud vláda návrh prosadí, představovalo by to obrovskou změnu pro japonskou společnost, v níž jen málokdo mluví cizími jazyky a je v častějším kontaktu s cizinci. Ve východoasijské zemi v současnosti žije 2,6 milionu cizinců, což jsou asi dvě procenta populace. Toto číslo však může za 50 let vzrůst až na 12 procent, pokud budou pokračovat stávající demografické trendy, říká Makoto Kato, analytik poradenské společnosti Mitsubishi UFJ Research and Consulting. Zhruba stejný poměr je nyní v Německu.
Problém je podle expertů ten, že Japonsko si bude muset nejprve připustit, že bude zapotřebí financovat programy na integraci cizinců. Jejich nedokonalé začlenění do společnosti by podle nich bylo receptem na budoucí sociální nepokoje.
Čtěte také:
