Podílel se na projektech řady umělých kanálů pro vodní slalom. Navrhoval třeba trať pro olympiádu v Sydney v roce 2000. Nyní se svými spolupracovníky v rámci smluvního výzkumu dokončil práci na projektu kanálu pro olympijské hry v Riu de Janeiro, kde by se mělo závodit za dva roky.
„Jako rozcvičku na Rio jsem si dal nedávno Nový Zéland,“ říká Jaroslav Pollert, šéf Českého svazu kanoistiky, vedoucí Vodohospodářského experimentálního centra Fakulty stavební ČVUT a trojnásobný mistr světa ve vodním slalomu.
Na kolika umělých kanálech jste již zanechal svoji stopu?
Doma v pražské Troji, v Brandýse, Roudnici a v Želivi. V zahraničí jsem pozměnil řeku v brazilském Tres Coroas, umělé kanály jsem pak projektoval v Nottinghamu a trať v Sydney, na níž se v roce 2000 závodilo o olympijské medaile. A jako rozcvičku na olympiádu v Riu jsem si dal nedávno Nový Zéland.
Co jste dělali na Novém Zélandu?
Naše skupina hledala vhodné hydraulické řešení pro tři dráhy v obrovském zábavním a vzdělávacím centru v Aucklandu. Řešili jsme také dva kanály – jeden závodní a druhý tréninkový – a navíc čtyřmetrový vodopád. Požadavek zněl, aby se na raftu dalo skákat ze čtyř metrů, což pro nás bylo poměrně komplikované. Museli jsme totiž vymyslet, jak zařídit, aby se pod vodopádem nikdo nemohl utopit a voda pod ním odtékala. Pod každým jezem se totiž, jak známo, na řekách tvoří pro vodáky dost nepříjemný válec.
Kolik lidí se podílí na projektech?
Pomáhají nám i studenti, s nimiž mám velmi dobré zkušenosti. Takže celkem asi deset lidí.
Výrazné slovo mívá ve vaší skupině v poslední době i váš syn Jaroslav. Máte někdy na věci odlišné pohledy?
Má obrovské nápady a do práce přináší spoustu inovativních prvků. Pokud jde o modelový výzkum pro Rio, je dnes mým šéfem.
Která z umělých drah, jež jste vymýšlel, se vám nejvíc povedla?
Nejzamilovanější je určitě kanál v Sydney. Vytknul bych mu snad jedině fakt, že ho Australané udělali až moc široký.
Oni? Jeho novátorský podkovovitý tvar jste snad ladil vy, ne?
Člověk musí dělat i určité kompromisy a mně se tehdy nepodařilo místní lidi umluvit. I oni mají určitou invenci a navíc na nich musíte nechat finanční zodpovědnost.
Dá se předpokládat, že při své práci přemýšlíte právě i o ekonomické stránce věci. Museli jste se v případě práce na dráze v Riu de Janeiro trochu brzdit v rozletu kvůli financím?
Vedení Mezinárodní kanoistické federace (ICF) jsme třeba navrhovali, že některé překážky uděláme z betonu, tedy napevno. Protože jsou mnohem levnější než pohyblivé. Dozvěděli jsme se ale, že na penězích prý víceméně vůbec nezáleží, čímž jsme měli prakticky volné ruce. Jenže já se samozřejmě snažím vybudovat zařízení co nejlevněji. I proto, aby se vodní slalom v olympijské rodině udržel.
Kdo výstavbu platí?
Organizační výbor olympijských her.
Takže podmínky diktuje Mezinárodní kanoistická federace a Brazilci pak dráhu zaplatí ze svého. Domorodci tedy ekonomickou náročnost nemohou ovlivnit? Trochu zvláštní, ne?
Pravda, strašné to víceméně je. Já ale při práci přemýšlím inženýrsky. Tedy efektivně. A chci, aby vše bylo také pokud možno nejlevnější.
Na kolik umělý kanál pro vodní slalom v Riu vyjde?
Nevím přesně. Původní cena byla asi 70 milionů dolarů, což je skutečně extrémní částka. Pak klesla na 40, teď snad na 20 milionů. Co se týče Sydney, první návrh zněl na 13,5 milionu australských dolarů, my ale náklady snížili na 6,5 milionu. Jak je patrné, všechny tyhle cifry jsou velmi zvláštní. Skutečně ale nechci někoho podezírat, že krade, anebo mluvit o korupci.
Zmínil jste pohyblivé překážky. V Riu se objeví podobné jako v Troji?
Ano, překážky budou skoro stejné. Jejich výhoda tkví hlavně v tom, že s nimi můžete bez problému a rychle pohybovat podle potřeby. Tenhle systém vymyslel syn Jaroslav.
Dráha v Sydney se tedy točila do podkovy; jak bude vypadat kanál v Riu?
Bude téměř rovný jako třeba právě Troja. V Praze je trať mírně ohnutá, ale tribuny se dají postavit jen na té straně, odkud není vidět na start a do cíle. V Riu tomu bude právě naopak, což je pro diváky určitě lepší.
Přihlížíte i k rázu krajiny?
Ne. Architektonicko-inženýrská firma dostane pozemek, do kterého musí zapasovat nejen vlastní vodní kanál pro slalom, ale třeba i záchody, tribuny, místa pro VIP, zkrátka všechno, co má Mezinárodní olympijský výbor (MOV) na soupisu požadavků. My pak s nimi hrajeme jakýsi ping pong a dohadujeme se, kde kanál napřímit nebo přiohnout, abychom se tam vešli.
Dá se předpokládat, že při své práci musíte ctít i jistá pravidla hry. Jaká jsou?
Existuje samozřejmě několik omezujících podmínek. Rozdíl ve výšce mezi startem a cílem bude činit 4,5 metru a deset metrů širokým korytem poteče 12,5 metru krychlového za vteřinu. Na trati se musí objevit vysoké vlny, šikmé i kolmé válce, musí být patrné jasné rozhraní mezi vratným proudem u protivodných branek a hlavním proudem. Museli jsme také dbát na to, aby trať byla férová pro praváky i leváky. A navíc hloubka nesmí být menší než sedmdesát centimetrů, když se někdo zvrhne, aby mohl bezpečně udělat takzvaného eskymáka.
V pionýrských časech umělých kanálů si závodníci stěžovali na kolmé břehy a s tím související nepravidelně a tudíž nevyzpytatelně pulzující vodu. Jeden příklad za všechny – první umělá dráha na světě postavená v německém Augsburgu pro olympiádu v roce 1972. Jak vy řešíte zmíněný problém?
Tohle jsou jen pověry. V Troji máme také kolmé břehy a nikdo si nestěžuje. V téhle souvislosti se mluvilo pouze právě o Augsburgu.
A co třeba slovinský Tacen? Stejný problém na tamějším umělém kanálu.
Tacen je ale úplně něco jiného. Tam se umělá trať stavěla doopravdy dobrovolnicky. Ale ještě pár slov k Augsburgu. Jeho problém tkví v tom, že hydraulický výzkum tam sice dělali inženýři, jenže strojní inženýři. Takže chlapi z trochu jiného fochu. Některé věci při výzkumu i realizaci projektu poněkud zanedbali.
Takže kanál v Riu by měl být skutečně spravedlivý pro všechny?
Samozřejmě. Navíc máme možnost, jak už jsem říkal, hýbat s překážkami, čímž můžeme případný problém vyřešit.
Dosud každý olympijský kanál něčím uchvátil. Co zvláštního nabídne trať v Riu?
Především je krásné, že divoká řeka poteče uprostřed města na pobřeží Atlantiku. Stavět se bude v polochudinské čtvrti a v areálu zvaném Deodoro se diváci budou moci chodit dívat na osm sportů. Takže olympiáda i v těchhle místech zanechá svůj zřetelný odkaz.
V jakém stavu se v těchto dnech maketa kanálu nachází?
Model je už dokončený. V měřítku 1:13. Což je největší model, který se u nás ve vodohospodářském experimentálním centru kdy dělal.
Takže voda, která se ve vašem modelu různě točí, poskakuje a bublá, se bude naprosto stejně chovat i za dva roky v Brazílii?
Přesně tak.
Dlouhé roky se hovoří o stavbě nového modernějšího umělého kanálu v pražské Troji, pod který se bezpochyby opět podepíšete vy. Kdy se ho dočkáme?
Nejdůležitější bude, aby město vykoupilo a získalo pod kontrolu potřebné pozemky. Jsem v této záležitosti celkem optimista. Odhaduji, že za čtyři roky by se na nové trati mohlo závodit.
Pro olympiády se sice stavějí pozoruhodné umělé kanály, nicméně vodní slalom nemá svoji pozici v programu her nejjistější. Proč?
V roce 2020 v programu pravděpodobně zůstane, co ale bude dál, se neví. Potíž tkví v ekonomické náročnosti. Když cenu díla vydělíte počtem sportovců na olympiádě, tak vám vyjde strašně nepříznivý poměr. Tím spíše, že se počty sportovců uměle omezují.
Právě na olympijský závod ve vodním slalomu se kvůli drsnému omezení počtu závodníků nedostane spousta světových es, protože v každé kategorii smí stát reprezentovat pouze jedna loď. Co vy na to?
S tím se nedá nic dělat. Podobně by si ostatně mohly stěžovat nejspíš všechny sporty. Letní olympiády se může zúčastnit pouze 10 500 sportovců, což znamená stejný počet postelí.
Předpokládám ale, že vás musí bolet u srdce, když je zřejmé, že třeba tři čeští kajakáři (Hradilek, Prskavec, Přindiš) by měli reálnou šanci na medaili. Závodit ale bude moci pouze jeden z nich.
Přes to prostě vlak nejede. Pravdou ale je, že když jsem šéfoval v Mezinárodní kanoistické federaci slalomové komisi, prosadil jsem pravidlo, podle něhož výkonnostně silné státy mohly podle určitých pravidel nasadit dvě lodě v kategorii. Ta doba je už ale pryč.
V Riu se zatím v místech, kde by měl váš kanál stát, do země ani nekoplo. Myslíte si, že Brazilci vaše dílo stihnou postavit?
Víte, oni mají nejprve karneval, pak Velikonoce, pak připravovali mistrovství světa ve fotbale. Předpokládám ale, že po několika inspekcích členů MOV a jejich velmi tvrdých slovech, se snad začnou snažit. Jestli tedy začnou pracovat, tak kanál postaví.
Jaroslav Pollert (71) |
---|
Bývalý vynikající kanoista ve vodním slalomu, získal tři tituly mistra světa. Na Fakultě stavební ČVUT se prof. Ing. Jaroslav Pollert, DrSc., zabývá hlavně výzkumem a metodikou vyhodnocování dat. V současné době je na fakultě vedoucím Vodohospodářského experimentálního centra. Je autorem nebo spoluautorem 112 odborných publikací. Podílel se na mnoha projektech umělých kanálů pro vodní slalom doma i v zahraničí. Je strýcem Lukáše Pollerta, dvojnásobného olympijského vítěze. |
Čtěte také: