Nová metoda léčení cirhózy zatím nebyla vyzkoušena na lidech
Cirhóza jater patří mezi nejčastější příčiny úmrtí. V pořadí podle počtu smrtelných případů je tato nemoc světově na sedmém místě. Výzkumníci z Rakovinového ústavu Dana–Farber zveřejnili nedávno v časopise Science výsledky svých pokusů, při nichž pro záchranu nemocných jater v myších tělech používali novou genetickou metodu. Před časem totiž vědci objevili enzym nazývaný telomeráza, s jehož pomocí dokážou v laboratoři vytvořit nesmrtelnou buňku (EURO 6/1998 a 2/1999). Experimenty s léčením cirhózy zatím fungovaly jen na myších, v jejichž játrech byla nemoc uměle vyvolána. Pokud se však podaří úspěchy zopakovat i u lidí, bude to znamenat nejen velký pokrok při léčení cirhózy, ale i rakoviny jater, která v osmdesáti procentech případů vzniká jako následek cirhózy. Nekonečná telomera. Cirhóza je poškození jater, které se rozvíjí vlivem toxinů, jako je alkohol nebo žloutenka typu B a C. Ty zabíjejí jaterní buňky a znemožňují autoregeneraci tohoto důležitého orgánu. Zjizvení jater brání jejich správnému prokrvení a ta přestávají fungovat. Současná medicína dokáže proces zpomalit, nikoli však zvrátit. Co je přesně příčinou cirhózy, nikdo neví. Japonští vědci ovšem před časem zjis–tili, že jaterní buňky u pacientů postižených cirhózou vykazují jisté anomálie ve svých chromozomech, tedy obrovských molekulách DNA, v nichž jsou zakódovány programovací instrukce buňky. Konkrétně jde o to, že koncové části chromozomů, takzvané telomery, jsou v případě cirhózy neobvykle krátké. Kdykoli se buňka rozdělí (rozmnoží), její telomery se zkrátí. Od určité kritické hranice je telomera tak krátká, že buňka umírá. Ve vajíčku a spermiích je telomera udržována v dostatečné velikosti enzymem zvaným telomeráza. Telomerázový gen je však ve většině normálních buněk potlačen, a jak člověk stárne, jeho telomery se zkracují. Odborníci ze společnosti Geron Corporation v kalifornském Menlo Parku přišli na to, že v laboratorních podmínkách je možné podáním aktivní formy telomerázového genu zajistit, aby se de facto jakákoli buňka dokázala nekonečně množit. Telomera se totiž po tomto zásahu lidskou rukou přestane v chromozomu zkracovat. Křížení a infekce. Telomery nejsou vnímány jako základní omezení délky lidského života. Jejich význam je viděn spíše v prevenci vytváření nádorů, když telomera zničí maligní buňku, která vyčerpala svou rozmnožovací kvótu. Někteří biologové ale věří, že krátká telomera je nedostatkem, způsobeným nemocí buněk, které jsou nuceny se často dělit. Když se o objevu japonských odborníků dozvěděl Ronald DePinho z Rakovinového ústavu Dana–Farber, rozhodl se provést na myších pokus. Chtěl totiž zjis–tit, zda telomerázový gen vpravený do jaterních buněk dokáže zastavit rozvinutí cirhózy. Myši mají dlouhé telomery, takže bylo nutné vytvořit jedince s telomerami tak krátkými, jako mají staří lidé. Proto DePinho zkřížil několik generací hlodavců, které předtím zbavil telomerázového genu. Cirhózu u nich vyvolal vstříknutím chemické látky, jež otrávila játra. Další skupina myší byla navíc infikována virem, který nesl jejich telomerázový gen. U myší z druhé skupiny se při pokusu podařilo vzniku cirhózy zabránit. Naplnil se tak předpoklad, že telomerázový gen zachrání některé jaterní buňky s krátkou telomerou a jejich prostřednictvím orgán zregeneruje. „Můžeme směle předpokládat, že aktivace telomerázy by mohla zabránit rozvoji jaterní cirhózy a následnému selhání tohoto důležitého tělesného orgánu, tvrdí na základě výzkumu doktor DePinho. Riziko rakoviny. Chrání–li však zkracování telomery před rakovinou, její umělé prodloužení znamená na–opak zvýšení rizika. Ve svém článku proto autoři studie navrhují, aby jejich metoda byla nejprve vyzkoušena u pacientů čekajících na transplantaci jater, což znamená, že orgán bude z těla stejně odstraněn. „Je to velice důležitý krok na cestě za poznáním, zda zkrácená telomera může být příčinou některých chronických nemocí, tvrdí Calvin Harley, vědecký ředitel Geron Corporation, zaměřující se na vývoj terapií na bázi využití telomerázy. Podnik vyvíjí i telomerovou léčbu cirhózy, s případnými testy však nepočítá dříve než do dvou let. Výzkum DePinhova týmu označil za skvělý také Irwin Arias, z Tuftsovy univerzity. Upozornil ovšem, že jakékoli praktické využití této metody je „daleko, daleko před námi . Arias také říká, že zatím není ani potvrzeno, zda je zkrácená telomera příčinou cirhózy. Přesto se už objevují spekulace, podle kterých je zkrácená telomera rovněž příčinou jiných nemocí, například AIDS, dalších kožních chorob a onemocnění souvisejících s nesrovnalostmi v imunitním systému.
