Je bezpečnější pít z vodovodu

Spotřeba balené vody ve Francii již klesá, říká šéf skupiny Veolia

Henri Proglio (57) je předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Veolia Environnement. Dále je členem správní rady a výkonné rady madridské společnosti FCC (Fomento de Construcciones Y Contratas). Proglio promovoval v roce 1971 na Haut Ecole Commercialle a hned následujícího roku nastoupil do společnosti Compagnie Générale des Eaux, které postupně měnila jméno přes Vivendi po dnešní Veolii. V nejvyšších manažerských funkcí společnosti je od devadesátých let, do nejvyššího křesla usedl v roce 1999. Je ženatým otcem dvou dětí, Rytířem čestné legie a nositelem francouzského Řádu za zásluhy.

EURO: V posledních letech se pravidelně objevují analýzy, podle nichž nám hrozí nedostatek pitné vody. Rozsáhlé články na toto téma se objevují i v časopisech, jako jsou třeba National Geographic nebo Newsweek. Nakolik je třeba varování, že pitná voda bude jednou cennější než energetické suroviny, brát vážně? PROGLIO: Životní prostředí se v posledních desetiletích stalo tématem, jímž se vážně zabývá stále větší množství lidí. Zdroje vzácných surovin, jako jsou pitná voda nebo čistý vzduch, mají po staletí a tisíciletí stále stejný rozsah, ale populace lidí na planetě dramaticky roste. Nyní je nás na zemi šest miliard, což je o miliardu více než na počátku dvacátého století. Počet lidí, zejména v chudých zemích, se stále zvyšuje. Vznikají velké urbanistické celky, v nichž se populace soustřeďuje a hustota lidí narůstá. Je vážná otázka, zda je tento trend udržitelný. Naší prací je starat se o vzácné zdroje způsobem, který je šetří. V případě vody je to úkolem naší společnosti, a to již sto padesát let. Souvisejícím posláním je zpřístupnit tyto základní suroviny co největšímu množství obyvatel.

EURO: Sdílíte vy sám tyto obavy, že v horizontu jedné či dvou generací bude lidstvo konfrontováno s nedostatkem pitné vody? PROGLIO: Mám obavu, že nadále zůstanou na planetě místa, kde pitná voda nebude nebo bude velice vzácná. Podívejte se na Afriku. Jsem přesvědčen, že hlavní problém je v rozdělení přístupu k vodě, nikoli v jejím celkovém množství. Máme nejrůznější technologie, kterými se snažíme pitnou vodu přivést i lidem, kterým byla dlouho odpírána, ať už to jsou technologie recyklace vody či odsolování mořské vody.

EURO: Za znečištění životního prostředí, včetně vody, je odpovědný zejména průmysl. Společnost Veolia spustila letos v červnu reklamní kampaň se sloganem „Průmysl ve službách životního prostředí“. Nezní vám to jako oxymoron? PROGLIO: Chtěli jsme tím říct, že nejsme jen společností, která řídí svěřená zařízení, ale společností, která se stará o životní prostředí, a to díky vlastním technologiím. Snažíme se přinést pozitivní změny pro životní prostředí v regionech, kde působíme, a to z dlouhodobého hlediska. Říkáme lidem, že na životním prostředí nám záleží a že je to důležité téma.

EURO: V České republice jsou z hlediska ochrany životního prostředí velkým tématem čističky odpadních vod. Zavázali jsme se Evropské unii přísným kritériím z hlediska čistoty vypouštěných odpadních vod, což ale představuje pro města a obce obrovské investiční náklady. Řádově jde o desítky miliard korun, které české obce budou muset najít ve svých rozpočtech a vyčlenit je na stavbu čističek. Dodávky vody jsou vaším byznysem. Pomáháte nějak obcím s financováním těchto čističek? PROGLIO: Především pomáháme našim partnerům z místních samospráv našimi znalostmi, aby například správně nasměrovaly svůj požadavek na dotace a dobře připravily žádost. Kromě přípravy projektů můžeme pomoci i s dofinancováním čističek. Obce totiž nemohou získat z fondů Evropské unie celou částku a potřebují k tomu nějakého partnera.

EURO: Už jste se někde podíleli na takovém financování a jakou částkou? PROGLIO: Například v Olomouci se na investici podílíme částkou několika desítek milionů eur a stejně tak třeba v Plzni. V Praze se budeme podílet na rekonstrukci a rozšíření čistírny na Císařském ostrově. Dále pomáháme nepřímo. Třeba v severních Čechách se díky naší pomoci ušetřilo několik milionů korun, které mohly být reinvestovány do fingujících zařízení.

EURO: V České republice jste se během deseti let stali jedním z největších zahraničních investorů a také jedním z největších zahraničních zaměstnavatelů. Máte v plánu další růst? Kolik máte v rozpočtu plánováno na další akvizice u nás? PROGLIO: Nyní se chceme soustředit na rozšiřování současných smluv, už asi nepůjde o moc nových kontraktů. Máme zde již většinu trhu. Spíše se podíváme do okolních zemí a využijeme naší silné pozice v České republice k expanzi do zemí, jako jsou Polsko, Maďarsko, Slovensko a Rusko.

EURO: Ještě počátkem devadesátých let naprostá většina lidí v České republice pila vodu z kohoutku. Nyní velké množství lidí, možná již většina, si kupuje pitnou vodu v plastových lahvích v supermarketech. Stojí je to víc peněz, víc času a víc úsilí, a přesto dávají balené vodě přednost. Analyzovali jste, proč tomu tak je? Neutíkává vám zde část byznysu? PROGLIO: Velký nárůst pití vody z plastových lahvích je důsledkem obrovských marketingových kampaní producentů a prodejců těchto balených vod. Je zvláštní, že se tento trend prosadil. Nejde jen o cenu, voda z kohoutku je i mnohem přísněji kontrolovaným produktem než voda v lahvích. Je proto bezpečnější pít vodu z vodovodu než z PET lahve. Je zřejmé, že je třeba s veřejností o vodě z kohoutku mnohem více komunikovat, na to jsme dříve zapomínali. To jsme zanedbali a výrobci balených vod toho využili

EURO: Vy sám doma pijete vodu z kohoutku? PROGLIO: Ano, samozřejmě. A nejen já. V posledních dvou letech ve Francii spotřeba vody z plastových lahví klesá, loni i předloni to bylo o pět procent. Ve srovnání s rokem 2003 se ve Francii prodalo o deset procent méně balené pitné vody, což je dost významný propad tohoto trhu. Jsem přesvědčen, že podobný trend bude postupně zaznamenáván i v ostatních evropských zemích včetně České republiky.

EURO: Kromě balené pitné vody bych se rád zastavil ještě u jednoho tématu posledních let, a sice u terorismu. Zdroje pitné vody a její infrastruktura musí představovat jeden z potenciálních cílů teroristů. Změnila se nějak jejich ochrana? Je nebezpečí teroristického útoku na vodu, hrozba otrávení studní, vážné? PROGLIO: Je to samozřejmě jedna z otázek, kterým jsme se museli věnovat. Podrobně jsme analyzovali celý problém a nezdá se nám, že by zde hrozilo velké riziko. Celý systém je dobře nastavený, voda mnohokráte na různých stupních kontrolovaná. Od 11. září 2001 je kontrola zdrojů pitné vody a všech vodárenských zařízení samozřejmě posílena, ale pravděpodobnost teroristického útoku na tyto cíle nevidím jako vysokou.

EURO: Lidem v České republice či ve Francii by tedy nehrozilo nebezpečí ani v případě, že by někdo otrávil zdroj pitné vody? PROGLIO: Za celou historii naší společnosti jsme nezaznamenali ani jeden případ travičství. Je to dáno také tím, že otrávit velkou nádrž vody je dost náročné. Navíc při zpracování této vody a její distribuci by se na to snadno a několikrát přišlo, nemůže se stát, že by se do sítě dostala špatná voda. Vzduch je pro takovýto teroristický čin mnohem vhodnějším prostředím.

EURO: Podnikání vaší společnosti je pro většinu lidí spojeno s vodou. Veolia Environnement však zastřešuje ještě tři další obory - odpadové hospodářství, energetiku a dopravu osob. Jste přesvědčen, že mezi nimi lze nalézt nějaké synergické efekty, nebo jde jen o náhodně vzniklý mix z podnikatelských příležitostí? PROGLIO: Před sto padesáti lety to byla společnost pouze s vodohospodářským zaměřením, další různé činnosti se postupně nabalovaly. Nakonec jsme objevili, že právě tyto čtyři obory, které jste zmínil, se dobře doplňují. Například při čistění odpadních vod vznikají v kalech látky, které lze dále zpracovávat na biopaliva a výhodně využít v energetice či v dopravě. Na biopalivech opravdu intenzivně pracujeme. Jsem přesvědčen, že doprava je jedním z velkých témat tohoto století. Otázka jejího vlivu na životní prostředí, otázka ropy a biopaliv. Společnost Veolia se snaží, aby se v dopravní prostředky jezdící na benzin či naftu nahrazovaly takzvanými čistými dopravními prostředky, tedy tramvajemi a vlaky. A kde není možné položit koleje a jezdí dále normální autobusy, tak usilujeme, aby jezdily právě na biopaliva.

EURO: Z vašeho životopisu vyplývá, že pracujete již déle než třetinu století, čtyřiatřicet let, v jedné firmě. Jste ve Veolii služebně nejstarší? Ještě vás baví pro tuto společnost pracovat? PROGLIO: Kdybychom pořádně hledali, tak někoho služebně starší snad najdeme… Jsem pořád stejný nadšenec jako zamlada. Pořád mě to baví, stále mám pocit, že to co děláme, získává nové dimenze, že je to zajímavé a důležité.

EURO: Nikdy vám nebylo líto, že jste nepřešel do jiné firmy, nebo do jiného oboru? PROGLIO: Měl jsem samozřejmě možnosti odejít, občas to byly i velmi zajímavé nabídky, ale nikdy jsem skupinu neopustil a nikdy jsem toho nelitoval.

EURO: Naprostá většina manažerů mění zaměstnavatele mnohem častěji. Flexibilita v tomto směru bývá pokládána za pozitivní vlastnost. PROGLIO: Dívám se na to jinak, mám v sobě v tomto ohledu ten japonský přístup, kde se klade důraz na stálost, stabilitu, tradici.

EURO: Vaši předkové pocházejí z Japonska? PROGLIO: Ne. Z obou stran mám italské předky, o čemž svědčí i moje jméno.

Sto padesát let pod vodou Společnost Veolia Environnement sama sebe definuje jako světového lídra v oblasti služeb a v oblasti životního prostředí. Prostřednictvím svých dvě stě sedmdesáti tisíc zaměstnanců působí ve čtyřiašedesáti zemích pěti kontinentů. Její celosvětový obrat v loňském roce přesáhl pětadvacet miliard eur. Do skupiny Veolia Environnement patří Veolia Eau, která je největší světovou vodohospodářskou společností, a dále Veolia Transport, Veolia Énergie a Veolia Propreté (odpady).
Společnost byla založena v Paříži v roce 1853 pod názvem Compagnie Générale des Eaux a původně se zabývala výhradně distribucí pitné vody a následně i čištěním odpadních vod. Teprve v osmdesátých letech dvacátého století rozšířila svoji působnost i do energetiky (Dalkia), dopravy (Connex) a odpadového hospodářství (Onyx). V devadesátých letech změnila jméno na Vivendi Universal a začala se věnovat i zábavnímu průmyslu. Z koncernu Vivendi byla postupně vyčleněna jeho původní část věnující se vodohospodářství a dalším službám v oblasti životního prostředí a ta změnila jméno na dnešní Veolia Environnement.
V České republice je společnost Veolia Voda největším subjektem na vodohospodářském trhu v oblasti výroby a distribuce pitné vody a odvádění a čistění odpadních vod. Provoz vodohospodářské infrastruktury jí svěřilo více než 1200 měst a obcí a čtrnáct průmyslových podniků. Společnost Veolia, která vstoupila do České republiky v roce 1996, když získala Vodárnu Plzeň, je dnes jedním z největších zahraničních investorů a největších zahraničních zaměstnavatelů. Pracuje pro ni čtrnáct tisíc lidí a v loňském roce dosáhla obratu šestadvacet miliard korun.