Odboráři ve Francii brnkají zubožené krávě na žebra
Každá kráva zdálky vypadá, že má dost mléka. Rozhodnost, s níž vyrukoval francouzský prezident François Hollande stejně jako členové nově sestaveného kabinetu loni v létě, je pryč. Při bližším pohledu na stav domácího automobilového průmyslu zástupcům státu docházejí slova.
Z „nepřijatelného“ plánu koncernu PSA Peugeot Citroën zbavit se do roku 2014 osmi tisíc zaměstnanců ve Francii se do loňského prosince stala nutnost propustit jich 11 200. Renault v polovině ledna přihodil dalších 7500 lidí, s nimiž nepočítá od roku 2016. A to v něm stát drží na rozdíl od PSA patnáctiprocentní podíl.
Nyní je čas pouze na nesmělé poznámky. Ty nejnovější se minulý týden týkaly platu šéfa Renaultu a Nissanu Carlose Ghosna, který si předloni přišel na více než dvanáct milionů eur (9,92 milionu za Nissan a 2,79 za Renault). Zatímco spoluzakladatel Levicové strany Jean-Luc Mélenchon vyzval alianci Renault-Nissan, aby se svého šéfa zbavila, ministr financí Pierre Moscovici se zmohl pouze na prohlášení, že „stát jako akcionář pozorně sleduje odměny generálního ředitele pana Ghosna“.
Mélenchon očekávaně zanotoval do kroku odborářům, s nimiž chce Renault uzavřít dohodu. Podobá se té, která prošla koncem loňského roku ve Španělsku, a týká se zmrazení platů, prodloužení pracovní doby a propuštění 8200 pracovníků do roku 2016. Za to automobilka nabízí zachování všech svých francouzských závodů v provozu. Několik stovek zaměstnanců protestovalo v továrnách ve Flins a Le Mans, další stovky přerušily práci v závodech u Douai a Maubeuge. Vedení Renaultu to však nevyděsilo. Jeho továrny ve Francii beztak kvůli krizi na evropském trhu jedou sotva na půl plynu.
Silnější vyjednávací pozici má Renault i díky tomu, že jeho koule na noze neváží tolik jako v případě PSA. Zatímco Renault montoval ve Francii na konci třetího čtvrtletí loňského roku 17,5 procenta svých modelů, PSA Peugeot Citroën jich tam produkoval 35 procent, jak uvádí profesní sdružení francouzských výrobců automobilů Comité des constructeurs français d’automobiles. Jednání PSA s odbory o plánované restrukturalizaci probíhají o to obtížněji. Došlo dokonce k soudu, a to díky odborovému svazu Confédération générale du travail podniku Faurecia. Zaměstnanci dodavatelské firmy koncernu PSA, která je zároveň jeho dceřinou společností, si totiž stěžovali, že o plánovaném propouštění měli vědět. S nápadem přišel právník odborářů Fiodor Rilov.
Francouzské soudy mu částečně daly za pravdu. Naštěstí pro PSA nezrušily dosavadní jednání o restrukturalizaci, vedení Faurecie však musí o probíhajících jednáních své zaměstnance informovat. Očekává se navíc, že Rilov výsledný restrukturalizační plán u soudu znovu napadne.
Právník ruského původu se na podobné případy specializuje, jak upozornil ekonomický deník Les Échos. Po pět let se mu coby zástupci odborů dařilo oddalovat restrukturalizaci továrny společnosti Goodyear ležící na severním okraji Amiens. Úspěšně. Francouzská pobočka výrobce pneumatik minulý týden oznámila, že závod končí a všech dvanáct set zaměstnanců bude bez práce.
Příčinou problémů, z nichž se Renault a PSA Peugeot Citroën snaží vybruslit, není úroveň jejich produktů. Ostatně nový Peugeot 208 se v prosinci stal nejprodávanějším autem své kategorie v rámci evropské sedmadvacítky. Na vině není ani přílišné zaměření na evropský trh, krize pouze odhalila skutečné důvody. A ty jsou stále tytéž. Drahá pracovní síla a rigidní trh práce ve Francii. Šéf francouzské divize firmy Goodyear Henri Dumortier nedávno upozornil, že průměrné náklady na výrobu pneumatiky pro osobní auta ve Francii činí 75 eur, kdežto její cena se v západní Evropě pohybuje kolem 40 eur.
Pokud se vyjednávání o změnách v Renaultu a restrukturalizaci PSA Peugeot Citroën bude odvíjet podle plánu, počátkem února dojde k dohodě v prvním případě, koncem března se dočkají i v PSA. Je těžké tomu uvěřit v době, kdy odboráři brnkají zubožené krávě na žebra. Na přemýšlení, jak rychle rozhýbat trh práce, má Hollande stále méně času.
Konec automobilového průmyslu ve Francii? Ten ani navzdory hluboké krizi jen tak nepřijde. Jak bylo vidět na příkladu švédského Saabu, pomalá smrt v téhle branži trvá skutečně hodně dlouho. l
O autorovi| Tomáš PohankA, pohanka@mf.cz
