Člověk se v přírodě vyjímá jak cizí slovo ve větě, napsal v 80. letech Jiří Suchý. Pomyšlení sice tísnivé, ale nic naplat, je to pravda. Nejhorší na věci je, že člověk není něčím mimo přírodu, co se z ní vymyká, ale naopak její součástí, byť se do ní vůbec nehodí. Fráze dokonce bezmyšlenkovitě tvrdí, že je nedílnou součástí přírody. Bohužel není. Příroda bude i bez člověka, a to je po letošním létě ve středu Evropy zase o něco zřejmější.
Rozum a cit.
Příroda je obdivuhodně vymyšlený, a až nepříjemně dokonale seřízený stroj. Nic míň, ale také nic víc. Jak se v jejím do sebe dokonale zapadajícím soustrojí objevil tak nesmyslně vyčnívající článek, jako je homo sapiens, zůstane zřejmě nikdy nezodpovězenou otázkou. Proč existuje živočišný druh, který myslí a je schopen citu, tedy dvou úkonů, které jsou přírodě zcela cizí? Veškerý ostatní život je postaven na pudech, nanejvýš na návycích, proč tedy tato zbytečná, a jak se ukazuje, škodlivá nadstavba? Vše, co člověk dělá, směřuje proti přírodě, protože je to výsledkem jeho rozumu, který evidentně nemá v přírodě co dělat. Onen stroj je totiž sestaven na nemilosrdném koloběhu, v němž smrt jednoho znamená život pro druhého, smrt druhého život pro třetího, a tak stále dokola v nekonečném cyklu, může-li být vůbec něco nekonečného. A tak snad jediné, co člověk dělá v souladu s přírodou je zabíjení - válka. A to jistě i proto, že právě tato činnost odporuje rozumu.
Sabotáž.
Ve druhé polovině 20. století se lidstvo se dopracovalo takového stupně poznání, který při jeho využívání ke zkvalitňování života je zcela jednoznačně namířen proti přírodě a jejím zákonům. Zdaleka přitom nejde jen o kroky, které kritizují ekologické iniciativy po celém světě. Pomyslný písek do přírodního soukolí, které se pochopitelně stále častěji zadrhává, sype například i prodlužováním věku člověka stále účinějšími léky i léčebnými metodami. Lidský druh, jenž se prodral díky svému rozumu na vrchol potravinového řetězce, se tak přemnožuje a podmaňuje si stále více nepodmanitelného. Podobné příklady škodlivosti zdánlivě neškodného lidského konání by zabraly knihy rozsahu detailních slovníků. Tato sabotáž již trvá pěkně dlouho a nabývá na síle.
Aby bylo líp.
Říká se, že příroda se brání, že odplácí člověku, čím se na ní provinil. Nemyslící a nic necítící stroj ovšem není schopen odplaty ani jakési pomyslné pomsty. Bohužel, kdyby tak tomu bylo, jistě by si s lidstvem rozuměl. Jeho reakce jsou mechanické a prosté. Příroda si nesedne na mezi a nevymyslí na ty zatrolené lidi AIDS, uragány, zdrcující záplavy či jiné katastrofy. To vše jsou jen následky používání rozumu a citu, součet všeho toho, co stroj poškozuje.
Jenže je to tak, a člověk je tady. Je evidentní, že jeho cesta nevede zpět na větve a do jeskyň, k loučím a lovu pro obživu. Přestat škodit přírodě nelze. Nezbývá než dál zdokonalovat lidský rozum, rozšiřovat poznání a provázet ho citem pro onen nepříjemně dokonalý stroj. Dosáhnout takového stavu, který umožní škody co možná nejmenší, takové, aby bylo ještě možné poruchy na stroji opravovat.V případě, že se to nepovede, byly letošní povodně jen žertovnou procházkou dětským brouzdalištěm.
