Projekt „UNESCO“ zatím nevyšel, náskok se ale počítá
Jedno z nejmalebnějších českých měst, navíc lázeňské, s okolím vyšperkovaným jedinečnou soustavou rybníků, které pomohly přetvořit krajinu v jedinečný biosférický solitér (od roku 1977 biosférická rezervace UNESCO). Třeboňský potenciál se nyní rozhodla využít hotelová skupina Orea a vypracovala projekt hotelu až o sedmi stovkách lůžek, úrovní potom zařazeného do kategorie čtyřhvězdičkových. To je docela odvaha. Jedna „čtyřhvězda“, ve srovnání s novým projektem rodinná, tady už existuje - Zlatá hvězda na třeboňském náměstí. A už to je diskutabilní. Čtyřhvězd je v celém kraji jen o něco málo více než tucet.
Jaká situace panuje v Třeboni turistické? Na jedné straně město je těhotné památkami, k dispozici bahenní lázně, plochá třeboňská pánev je optimálním cykloturistickým terénem, na své si zde mohou přijít rybáři. Ale není projekt tak luxusního ubytování přece jen trochu naddimenzovaný?
Pravda, do města zavítají ročně desetitisíce lidí. Ten počet stále roste. Bezmála třetinu z nich však tvoří cykloturisté. A ti, jak známo, jsou založeni víceméně spartánsky. Ubytování vysoké kategorie je pro ně svým způsobem nadstandardní. Potom jsou zde lázně. S vlastní ubytovací kapacitou. Klasická turistika sice přivede ročně do města tisíce lidí, ale drtivá většina se spokojí s „bydlem“ skromnějším.
Celá ta rovnice by pro mne coby provozovatele měla řešení vycházející víceméně do červených čísel. Generální ředitel společnosti Adria Neptun, které Zlatá hvězda patří, Miloš Končický však tvrdí, že nepřestřelili: „Hotel byl tak jako tak před rekonstrukcí. To znamená, že jsme museli řešit její rozsah a hodnotu výsledku.“ Základním impulzem, který jednoznačně opravňoval ke čtyřem hvězdám, byl fakt, že Třeboň jako město žádala o zapsání na seznam památek UNESCO. A to se zatím nestalo. Síla a kvalita sběratelů takovýchto míst, především z Dálného východu a Ameriky, je totiž mimořádná.
Mezi dalšími variantami, jež označuje nikoli jako zástupné, ale souběžné, uvádí Miloš Končický kongresovou a vzdělávací turistiku. Pro tu je Třeboň optimálním místem. Dále jsou to programy pro rodiny s dětmi, pracuje se na projektech seniorských. Tedy aktivitách, které na masové rozšíření sice teprve čekají, ale vše nasvědčuje, že ne neoprávněně. Turistika korporátní je záležitostí mimosezony, v případě Třeboně jara a podzimu, jak ale Končický upozorňuje, „i ze skupin hostů mimo náš segment - míněni jsou cykloturisté, táborníci a rybáři - je jich stále více, kteří se rádi vyspí v pohodlí čtyř hvězd. Navíc nabízíme bowling a hlavním lákadlem je špičkové wellness centrum“.
Výsledky hotelové ekonomiky nejsou sice pesimistické, ale nejsou ani bez kazu. Průměrná roční obsazenost hotelu za rok 2004 dosáhla 68,8 procenta za cenu 887 korun (bez snídaně a DPH), zatímco v roce 2005 to bylo 47,9 procenta při průměrné ceně za pokoj 1256 korun.
Jenže bolavým místem Zlaté hvězdy jsou doprovodné služby a úroveň personálu. Kuchařského i číšnického. Když ke skvělému candátu dostanete moučnaté brambory kupované po várkách v igelitu a cestu z restaurace na toaletu lemují poházené přepravky na lahve, pocit čtyřhvězdy, který získáte v pokojích, šmahem zmizí. Pro komplexnost soudu je ale nutné například vnímat, že v sezoně musí kosmopolitní zařízení umět vařit „světově“ co do náplně nabídky, ale to zase mnohdy „nevoní“ klientele místní. Stravovací návyky i úprava jídel doznávají přece jen tu a tam jistých diferencí. Vést dvě kuchyně přitom prostě nelze a lavírování mezi variantami je řešení nejtěžší.
Jisté pozitivum - a to i v případě, že v Třeboni vznikne konkurenční čtyřhvězda - ovšem dobře formuluje ředitel Zlaté hvězdy Petr Šot: „Byl to rozhodně prozíravý a vizionářský tah. Náskok, který hotel získal odvážným rozhodnutím managementu jít do čtyřhvězdy, je a ještě bude velmi vítaný.“
