Krach cestovní kanceláře, jakou byla Tomi Tour, je v tržním hospodářství běžný
O příčinách krachu cestovní kanceláře Tomi Tour bylo už v podstatě vše řečeno. Na kauze jsou však nejzajímavější reakce, které tento krach vyvolal – nejen médií, ale trochu překvapivě i ostatních cestovních kanceláří a agentur. V souvislosti s případem se totiž začaly objevovat nejrůznější úvahy, zda by nebylo vhodné zavést nová regulační opatření. Popřípadě založit úplně nový kontrolní orgán, který by dohlížel na hospodaření cestovních kanceláří. To rozhodně není třeba hned z několika důvodů.
Firmy krachují
Krach Tomi Tour byl mediálně zajímavý zejména proto, že jej po dlouhé době ohlásila jedna z největších cestovních kanceláří v České republice, navíc spjatá s poněkud kontroverzním podnikatelem Václavem Fischerem. V zahraničí zůstaly stovky klientů, kteří nevěděli kdy a jak se vrátí domů.
Zcela chápu rozhořčení těchto klientů, ale krach cestovní kanceláře se nijak neliší od bankrotu jakékoli jiné firmy – jde o naprosto běžnou záležitost v prostředí tržního hospodářství. Navíc, zvážíme-li celkový počet cestovních kanceláří v ČR v poměru k těm, které musely z jakéhokoli důvodu v posledních letech ukončit činnost, stále to je relativně nízké číslo.
Kontrolní orgán existuje
I samy cestovní kanceláře však kupodivu vyzývají k zavedení přísnějších regulačních opatření. Hovoří se mimo jiné i o tom, že by cestovní kanceláře měly zavést systém finančních „polštářů“, tedy fondů sloužících k ochraně financí klientů. Jediným kontrolním orgánem však má v tomto případě být pojišťovna, která jednou ročně prověří hospodaření cestovní kanceláře a na základě tohoto důkladného auditu rozhodne, zda ji pojistí i na další rok. Obtížně si lze také představit, kdo by měl být zřizovatelem takové regulační instituce. Asociace? Ty přece už ze své podstaty dobrovolného sdružování nemohou přijmout odpovědnost regulujícího subjektu. Měl by být zřizovatelem stát, respektive některé z ministerstev? Které by to mělo být? Měla by snad vzniknout úplně nová instituce, která by kontrolovala hospodaření pouze cestovních kanceláří?
Jak se nyní ukazuje, tato diskuse má mnoho slabých míst, která odhalí i nejpovrchnější pohled. Proč by měly být regulovány pouze cestovní kanceláře? Proč by neměly být regulovány i firmy s odlišným předmětem podnikání? Současná, občas poněkud hysterická debata trochu vyvolává dojem, že zkrachovat může jen cestovní kancelář. To však rozhodně není pravda. Pravdou však je, že krach cestovní kanceláře je víc vidět, a proto je i mediálně zajímavější než bankrot například nějakého výrobního podniku.
Specifikum
Cestovní kanceláře jsou víc než jiné firmy v kontaktu především s koncovými zákazníky, kteří si předem zaplatí za určitou kombinaci služeb. Zkrachuje-li firma, od které si zákazník kupuje nějaký produkt, nastane pouze to, že příště tentýž nakoupí u jiné společnosti, jež jej také vyrábí.
Cestovní kanceláře jsou sice svým předmětem podnikání specifické, přesto však není třeba zavádět speciální regulační opatření. Po případném krachu cestovní kanceláře vyplatí poškozené klienty pojišťovna. Chvíli to sice trvá, ale stejně dlouho, ne-li déle, by trvalo vyplácení klientů ze speciálních rezervních fondů. Každý krach a s ním spojené vyplácení věřitelů přece doprovází obrovský počet administrativních úkonů. A každým krachem jsou v konečném důsledku nejcitelněji zasaženi především obchodní partneři zkrachovalé firmy. Ti si však musejí počkat, co na ně zbude z konkurzu. Většinou nic moc vzhledem k umístění financí do posledních článků celého řetězce. S tím je však třeba počítat v každém oboru podnikání.