SMLUVNÍ VZTAHY - Pokud patříte mezi zájemce o půjčku či úvěr, dávejte pozor na to, jaké dokumenty podepisujete. Uvedené typy smluv se od sebe do určité míry liší. Může se proto stát, že namísto smlouvy o půjčce uzavřete smlouvu o úvěru.
Právní úkon se vždy posuzuje podle obsahu, nikoliv podle toho, jak je nazván. Tato skutečnost má pak významné dopady například na váš právní vztah ve chvíli, kdy žádáte o půjčku či úvěr. Smlouva o úvěru přitom patří mezi takzvané absolutní obchody. Ty se řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na to, zda jste či nejste podnikatelem, a zda smlouvu uzavíráte k soukromému účelu nebo v souvislosti s podnikáním. V čem konkrétně se jednotlivé typy smluv liší?
TIP: Jak poznat nejvýhodnější půjčku
Půjčku lze sjednat i bez úroků
Tento typ smlouvy upravuje občanský zákoník v paragrafech 657 a 658. Podle těchto ustanovení věřitel přenechává smlouvou o půjčce věci určené podle druhu, zejména peníze. Naopak dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
Pokud jde o půjčku peněžitou, mohou si strany dohodnout úroky, ale není to nezbytné. Půjčku tedy lze sjednat i jako bezúročnou. Smlouva o půjčce se přitom řadí mezi takzvané reálné kontrakty. To znamená, že vzniká až v okamžiku, kdy dojde ke skutečnému plnění (například v okamžiku, kdy dlužník poskytne peníze věřiteli). Pokud by se strany dohodly na tom, že předmět půjčky věřitel dlužníkovi odevzdá později, pak bude mít taková smlouva povahu smlouvy o smlouvě budoucí.
Příklad: Pan Novák s panem Štědrým uzavřeli 1. března 2008 písemně smlouvu, kterou nazvali smlouva o půjčce. Na jejím základě se pan Novák zavázal poskytnout panu Štědrém půjčku ve výši 50 tisíc korun. Pan Štědrý se zavázal půjčku do 30. června 2008 vrátit, a to i s úrokem ve výši 3 % p. a. Pan Novák smluvnímu partnerovi předal peníze 5. března 2008. Až tohoto dne byla skutečně uzavřena smlouva o půjčce. Písemnou smlouvu, kterou strany uzavřely, je možné považovat za smlouvu o smlouvě budoucí.
Důležité je zdůraznit (i když to není relevantní ve vztahu k odlišení smlouvy o půjčce od smlouvy o úvěru), že předmětem půjčky může být pouze věc druhově určená – zejména peníze. Dlužník tak nabývá vlastnické právo k půjčované věci. Vzniká mu rovněž povinnost vrátit věci téhož druhu, v témže množství a v téže kvalitě.
Strany si přitom mohou sjednat úplatu za půjčení věci spočívající například v tom, že dlužník vrátí větší množství věci nebo lepší kvality. Pokud by předmětem smlouvy byla věc určená individuálně (například auto), nepůjde o půjčku, ale buď o výpůjčku (která je pojmově bezúplatná) nebo o nájem. Ten je naopak pojmově úplatný.
Smlouvu o úvěru můžete plnit i vůči jiným osobám
Úvěrové smlouvy upravuje pouze § 497 a následující obchodního zákoníku. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že poskytne na požádání dlužníka v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky. Dlužník se zavazuje poskytnuté peníze věřiteli vrátit a zaplatit mu úroky. Na rozdíl od smlouvy o půjčce je smlouva o úvěru takzvaným konsensuálním kontraktem. Smlouva totiž vzniká dohodou stran, aniž by muselo dojít k předání předmětu smlouvy – poskytnutí peněz.
Významným rozdílem oproti smlouvě o půjčce je mimo jiné fakt, že ze smlouvy o úvěru lze plnit ve prospěch dlužníka i třetím osobám. Věřitel tak může (pokud se na tom s dlužníkem dohodne) za dlužníka například uhradit fakturu, aniž by peníze předal dlužníkovi. To u půjčky nelze, předmět půjčky musí být poskytnut dlužníkovi nebo jeho zástupci.
Příklad: Pan Novák s panem Štědrým uzavřeli 1. března 2008 písemně smlouvu, kterou nazvali smlouva o půjčce. Na základě této smlouvy se pan Novák zavázal poskytnout panu Štědrému půjčku 50 tisíc korun, a to na úhradu jeho dluhu u pana Novotného. Ve smlouvě se dohodli se, že peníze pan Novák předá přímo, což se stalo 5. března 2008. Uzavřenou smlouvu bude třeba posoudit jako smlouvu o úvěru.
Ve smlouvě o úvěru musí být rovněž – na rozdíl od smlouvy o půjčce – sjednány úroky, respektive závazek zaplatit úroky z poskytnutého úvěru. Výše úroků být stanovena nemusí, neboť podle § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.
Pokud by smluvní strany úroky nestanovily, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže závazek platit úroky ve smlouvě není, půjde o smlouvu o půjčce, respektive o smlouvu o smlouvě budoucí. Důvodem – jak je uvedeno výše – k uzavření smlouvy o půjčce je totiž třeba předání předmětu půjčky.
Příklad: Pan Novák s panem Štědrým uzavřeli 1. března 2008 písemně smlouvu, kterou nazvali smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy se pan Novák zavázal poskytnout panu Štědrému úvěr do částky 200 tisíc korun a pan Štědrý se zavázal úvěr do 30. června 2008 vrátit. Pan Novák panu Štědrému na jeho žádost předal částku ve výši 200 tisíc korun 5. března 2008. Ve smlouvě chyběl závazek pana Štědrého zaplatit z poskytnuté částky úroky. Nedošlo tedy k uzavření smlouvy o úvěru, ale 5. března 2008 byla uzavřena bezúročná smlouva o půjčce.
Kontroverzní rozhodnutí
Upozornit je třeba ještě na jednu skutečnost. Dne 24. května 2007 vydal Nejvyšší soud České republiky kontroverzní rozsudek (spisová značka 32 Cdo 922/2007). Uvedl v něm, že „předmětem smlouvy o úvěru jsou peněžní prostředky, je možno je poskytnout i převodem z účtu na účet, avšak na základě smlouvy o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi peníze jako věci určené podle druhu, a tudíž přenechává pouze bankovky a mince“.
Tento názor osobně považuji za velmi kontroverzní. Předpokládám, že odborná veřejnost s ním bude hlasitě nesouhlasit. V době, kdy hotovostní předávání peněz je již dávnou minulostí a hotovostní platby nad 15 tisíc eur jsou až na výjimky zakázány, v podstatě nelze nad tuto částku uzavřít smlouvu o půjčce. S tímto názorem nesouhlasím, přesto jej nelze brát na lehkou váhu, neboť názory Nejvyššího soudu mají i v našem právním řádu velkou váhu.
Pokud jste tedy například uzavřeli smlouvu o půjčce a dlužník vám peníze nevrátil, přečtěte si důkladně smlouvu. Možná zjistíte, že jste uzavřeli smlouvu o úvěru. V takovém případě doporučuji neopomenout skutečnost, že se jakožto takzvaný absolutní obchod řídí obchodním zákoníkem, což má význam zejména z pohledu promlčecí doby.
