Vedle petrokaret se na trhu stále více prosazují univerzální byznyskarty
Čerpací stanice jsou vedle sítí hypermarketů a supermarketů druhým nejčastějším místem, kde vytahujeme z peněženky platební kartu. Nabídky v tomto segmentu jsou proto velmi konkurenční a volbou vhodného řešení lze dost ušetřit.
První byla CCS.
Průkopníkem bezhotovostních plateb u čerpacích stanic v ČR byla v roce 1991 společnost CCS, jejíž karty akceptují téměř všechny čerpací stanice v republice. O jejich využívání svědčí to, že zajišťují přibližně čtvrtinu obratu tuzemských čerpacích stanic. CCS spravuje přes 300 tisíc karet, a kromě bezhotovostních plateb nabízí systém pro správu a sledování vozidel a věrnostní programy v podobě předplatní karty CCS Bonus. Výlučně soukromým osobám je určena kreditní karta MasterCard Electronic CCS Kredo a splátkový prodej CCS Triangl. Platební terminály CCS na čerpacích stanicích umožňují přijímat nejen karty CCS, ale také asociací VISA, MasterCard, American Express, JCB, Diners Club a mezinárodní petrokarty DKV, UTA a AS 24.
Routex a Shell.
Petrokarty CCS fungují na principu čipu, který je daleko bezpečnější a spolehlivější než bankovní magnetická karta. Důvodem, proč se petrokarty mezi běžné řidiče příliš nerozšířily, je strhávání poplatku 1,5 procenta z objemu každé transakce. Pro srovnání: nakupování prostřednictvím běžných bankovních platebních karet je zcela zdarma. Navíc bankovní karty již přijímají všechny větší sítě čerpacích stanic v ČR.
Klasická karta CCS je vhodná především pro firmy, kterým přináší výhodu v podobě lepší kontroly nad čerpáním pohonných hmot služebních vozů. Tím hlavním argumentem pro její pořízení je ale jeden jediný daňový doklad včetně DPH, který může účetní každý měsíc zanést do nákladů firmy. Vlastní petrokarty nabízejí také některé další sítě čerpadel. Například platební karty Routex vydává konsorcium firem Aral, British Petrol, Italian Petroli, OMV a STATOIL. Podle přání klienta mohou mít rozdílné oprávnění - od pouhého nákupu pohonných hmot po nejširší nabídku služeb. Platnost karty je dva roky. Za domácí modifikaci zaplatí klient měsíčně deset korun a poplatek 0,9 procenta z obratu. Mezinárodní karta stojí měsíčně 50 korun a poplatek je stejný jako u tuzemské platby.
Firma Shell vydává pro firmy palivové karty Euroshell, které jsou platné na všech evropských čerpadlech této firmy a na vybraných tuzemských pumpách společnosti Benzina. Karta platí dva roky a pro osobní firemní vozy stojí 150 korun, pro nákladní automobily je vydávána zdarma. Zatímco za použití petrokaret platíme my nebo naše firma, při použití věrnostních karet a co-brandovaných karet naopak dostáváme slevu. Trh platebních karet vydávaných společně bankami a řetězci čerpacích stanic ale teprve na svůj boom čeká. Jedinou výjimkou je debetní karta Komerční banky Visa Elektron, na kterou její držitel získává slevu při tankování v síti benziny 2,2 procenta.
Silní univerzálové.
Příliv nových zájemců o petrokarty v posledních měsících slábne. Firmy dávají stále častěji přednost univerzálním platebním řešením od společností American Express nebo Diners Club. Jedná se chargeové karty, takže firma dostane vždy na konci každého měsíce fakturu, kterou musí ve standardní až třicetidenní lhůtě uhradit. Výhodou univerzálního řešení je dokonalý přehled o výdajích firmy. Vydavatelé poskytují mimo běžných výpisů také jejich soupis v roztřídění podle nákladů (doprava, ubytování, stravování apod.), a to i v elektronické podobě kompatibilní se standardními účetními systémy. Výhodou, kterou oceňují sami zaměstnanci, je možnost platit služebními kartami i soukromé výdaje. I ty jsou totiž ve vyúčtování zřetelně oddělené a záleží jen na firmě, zda se se zaměstnancem dohodne na strhávání soukromé útraty rovnou z jeho výplaty. Firemní platební karty jsou pro jejich vydavatele velmi ziskové a úspory nákladů přinášejí také svým držitelům. Není divu, že právě v tomto segmentu lze čekat největší boom a zvyšující se konkurenční boj také ze strany asociací Visa a MasterCard.
