Menu Zavřít

Je zle

14. 7. 2006
Autor: Euro.cz

Oklamaní Maďaři zaplatí účet socialistické vlády

Maďaři jsou v šoku. Země, která byla před patnácti lety dávána za příklad, jak úspěšně předělat socialistický systém na kapitalistický, se dnes zmítá na pokraji finanční krize. Po experimentech socialisticko-liberálních vlád se dostavil výsledek. Maďarsko je na tom dnes nejhůř ze všech zemí Evropské unie! Je to varování pro podvedené voliče, kteří za chyby politiků budou několik let tvrdě platit. Navíc drastická opatření, která vláda minulý týden přijala, ani ta další, která jsou ještě připravena, nemají se skutečnými reformami nic společného. Dosud schválené kroky nejsou ničím jiným než hysterickým vybíráním peněz od obyvatelstva a podnikatelů. Perspektiva chybí. Budou na tom Maďaři v dohledné době lépe?

Socialistický miliardář.

Ještě před pár měsíci vše vypadalo tak krásně. Běžela volební kampaň, ve které sebevědomý a charismatický premiér a předseda socialistů Ferenc Gyurcsány sliboval světlé zítřky. Tento bývalý exponent svazu mládeže, který se po změně režimu stal za pár let miliardářem, hlásal, že „hospodářství burácí“ a v zemi je „obrovský blahobyt“. Lídr pravice Viktor Orbán sice také sliboval, ale hlavně varoval před katastrofálním stavem veřejných financí. Orbánovi věřilo mnoho lidí, ale na vítězství to nestačilo. Voliči, zejména chudí, a přestavitelé nižší střední vrstvy darovali socialistům a jejich odvěkým koaličním partnerům, levicově-liberálnímu Svazu svobodných demokratů, pohodlnou parlamentní většinu na další čtyři roky.
Lidé očekávali, že vláda začne po volbách okamžitě plnit sliby, které spočívaly v tom, že od roku 2006 nastane snižování daňového zatížení pro obyvatelstvo a pro podnikatelskou sféru. Místo toho přišlo drastické zvyšování daní a cen energií.

Lhát a vyhrát.

Premiér Gyurcsány se později přiznal, že kdyby v kampani hovořil o skutečném, tedy katastrofálním stavu hospodářství, volby by nevyhrál. A tak program vlády je v absolutním rozporu s volebními programy vítězných stran; to nemá v šestnáctileté historii maďarské demokracie, ale možná ani ve světovém měřítku, obdoby. Zklamání podvedených je obrovské. Například slibovaných daňové úlev nedočkají. Co socialisti navařili, musí teď sníst nejen jejich voliči, ale všichni.
Za největší ostudu zatím Maďaři považují zprávu, že se připojí k eurozóně až v roce 2014, tedy zhruba o dva až tři roky později než Rumunsko či Bulharsko.
Ferenc Gyurcsány prohlásil, že snahou vlády je, aby dopady tvrdých opatření, které nesou název Nová rovnováha, dopadly stejnou měrou na obyvatelstvo i na podnikovou sféru. Je však zřejmé, že se to nepodaří. Platit budou hlavně chudí.

V březnu do ulic.

Od srpna se zvednou ceny zemního plynu o 30 procent, elektřiny o 14,5 procenta a dálkového vytápění o 18 procent. Toto zdražení obyvatelstvo pocítí, jakmile obdrží nekřesťanské účty za prosinec, leden a únor. Z tohoto důvodu někteří sociologové předpovídají na březen 2007 sociální nepokoje, přestože vláda slibuje nejchudším a důchodcům kompenzaci. Také zvýšení DPH z patnácti na dvacet procent pocítí chudší vrstvy. Jsou slyšet i názory, že nepokoje mohou vyústit v pád vlády, protože prý „moc, získaná pomocí lží, se musí vrátit do rukou lidu“.
Podnikatelé, jak dnes tvrdí socialisté, budou trpět také (podle vlády více než chudí), i když pravděpodobně bude platit obecné pravidlo, že bohatý a chytrý byznysmen udělá vše proto, aby státu odváděl co nejméně peněz. Zvýší se již existující daně a odvody z podnikání, ale minulý týden se přidaly se i novinky, například takzvaná solidární daň - čtyři procenta ze zisku před zdaněním. Zpřísnily se také zatím výhodné daňové podmínky pro malé a střední podniky.

Zvrat v roce 2008.

Již dnes je jasné, že nová úsporná opatření vlády přinesou v příštích letech pokles růstu HDP (letošní má dosáhnout 4,3 procenta, příští rok se očekává jen 2,5 procenta) a zvýšení inflace až na sedm procent. Trend by se podle vládních odhadů měl otočit, a to na tři procenta růstu, v roce 2008.
Největší potíže však již delší dobu tkví v rozpočtovém deficitu, který letos může dosáhnout až 9,5 procenta HDP. Přitom Evropská komise na špatný trend poukazovala už dávno, například loni, když deficit dosáhl 7,5 procenta, ale socialistická vláda tato varování ignorovala a před volbami masivně utrácela. (Musela, jinak by jí voliči nedali znovu šanci.) Vláda nyní slibuje, že deficit rozpočtu stlačí na 3,5 procenta, což vyžadují maastrichtská kritéria, do roku 2008.
Premiér Gyurcsány připustil, že v minulých letech nebylo správné zvyšovat sociální výdaje, zároveň radikálně snižovat daně a k tomu ještě rozjíždět obrovské investice. „Tyto tři věci se dostaly do velkého napětí a dnes už vidím, že menší snížení daní by přineslo nakonec více,“ říká dnes maďarský premiér. Také dodává, že je třeba opět najít rovnováhu, i když na začátku mnoho lidí bude mít pocit, že světlo na konci tunelu není vidět. (Tuto pasáž by měl podrobněji nastudovat nejen předseda ČSSD Jiří Paroubek, ale i šéf ODS Mirek Topolánek a jeho ministr financí Vlastimil Tlustý.)

Génius selhal.

Když miliardář Gyurcsány nastoupil před dvěma lety do čela vlády, byl nálepkován jako finanční génius. Sliboval stabilizaci veřejných financ. A pak totálně selhal. Zřejmě zapomněl, že s penězi státu to není jako za reálného socialismu či takzvaného gulášového komunismu Jánose Kádára. Gyurcsány by mohl vědět, že v kapitalismu se dá rozdávat jen z toho, co se vygeneruje. Místo toho rozdával z dluhů.
Proto – zcela logicky - další problém země spočívá v enormní zadluženosti země. Podle květnového průzkumu britské společnosti Economist Intelligence Unit dosahuje Maďarsko na stupnici rizika souvisejícího se zadlužením ve stobodové škále hodnoty 53, což je extrémně vysoké číslo. Nejrizikovější je Irák (90 bodů), nejbezpečnější Švédsko (osm bodů). Maďarsko je na stejné úrovni jako Pákistán, Turecko či Egypt. Potíže s dluhem ještě zhoršuje skutečnost, že vysoký deficit veřejných financí a rostoucí úrokové sazby přinesou další zvyšování zadlužení, které může v poměru k HDP dosáhnout až 64 procent. (Strop je v Evropské unii stanoven na 60 procent.) Navíc podle Maďarské národní banky se za uplynulá čtyři léta socialistického vládnutí úrokové zatížení dluhů zvýšilo o bilion forintů (asi 100 miliard korun).
Bývalý socialistický ministr financí Lajos Bokros, který svými reformami v druhé polovině devadesátých let maďarskou ekonomiku stabilizoval, dnes říká, že nynější zvýšení daní a případné zvýšení úrokových sazeb postačí leda k tomu, aby byl stát jakž takž schopen financovat svůj dluh.
Největší otázka je, zda současná úsporná opatření vedou loď, na které Maďaři plují, správným směrem, nebo ji otáčejí přímo ke kře jako Titanik. Mnozí ekonomové varují, že když stát své finanční problémy přenáší na obyvatelstvo a na podnikatelskou sféru, jedná se o směr, který brzy poškodí i zdravou část hospodářství.

Socialismus je loupež.

Podnikatelé nechápou, proč mají odvádět takzvanou solidární daň, kterou mají platit všechny fyzické osoby s ročním příjmem vyšším než šest milionů forintů (asi 600 tisíc korun) a všechny podniky ze zisku před zdaněním. Už název daně je sporný. S kým mají být solidární? Se státem, který špatně hospodaří s penězi daňových poplatníků? S chudými, kteří budou po rozhodnutí vlády o zvýšení DPH ještě chudší? A co špatného udělali podnikatelé vládě, že jim za trest vyměřila vyšší daně? Nejspíše se jedná o to, co francouzský liberální ekonom Claudie-Frédéric Bastiat napsal před sto padesáti lety: “Socialismus je uzákoněná loupež.“

Maďarsko není Jižní Korea.

Ekonomové upozorňují i na to, že v přístupu vlády není ani stopy po upřímnosti. Vláda může v kritických situacích žádat od společnosti oběti jako například v Jižní Koreji při měnové krizi koncem devadesátých let, když lidé hrdě odevzdávali státu svoje šperky a devizové rezervy. Ale tehdejší politická moc se lidem za chyby vedoucí ke krizi veřejně omluvila. Podobný přístup u maďarských socialistů a jejich liberálních spojenců vysloveně chybí.

bitcoin_skoleni

Záchrana z Bruselu.

Socialistická vláda očekává spásu snad jen od Evropské unie.
Není asi náhoda, že Gyurcsány hned po volbách právě oblast rozdělení evropských peněz centralizoval nejvíce, když zřídil Radu pro řízení rozvojové politiky. Tuto instituci ale řídí byznysmeni blízcí vládě a padlí socialističtí ministři. Právě z tohoto důvodu existuje podezření, že rozdělení unijních peněz, v přepočtu zhruba 120 miliard korun, nebude transparentní. Silná centralizace prý avizuje, že peníze z Evropské unie získá pouze úzká skupina velkých a socialistům blízkých podnikatelů a že malý a střední stav se k hrncům plných dobrého masa nedostane a jejich konkurenceschopnost bude dále klesat.

Matematika a ideologie.

Skutečnost, že vláda účet za svou nezodpovědnou politiku nechá zaplatit obyvatelstvo a podnikatele, kritizoval i šéf největší maďarské (i v Česku velmi aktivní) realitní společnosti TriGránit Sándor Demján, který je předsedou Svazu podnikatelů a zaměstnavatelů. „S hospodářstvím problém není, protože vykazuje růst přes čtyři procenta. Problém má státní sféra, kterou obhospodařují politici. Vidím krizi státního hospodaření, a kvůli tomu podnikatelská sféra nedokáže podávat očekávané výkony. Největší problém je v tom, že pokud nedokážeme během několika let snížit daňové zatížení podniků na úroveň regionu, z Maďarska odejde většina zahraničních společností a možná i maďarští podnikatelé. Vytváření konkurenceschopnosti je matematika, ne otázka stranické ideologie,“ řekl Demján s tím, že osobně by uvítal vznik velké koalice zhruba na jeden rok a vytvoření skutečného reformního programu. „Vlády nezískávají daně proto, aby měly z čeho žít, či proto, aby uživily obyvatelstvo, ale proto, aby rozvíjely to, co je v zájmu země nutné. V předvolební kampani v Německu by žádný politik neměl odvahu říkat to, co jsme slyšeli v Maďarsku. Ať nemám pravdu, ale hrozí kolaps. Pokud to nastane, tak politickou elitu je třeba vyhnat. Jak na pravici, tak na levici, protože tuto situaci vytvořily obě strany,“ prohlásil Demján. A připustil, že pád Maďarska se nakonec Evropské unii může hodit jako další argument proti rozšiřování unie.

  • Našli jste v článku chybu?