S t á t n í r o z p o č e t
Nový vládní návrh rozpočtu bude počítat se schodkem o jedenáct miliard vyšším, než obsahoval první neschválený vládní návrh. Názory na prorůstové působení rozpočtu se liší, za nejdůležitější se považuje souhra rozpočtové a měnové politiky.
Tématem dne v nejvyšších kruzích je poté, kdy první vládní návrh státního rozpočtu podle všech očekávání Parlamentem neprošel, opět státní rozpočet. Spíše než o státní rozpočet jako takový jde však o jeho schodek, či přesněji o jeho ještě přípustnou výši. Přípustnou pro Parlament. Vláda na schodku trvá a obhajuje ho především tím, že poslouží jako stimul pro ekonomiku, že ji nastartuje k růstu. Názory na to, zda rozpočtový schodek vůbec může českou ekonomiku oživit, se však liší. Někteří analytici o účinnosti schodkového hospodaření pochybují, průmysl a bankéři už tak rezolutně nevystupují. „Snažit se oživit ekonomiku a dostat ji ze záporného tempa růstu přes schodkový státní rozpočet považuji za nešťastnou koncepci, tvrdí hlavní analytik Raiffeisenbank Martin Kupka. „Pomocí schodkových státních financí u nás nelze dlouhodobě obnovit či urychlit ekonomický růst, dodává. Podle jeho propočtů by totiž ze zhruba třiceti až čtyřiceti miliard, kolem nichž by se zřejmě měl schodek pohybovat, mohla zapůsobit prorůstově tak maximálně čtvrtina. „Na pozitivní růst, prohlašuje Kupka, „může mít významný vliv zejména vyšší příliv přímých zahraničních investic. „Pokud by šlo o uzavřenou ekonomiku, která neexportuje a nedováží, pak by schodkový rozpočet jistě na oživení ekonomiky vliv měl. Ale velmi otevřená česká ekonomika na rozpoč-tový schodek nemůže výrazněji zareagovat, říká hlavní analytik Patria Finance Vladimír Kreidl. Schodek v rozpočtu podle něho nepodpoří růst ekonomiky, protože prostě z velké části odplyne i díky volnému kurzu koruny. Hlavním efektem tak bude nárůst dovozu, což by vedlo k obnovení zahraničněobchodní nerovnováhy, a byli bychom tam, kde jsme už byli. Ač bude znít tento výrok již omšele, zdrojem růstu ekonomiky musí být její urychlená restrukturalizace, opakuje opět Kreidl. „Státní rozpočet není schodkový proto, aby generoval růst, ale proto, že schodkový být musí a již několik let fakticky je, střízlivě upozorňuje hlavní analytik firmy Atlantik FT Petr Posker. Proto bychom se měli snažit, abychom nepropadali hlouběji, než je nutné. A varuje: „Naše ekonomika není ve stavu, kdy by byla schopna peníze ze schodku absorbovat a přetavit je v růst ekonomiky. Většina těchto peněz směřuje do sektorů, které nedisponují vysokým růstovým potenciálem, dodává. Národohospodáři jsou už méně rezolutní, velký průmysl k tomu rovnou dodává: Pokud se schodek nasměruje cíleně tam, kde působit prorůstově vůbec může, jeho vliv by nemusel být zanedbatelný. K tomu, aby to tak bylo, dosud schází ovšem jeden základní signál - koordinace rozpočtové a měnové politiky státu. Rétorický odpor vůči schodku, zaznívající z ODS či Unie svobody, by možná byl méně halasný, kdyby na českou hospodářskou scénu nepůsobila kombinace dvou protichůdných směrů: na jedné straně vláda je připravena zatnout sekeru financí, na straně druhé Česká národní banka drží ekonomiku pod krkem stále ještě nehorázně vysokými úrokovými sazbam, i a to navzdory tomu, že její vlastní inflační cíle jsou bohatě přeplněny. Aby rozpočtový schodek mohl mít prorůstový efekt, musí být politika České národní banky v souladu s rozpočtovou politikou Ministerstva financí, potažmo vlády. Guvernér České národní banky Josef Tošovský (viz náš rozhovor) opakuje, že prostor pro snižování sazeb existuje. Nicméně hned k tomu dodává, že Česká národní banka musí postupovat opatrně a velice naléhavě varuje především před rozvolněnou mzdovou politikou. Kdyby stejně ostře varovný hlas na adresu odborových předáků zazněl z vládních míst, pohlíželo by se i na uvažovaný rozpočtový schodek asi příznivější optikou. K tomu je však třeba i politické odvahy.
