Manažera roku neláká přestup do větší firmy
Sympatický, usměvavý, ale stále ve střehu. Tak působí při prvním setkání manažer roku 2000, generální ředitel GZ Digital Media Zdeněk Pelc. Titul získal letos 14. března a o den později oslavil padesáté narozeniny. Je jedinou osobou ze střední a východní Evropy, která se účastní současného prestižního tříletého kursu organizovaného pro generální ředitele firem a mezinárodních korporací na Harvardské univerzitě.
Organizátoři soutěže o manažera roku z Manažerského svazového fondu uvádějí, že Pelc dostal před ostatními uchazeči přednost vzhledem ke svým dlouholetým výsledkům. „Šéfem podniku je už osmnáct let. Přežil několik vlastníků a z malého, prakticky vesnického podniku, udělal světovou firmu, říkají.
Zdeněk Pelc si ocenění Manažer roku 2000 velmi váží, ale tvrdí, že tento titul není pro jeho profesní kariéru důležitý. Po postu ve větší firmě zatím netouží. Velkou společnost by naopak chtěl vybudovat ze závodů v Loděnicích. „Podnik je již dnes největší svého druhu ve střední a východní Evropě a má ještě řadu možností dalšího růstu, říká. Letos otevře GZ Digital satelitní výrobu v Polsku a pak chce pokračovat v dalších postkomunistických zemích.
Do soutěže Pelce přihlásilo představenstvo firmy. Sám se nikdy o podobný titul neucházel, protože byl přesvědčený, že by k jeho získání potřeboval mnoho energie a rozsáhlý lobbying. „Myslel jsem, že bez něj nemám velkou šanci, takže mě nakonec výsledek příjemně překvapil, řekl.
Pelc je mezi českými manažery pozoruhodnou stálicí. Tvrdí, že se v uplynulých osmnácti letech udržel na postu ředitele díky pracovnímu nasazení a snaze stále něco vylepšovat. „Vždycky jsem se v mimopracovní době něco učil, ať už odborné věci, nebo jazyky, říká. Vysokou školu ekonomickou v Praze dostudoval v roce 1975. V letech 1978 až 1983 se věnoval postgraduálnímu studiu, udělal si aspiranturu v oboru strategické řízení. Na prestižní univerzitě v Harvardu má nyní za sebou první etapu tříletého kursu.
Ředitelem Gramofonových závodů se Pelc stal v roce 1983 po osmiletém působení v kladenské Poldovce, kde byl naposledy vedoucím oddělení marketingu. Na místo ředitele loděnických závodů se dostal přes výběrové řízení. Pelc tvrdí, že mu pomohla náhoda. „Měl jsem štěstí, že se našli lidé, kteří mě tehdy doporučili. Bez nich bych se pravděpodobně o této příležitosti ani nedozvěděl, vzpomíná.
Počet vlastníků, které ve funkci ředitele „přežil , už ani nedovede spočítat. Za nejtěžší období považuje bezvládí po kuponové privatizaci. Většinový podíl tehdy získaly investiční fondy velkých bank a později Agrobanka. Po jejím pádu se začali vlastníci rychle měnit. Začátkem roku 1997 se akcie Gramofonových závodů prodávaly i několikrát denně, aby se pak, po bezúplatném převodu, objevily na účtu záhadné zahraniční firmy. Do České republiky se vrátily až pod hrozbou žaloby, vedení podniku totiž záležitost zveřejnilo a podalo několik trestních oznámení.
Pelc vzpomíná, že stejně jako se snažil před kuponovou privatizací přesvědčit o perspektivách podniku bankovní fondy, začal při hledání nového vlastníka objíždět zahraniční investory. Tehdy oblíbenou manažerskou privatizaci odmítl. „Bylo jasné, že by to znamenalo v prvním případě obírat banky, které by na ni půjčily, nebo ve druhém drancovat podnik. První cesta je mi cizí a druhou bych se nikdy
nedal, tvrdí.
Americký venture kapitál vstoupil do firmy v roce 1998. Nynější vlastníci GZ Digital jsou střednědobými investory. „Pokud časem odejdou, bude mi to líto, říká Pelc. Investoři uplatňují zkušenosti z oblasti finančního řízení, zodpovědnost za plnění cílů nechávají na managementu. „Dobře se s nimi dělá, protože jejich požadavky jsou konzistentní a srozumitelné, říká.
Přestože v podniku zná téměř každého, vůči zaměstnancům si udržuje určitý odstup. Ani lidé, kteří s ním pracují už řadu let, mu obvykle netykají. Členové užšího vedení upozorňují, že dokáže být na své spolupracovníky velmi ostrý.
Ředitel připouští, že mu někdy chybí trpělivost a zbytečně zvyšuje hlas. Napjatou atmosféru se pak snaží uvolnit. „Objednám autobus a oznámím, že to ve dvě nebo ve tři hodiny balíme a jedeme na výlet. Při něm obvykle ujdeme patnáct, dvacet kilometrů a pak skončíme v nějaké hospodě, kde si všechno vyříkáme, popisuje ředitel. Podobné výlety se konají zhruba čtyřikrát do roka.
Pelc hovoří anglicky, německy a rusky tak dobře, že v těchto jazycích dokáže sám vést obchodní jednání. Přesto lituje, že se v mládí studiu jazyků nevěnoval ještě více. „Pro Čechy jsou řeči hrozně důležité, protože se ne–obejdou bez zahraničních trhů, vysvětluje. V období, kdy sháněl pro Gramofonové závody zakázky, často narazil na zahraniční partnery, kteří by se vůbec nebyli ochotni bavit s nikým jiným než se šéfem firmy. Jednání se zákazníky považuje Pelc za klíčové i kvůli zpětné vazbě. „Nikdo jiný než zákazník vám neřekne, na co se připravit a zaměřit, uvádí.
Pelc je ženatý a má tři děti. Bydlí v Kladně. Přes týden pracuje i dvanáct hodin denně. Víkendy si rezervoval pro rodinu, studium a tenis.
