SUBJEKTŮ, KTERÉ ÚČTUJÍ V SOUSTAVĚ JEDNOTNÉHO ÚČETNICTVÍ, JE STÁLE DOST. KDO MŮŽE VÉST JEDNODUCHÉ ÚČETNICTVÍ?
Uzavřít cestovní připojištění není nikdy na škodu
SUBJEKTŮ, KTERÉ ÚČTUJÍ V SOUSTAVĚ JEDNOTNÉHO ÚČETNICTVÍ, JE STÁLE DOST. KDO MŮŽE VÉST JEDNODUCHÉ ÚČETNICTVÍ?
Pokud v budoucnu bude jednoduché účetnictví zrušeno a dojde k vynětí ze zákona o účetnictví, lze předpokládat, že bude nahrazeno něčím obdobným, daňovou evidencí. Tu vedou poplatníci, kteří mají příjmy z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů.
V LEGISLATIVNÍCH PŘEDPISECH
Zákon o účetnictví s účinností od 1. 1. 2002 uvádí jako základní účetní soustavu podvojné účetnictví a účetnictví jednoduché je postaveno do výjimečné role. Do konce roku 2001 zákon o účetnictví vymezoval a specifikoval účetní jednotky, které vedou jednoduché účetnictví. Účetní jednotky, jež nebyly vyjmenovány, vedly účetnictví podvojné. Kdo může tedy vést jednoduché účetnictví? Občanská sdružení, jejich organizační jednotky, které mají právní subjektivitu, církve a náboženské společnosti a jejich útvary, jež mají právní subjektivitu, sdružení právnických osob a nadační fondy, pokud jejich veškeré příjmy nedosáhly výše 6 000 000 Kč, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků jednotek a ostatní účetní jednotky, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, fyzické osoby, které podnikají nebo provozují samostatnou výdělečnou činnost, pokud prokazují své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro účely základu daně z příjmů a pokud jim to umožní zvláštní právní předpis. Druhým legislativním předpisem, který odpovídá na to, kdo může vést jednoduché účetnictví, je obchodní zákoník, § 37. Podle něho fyzické osoby volí svou účetní soustavu.
DLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU
Zákon o účetnictví je poslední, kdo hovoří i o fyzických osobách, které provozují samostatnou výdělečnou činnost. Obchodní zákoník zná jen podnikatele. Obchodní zákoník a vše, co bude dále uvedeno v souvislosti s vedením jednoduchého účetnictví fyzickou osobou, se nevztahuje na fyzické osoby, které provozují jinou samostatnou výdělečnou činnost a jež podle zákona o daních z příjmů jsou osoby s příjmy z autorských honorářů, z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštního předpisu. Obchodní zákoník umožňuje vést jednoduché účetnictví fyzickým osobám, které nejsou zapsány v obchodním rejstříku. Fyzická osoba, jež je zapsána v obchodním rejstříku, musí vést účetnictví podvojné. Ministerstvo spravedlnosti vykládá, že první období, za které se obrat sleduje, je rok 2002. Fyzická osoba - podnikatel, jehož průměrný roční příjem za rok 2002 a 2003 překročí částku 120 000 000 Kč - se musí v roce 2004 zapsat do obchodního rejstříku. Podvojné účetnictví povede od 1. 1. 2005. A protože obchodní zákoník nepovažuje za podnikatele fyzické osoby s příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, dostaly se tyto od 1. 1. 2002 do nezáviděníhodné situace. Musely vést účetnictví podvojné.
PODLE ZÁKONA O DANÍCH Z PŘÍJMŮ
Ve věci určení účetní soustavy vstoupil do hry třetí právní předpis, a tím je zákon o daních z příjmů. Ten byl v roce 2002 novelizován zákonem č. 260/2002 Sb. Ačkoli celý novelizující předpis nabyl účinnosti 1. 9. 2002, změny týkající se zákona o daních z příjmů se použily již pro zdaňovací období 2002. Jednou ze změn je doplnění § 7 o odst. 15, podle kterého mohou poplatníci s příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti účtovat pro účely zákona o daních z příjmů o příjmech a výdajích v soustavě jednoduchého účetnictví. Kdo může účtovat v jednoduchém účetnictví? Právnické osoby uvedené v § 9 zákona o účetnictví, fyzické osoby s příjmy z podnikání nezapsané v obchodním rejstříku, fyzické osoby s příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti. Kromě zákona o účetnictví se řídí účetní jednotky, jež vedou jednoduché účetnictví, opatřením, kterým se stanoví postupy účtování pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví č. j. 281, 283/77 711/2000 ze dne 10. listopadu 2000.
OSLABENÍ JEDNODUCHÉHO ÚČETNICTVÍ
Principem jednoduchého účetnictví je to, že se v peněžním deníku účtuje výhradně o pohybu peněžních prostředků. Na rozdíl od podvojného účetnictví se tedy neúčtuje o pohledávkách a závazcích, které se evidují v příslušných evidencích. Ten, kdo vede jednoduché účetnictví, nemusí zdanit neinkasované výnosy. Na rozdíl od podvojného účetnictví však v jednoduchém účetnictví není výdajem nezaplacený náklad, což je zaevidovaný závazek. Co se dlouhodobého majetku týká, v peněžním deníku se účtuje pouze výdaj spojený s jeho pořízením. O odpisech ani o vyřazení majetku se neúčtuje. Pokud ale souvisí s vyřazením tohoto majetku nějaký příjem, v peněžním deníku se zaúčtuje. Dlouhodobý majetek je evidován v příslušné evidenci, jejíž součástí je i stanovení daňových odpisů. Daňové odpisy se pak uplatní jako položka snižující základ daně mimo účetnictví. Až do konce roku 2000 se v peněžním deníku v rámci účetních uzávěrkových operací účtovalo prakticky o všech nepeněžních příjmech a výdajích, které ovlivnily základ daně. Opatření, které platí od 1. 1. 2001, ale výčet nepeněžních operací zredukovalo jen na jeden případ, a tím jsou kurzové rozdíly. Změna tedy neznamená, že by od roku 2001 nemohli podnikatelé s jednoduchým účetnictvím uplatnit například odpisy jako daňový výdaj. Avšak musí je uvést jako částku snižující rozdíl mezi příjmy a výdaji nikoli v peněžním deníku, ale na příslušném místě daňového přiznání.
(zpracováno podle DÚPP 1/2003)
