PRÁVNÍ SYSTÉM ŠPANĚLSKA - Podnikání v zahraničí připomíná tanec mezi vejci.
V cizím prostředí je možnost porušení některého ze zákonů extrémně vysoká a detailní informace jsou proto naprosto nezbytné. Španělsko v tomto ohledu není výjimkou.
Tradiční pohled na jižní země Evropy tvrdí, že peklo připomínají nejen horkem, ale i složitostí své byrokracie. V případě Španělska jde nicméně o nepěknou křivdu. „Například založení živnosti. Není potřeba živnostenské oprávnění, licence jsou potřebné u menšího počtu povolání a přístup úřadů je obecně přátelštější,“ hájí pověst země advokát Václav Vlk ze společnosti Moreno Vlk & Asociados, která působí v obou státech. Na druhou stranu i když principy rozhodování soudů jsou prakticky stejné, procesní pravidla většinu Čechů zřejmě zaskočí.
Kvantita neznamená vždy kvalitu
Problémem může být už jen samotné nalezení právního zástupce. Až do letošního roku totiž Španělsko uplatňovalo pro toto povolání velmi volná pravidla, advokátem se tak mohl stát prakticky kdokoliv. „Kvalita proto kolísá od tragické až po velmi dobrou. Jednoznačně doporučuji soustředit se na anglicky mluvící pobočky mezinárodních společností, jejichž účty tomu ale pochopitelně odpovídají,“ konstatuje Václav Vlk. Pro představu uvádí, že v této 44milionové zemi v současné době působí oproti Česku více než desetkrát více právníků, bohužel ale často třeba i bez pojištění profesní zodpovědnosti.
S otázkou ceny souvisí hned i další problém, totiž absence zákonné povinnosti zveřejňovat sazby za právní služby. Jejich výši se tak zájemce dozvídá jen těžko. Osvědčeným řešením je proto nechat si zaslat nabídky od vícero společností. „A potom vybrat některou z těch spíše dražších a zatlačit na snížení ceny,“ dodává Vlk. Naopak příjemný je zvyk domluvit si paušální sazbu za celé řízení, bez ohledu na jeho délku nebo komplikovanost.
Eseróčko není problém
Základní otázkou, kterou bude muset podnikatel při svém útoku na španělský trh vyřešit, je právní forma zdejšího působení. Bez větších obtíží by se mělo obejít krátkodobé přeshraniční poskytování služeb, kterému místní úřady nekladou žádné větší překážky. „Bohužel ale jen ve vybraných sektorech. Španělsko má totiž až do roku 2011 na některé oblasti výjimku, třeba na stavebnictví,“ varuje Vlk.
Druhým problémem pak může být pracovní právo, které je oproti českému znatelně nachýlené ve prospěch zaměstnanců. Propustit pracovníka se tak může stát finančně i časově velmi náročným dobrodružstvím s nejistým koncem.
Už více pozornosti si pochopitelně zabere založení některého druhu stálého zastoupení. Existuje několik variant, jako nejvýhodnější se však ukazuje obdoba české společnosti s ručením omezeným, španělsky S. R. L. Mluví pro ni například omezené náklady, minimální základní jmění je totiž tři tisíce eur plus 400 až 500 eur na poplatky související s registrací. Samotné vyřízení žádosti a zápis do rejstříku pak trvá zhruba deset dní, přičemž oproti Česku například není nutné dokladovat místo firmy.
„Bohužel vše komplikuje nutnost získat jakousi registraci označovanou zkratkou NIE. Tu potřebují jednatelé firmy i osoby samostatně výdělečně činné a její získání je složité, zmatené a tvá dlouho,“ krčí rameny advokát Vlk. Vyplnění značně chaotického formuláře žádosti, společného navíc pro fyzické a právnické osoby, je totiž podle něj spíše otázkou správného tipu než rozumové úvahy. A co hůře, vydání NIE trvá španělské ambasádě v Česku, případně cizinecké policii přímo na místě, zhruba 60 až 90 dní.
Občas má slovo i náhoda
Přes sebevětší opatrnost také může nastat chvíle, kdy se český podnikatel ocitne u španělského soudu, například při obchodním sporu. Samotné hmotné právo se od českého příliš neliší, způsob vedení soudního řízení, tedy procesní právo, naopak ano. „Například je povinný právní zástupce. Pokud se bude podnikatel hájit sám, ani jej nepozvou k soudu, jen mu přijde rozhodnutí,“ varuje Vlk.
