Senát schválil 14. června novelu zákona číslo 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ve znění schváleném 25. května Poslaneckou sněmovnou. Podstatně se tak změnil právní režim státních pozemků v trvalém užívání. Novela ruší transformaci práva trvalého užívání na vlastnictví, což je z mnoha důvodů naprosto nepřijatelné.
Trocha historie.
Do roku 1989 byl stát největším pozemkovým vlastníkem v zemi. Pozemky si ponechával ve svém vlastnictví i tehdy, přenechal–li je k užívání nestátním subjektům. Činil tak z ideologických důvodů, když půdu prohlašoval za „výrobní prostředek . Ke státním pozemkům přenechaným občanům se zřizovalo právo osobního užívání. K pozemkům, které stát přenechal nestátním organizacím (družstva, tělovýchovné jednoty, společenské organizace), se zřizovalo právo trvalého užívání. Pokud občané nebo nestátní organizace státní pozemky zastavěli svými budovami, šlo vždy o budovy na cizím pozemku. Právo trvalého (stejně tak osobního) užívání pozemků nebylo časově nijak omezeno.
Od 90. let byl postupně rehabilitován princip jednotného vlastnictví zastavěného pozemku a stavby. Právo osobního užívání pozemků bylo bezplatně transformováno na vlastnictví dnem 1. ledna 1992. K témuž datu byl zrušen Hospodářský zákoník: právo trvalého užívání pozemků však nijak transformováno nebylo a do nové právní úpravy se mělo řídit zrušeným kodexem. K nové úpravě dlouho nedošlo, exekutiva (ministerstvo financí) nevyhověla požadavkům Parlamentu. Při projednávání návrhu o (dílčím a technicky nevhodném) řešení problému, obsaženém v novele Zákona o vlastnictví bytů, se Parlament rozhodl pro řešení komplexní. Zákonem č. 103/2000 Sb. novelizoval Občanský zákoník vložením „transformačního § 879c.
Systémově a transparentně.
Právo trvalého užívání zastavěných a souvisejících státních pozemků se tak mělo dnem
1. července 2001 změnit na vlastnictví dosavadního trvalého uživatele – vlastníka stavby, pokud o to uživatel požádá do 30. června 2001. V ostatních případech (tedy pokud uživatel nepožádá), mělo trvalé užívání zaniknout a pozemek měl přejít do obecného právního režimu majetku státu. S tímto řešením na schůzi Poslanecké sněmovny výslovně souhlasil i ministr financí a novela byla schválena všemi hlasy přítomných poslanců.
Takové systémové a transparentní řešení problematiky zastavěných a souvisejících státních pozemků mělo přinést:
- sjednocení vlastnictví pozemků a staveb ve statisících případů,
- privatizaci státních pozemků jejich dosavadními oprávněnými bezplatnými uživateli, kteří je zhodnotili svými stavbami,
- rychlé odstranění přežitého právního institutu trvalého užívání,
- likvidaci rozsáhlé zbytečné agendy státních úředníků. (S výjimkou hlavního města Prahy, kde tuto agendu vykonává nesystémově samo ministerstvo financí, se agendou zabývají okresní úřady, jež mají být v dohledné době zcela zrušeny. Stát jako vlastník pozemku je například účastníkem každého stavebního řízení o budově…)
Toto řešení však narazilo na zásadní odpor části exekutivy, zejména majetkoprávního odboru ministerstva financí. Protože některé stavby nestátních subjektů (například menší část družstevních domů) stojí na státních pozemcích, k nimž nebylo právo trvalého užívání zřízeno (většinou nedbalostí komunistických státních orgánů, které k tomu byly povinny), bylo navrženo uzákonit postup pro sjednocení vlastnictví stavby a pozemku také v těchto případech. Toho využili odpůrci komplexního řešení pozemků v trvalém užívání a do novely zákona č. 219/2000 Sb. prosadili (místo logického doplnění dosavadní právní úpravy o posledně uvedené případy) úplné zrušení transformace práva trvalého užívání (tedy ustanovení § 879c a následujících Občanského zákoníku).
Sama vláda vyjádřila s novelou souhlas pouze za předpokladu, že transformační ustanovení § 879c Občanského zákoníku bude zachováno. V usnesení z 26. února, rozeslaném poslancům 1. března, mimo jiné uvádí: „Vláda na svém zasedání dne 26. února 2001 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění Zákon č. 219/2000 Sb., a vyslovila s ním souhlas s tím, že vláda nedoporučuje zrušit ustanovení § 879c Občanského zákoníku (čl. II návrhu…), které založilo přechod vlastnického práva širšímu okruhu subjektů, než na které se tento předložený návrh zákona vztahuje, a vláda proto nepovažuje za vhodné navrhovaným zákonem tento okruh subjektů zúžit.
Neprůhledné řešení.
Přesto novela (ve znění schváleném Poslaneckou sněmov–nou a posléze těsnou většinou i Senátem) transformaci práva trvalého užívání pozemků ruší. Nová úprava má dopadat jen na pozemky zastavěné družstevními domy a garážemi a souvisejícími pozemky. K právu trvalého užívání nemá být vůbec přihlíženo: toto právo se má změnit na výpůjčku, která
- nedojde–li k jiné dohodě se státem
- dnem 1. ledna 2004 bez náhrady zcela zanikne.
Místo transparentní a systémové transformace práva trvalého užívání ex lege (to je způsobem nepřipouštějícím korupci) přináší novela neprůhledné řešení převodem pozemků (někdy bezúplatně, jindy nikoliv). Celá věc se tak dostává do rukou úředníků: z hlediska rychlosti, transparentnosti a právních jistot je to zcela kontraproduktivní.
Zrušení § 879c Občanského zákoníku odporuje ochraně práv, nabytých v dobré víře. Bytová, spotřební a výrobní družstva i tělovýchovné organizace už celý rok (tedy od účinnosti ustanovení § 879c Občanského zákoníku) podávají státu žádosti o transformaci práva trvalého užívání na vlastnické právo, což bylo jedinou podmínkou vzniku vlastnictví k 1. červenci 2001. Schválenou novelou jim vzniknou ekonomické škody, zejména z porušení závazků, při jejichž uzavírání – zejména po podání žádosti – logicky najisto počítaly s tím, že se stanou k 1. červenci letošního roku vlastníky pozemku. Dále jim vzniknou škody i tím, že zbytečně investovaly do dohledávání pozemků a související právní agendy spojené s žádostmi. Obdobně budou novelou poškozeni i občané, kteří urychleně uzavírali smlouvy o výpůjčce, aby se již bez dalšího (ze zákona) stali vlastníky pozemků.
Proti spravedlivému a rovnému nakládání.
Novela odporuje i spravedlivému a rovnému nakládání se všemi fyzickými a právnickými osobami, když zastavěné státní pozemky pod bytovými domy bývalých OPBH stát bezplatně převedl obcím dnem 24. května 1991 podle zákona č. 172/1991 Sb. a zastavěné i nezastavěné státní pozemky v osobním užívání občanů přešly bezplatně na občany dnem 1. ledna 1992 podle zákona č. 509/1991 Sb. Ustanovení § 879c a následujících Občanského zákoníku vycházejí z principu transformace trvalého užívání pozemků, vzniklého za socialismu, nejbližším standardním právním institutem, jímž je vlastnictví. Na základě novely by však byly státní pozemky v trvalém užívání (zcela obdobném institutu osobního užívání) uživatelům po několika desetiletích bez náhrady odňaty.
Stejně tak novela odporuje dlouhodobě proklamované snaze sjednotit vlastnictví pozemků a staveb: ve vlastnictví státu tak zůstanou i zastavěné pozemky, které jsou dosud v trvalém užívání, a navíc budou užívány bez jakéhokoliv právního důvodu, což zákonitě povede k řadě soudních sporů.
Novela nabyla účinnosti 30. června 2001 (tedy jeden den před faktickým účinkem dosavadní úpravy – dne 1. července 2001 se totiž měli dosavadní „trvalí uživatelé , kteří o transformaci stát včas požádali, změnit ve vlastníky). Novela je tak de facto retroaktivní (ustanovení § 879c a následujících Občanského zákoníku konstituovala vlastnická práva, pouze odložila datum jejich vzniku). Vzhledem k počtu subjektů, na které novela dopadá, přispěje k destabilizaci již tak narušené právní jistoty v České republice. Je velmi pravděpodobné, že se stane předmětem ústavních stížností, popřípadě stížností k evropským institucím.
