Neexistuje důvod pro opětovné posílení koruny
Kde jsou ty časy, když nám analytici tvrdili, že se naši exportéři musí smířit s eurem levnějším než za 29 korun. V posledním týdnu se koruna zabydlela v prostoru kolem úrovně 33 korun za euro a nezdá se, že by chtěla otočit směr nabraný už před řadou měsíců. Co se to vlastně děje? Vždyť žádné mimořádně nepříjemné zprávy nepřicházejí a vládní hospodářská politika je stále stejně mizerná jako před rokem. Přesto koruna už rok sestupuje zvolna dolů, zatímco měny Slovenska, Polska a v poslední době i Maďarska s blížícím se vstupem do unie oživují.
Pravidelný průzkum očekávání trhu, který provádí mezi analytiky finančních institucí Česká národní banka, ještě v minulém týdnu signalizoval neochvějné přesvědčení, že koruna musí posilovat, tažena přílivem zahraničních investic, a momentální oslabení je jen záchvěvem způsobeným náhlou láskou zahraničních investorů ke slovenské měně.
Vzhledem ke zkušenostem s kvalitou předpovědí českých expertů by však měli naši dovozci přemýšlet o zajištění svých obchodů proti dalšímu výraznějšímu oslabování české koruny. Příliv přímých investic totiž výrazně zpomaluje, a navíc z jeho měnových přínosů už dnes velmi silně ukrajují stále větší repatriace zisků zahraničních společnosti. Prosperující firmy vyplácejí dividendy a snižují zbytečně vysoké vlastní jmění. Jsou zdravé, a tak je pro ně výhodné pracovat více s cizími zdroji. Pro velké investice na zelené louce není už prostor a privatizace nestojí za řeč.
Navíc před českou ekonomikou, na rozdíl od našich postkomunistických souputníků, nejsou perspektivy výrazného ekonomického oživení. Za poslední roky vzrostl podíl veřejných výdajů na HDP ze čtyřiceti na padesát procent. Mnohokrát ověřenou tezi, podle níž platí čím vyšší participace státu, tím nižší tempo růstu, dosud nikdo přesvědčivě nevyvrátil. Tato vláda přitom nehodlá na dosavadním tragickém kursu své politiky nic měnit.
Současný tříprocentní růst, kterým se vládní politici chlubí, je sice velmi nadějný, ale čím dál hlasitěji zní otázka, zda to není z podstatné míry pouze výsledek zřetelně expanzivní politiky České národní banky.
Není sice jasné, jak dlouho ještě bude bankovní rada udržovat silně negativní reálnou úrokovou míru, ale zato je zjevné, že jednou to skončit musí a úroky půjdou nahoru. Jestliže nyní zahraniční hráči prodávají české koruny a kupují slovenské, obracejí se k forintu a zlotému, tak neříkají nic jiného než právě tohle. Současné úrokové sazby přestávají odpovídat stavu ekonomiky, pro kterou je charakteristický neřešený deficit veřejných financí v gigantické výši a platební bilance, z níž je zřejmé, že klesá schopnost země financovat obchodní schodky čistým dovozem kapitálu.
