Před čtyřmi roky založil značku xx0x, v obchodním rejstříku byste ji ale hledali marně. Ačkoliv totiž stihl Václav Mach za tu dobu prodat zhruba již 50 kusů náušnic, přívěsků i náramkových hodinek, jež svítí a blikají nejrůznějšími barvami, jedná se pouze o volnočasovou aktivitu, kterou pro peníze, alespoň prozatím, rozhodně nedělá. Byť by třeba i mohl.
Že jsou jeho výtvory, prošpikované elektronikou, elegantní a unikátní zároveň, je patrné na první pohled. A je jedno, zda je zrovna řeč o hodinkách Spacewatch SW63, které mají všechno, jen ne ciferník s ručičkami či displej (a přesto na nich člověk spolehlivě pozná, jaký je právě čas), nebo stolním Časotronu, jenž může ozdobit jinak obyčejnou poličku v obýváku, potažmo posloužit jako nevšední budík na nočním stolku každého milovníka vlaků, respektive české železnice obecně.
Časotron je totiž navržen tak, aby svým tvarem a tvarem svých čtyř elektromechanických displejů připomínal klasické nádražní hodiny, jaké ještě donedávna zdobily snad každou takovou budovu v Česku. A navíc umí i mluvit. Hlas mu propůjčil člověk, který se díky tomuto džobu nesmazatelně zapsal do paměti snad každého cestujícího – herec a dabér Václav Knop. Právě on dříve pasažérům oznamoval, na jakou kolej jejich vlak přijede a která zastávka bude vzápětí následovat.
„Už delší dobu jsem měl v hlavě myšlenku vytvořit mluvící hodiny. Ale ne ledajaký mluvící hodiny, nýbrž hodiny s nějakým konkrétním a nezaměnitelným hlasem. A tak jsem si vzpomněl na pana Knopa, který v devadesátých letech namluvil vlakové jízdní řády. No a odtud byl už jen krůček k Časotronu,“ popisuje vznik tohoto pozoruhodného výtvoru Mach.
Herce, který je znám například pro svoji roli pana domácího z oblíbeného seriálu Hospoda nebo jako dabér hvězdného Chritopha Waltze, oslovil jednoduše přes internet, přičemž na první jeho nahrávky musel čekat zhruba jeden rok. Knopovou podmínkou bylo, aby jeho hlas zůstal jen ve fyzických hodinách, tedy aby nehlásil čas například v mobilních aplikacích. S tím pochopitelně vystudovaný bakalář informatiky a magistr umění souhlasil.
Hodiny z 3D tiskárny
Časotron, jenž má i svoji ,náramkovou‘ verzi, je jen o něco málo větší než běžný chytrý telefon. Podobně jako ten se nabíjí přes USB, přičemž baterie zpravidla vydrží dva až tři týdny. Čas oznámí vždy ve chvíli, kdy člověk stiskne velké černé tlačítko umístěné na horní straně pouzdra. K jeho zhotovení využil Mach technologii 3D tisku.
„3D tiskárnu jsem se rozhodl použít proto, aby pouzdro, respektive hodiny jako takové, měly přesně ten tvar, jaký jsem požadoval. Dost možná existují další krabičky, do kterých by se mohly vložit, ale pak už by to třeba zase nebylo tak elegantní,“ konstatuje a dodává: „Je sice pravdou, že pouzdro by se dalo zhotovit například i lisováním nebo pomocí vstřikovaného plastu, jenže v takovém případě by člověk musel vyrobit najednou sto a více kusů, aby se to finančně vyplatilo.“
Něco podobného 31letý kutil, jenž pracuje jako hardwarový a softwarový vývojář v nejmenované brněnské firmě zabývající se výrobou elektronických hudebních nástrojů, určitě v plánu nemá. Dříve stíhal vyrábět jedny hodinky měsíčně, nyní jich zvládá deset až patnáct, avšak stále platí, že jde především o koníček. Navíc je tu další problém, který by mu v tom aktuálně bránil, a sice chybějící čipy.
Tento fenomén v uplynulých měsících ochromil nejednoho výrobce počítačů, nejednu světovou automobilku. A má dopad třeba i na tak malé subjekty, jako je xx0x: „V současnosti mám frontu zájemců čekajících na mluvící hodiny a hodinky. Další kusy budu mít ale právě kvůli obecnému nedostatku polovodičů k dispozici asi až po novém roce.“
Na světýlka si člověk zvykne rychle
Vedle obou verzí aktuálně nedostupného Časotronu projevují Machovi zákazníci velký zájem i o jeho další náramkové hodinky – již zmíněné Spacewatch. V jejich případě platí, že aby člověk pochopil, kolik je hodin, musí zapojit šedou kúru mozkovou. Tedy alespoň zpočátku.
„Samozřejmě to trvá o něco déle než v případě klasických ručičkových nebo digitálních hodinek, ale nakonec je to stejné jako právě u těch s ručičkami a ciferníkem. I ty jsme se každý z nás museli naučit číst a každému z nás to chvíli trvalo. Po chvíli to však už bylo naprosto automatické. A v případě Spacewatch je to to samé. Člověk si po čase zvykne na to, že když se rozsvítí právě ta a ta dioda, je přesně tolik a tolik hodin,“ tvrdí Mach, jehož počítače a elektronika zajímaly již od útlého věku.
„Jasně, dá se říct, že ty hodinky jsou trochu nepraktické, ale věřím, že jako hříčka to může být současně i zajímavé. Navíc když jsem prvních pár prototypů nechal otestovat své kamarády, všichni mi potvrdili, že po týdnu si na ně zvykli,“ doplňuje.
Co se týče cen Machových blikajících, svítících a mluvících výrobků, ty se pohybují v rozmezí od 800 do 2400 korun. Může jít tedy o ideální, avšak především originální dárek například k Vánocům. Je každopádně potřeba pamatovat na to, že dodací lhůta činí aktuálně jeden až dva měsíce.
Jestli se značka xx0x jednoho dne promění z volnočasové aktivity v práci na plný úvazek, je otázka, na kterou ani sám Mach v tuto chvíli odpověď nezná. K rozjetí ,velkovýroby‘ by potřeboval dodatečné financování. Pro začátek třeba v podobě kampaně na některé z crowdfundingových platforem typu Hithitu či Kickstarteru.
Tuto možnost sice a priori nevylučuje, leč žádné konkrétní plány na její realizaci zatím v hlavě rozhodně nemá. Pokud však jde o rozšiřování portfolia jako takového, zde už je to přeci jen o něčem jiném. „Nápadů je celá řada. Jde jen o to, kolik času tomu člověk chce a může obětovat. Už jsem začal uvažovat nad hodinkami s vodotryskem,“ říká Mach s úsměvem, avšak upřímně. „Dokonce jsem si už pořídil takové mikročerpadlo, které by se do hodinek teoreticky vešlo. Ale zatím je to celé jen ve fázi konceptu,“ uzavírá.
