Konference bezpečnostního managementu se zabývala ochranou kritické infrastruktury
Navzdory rozdílným názorům na sílu a roli státu panuje obecná shoda, že by měl zajišťovat vnější obranu a vnitřní bezpečnost. Jakési „minimum“ státu, které je schopné zajistit základní životní funkce státního organismu, se nazývá kritická infrastruktura. Její ochrana patří mezi základní úkoly státu a přístup k ní ilustruje míru sebezáchovných pudů společnosti.
K efektivní ochraně kritické infrastruktury je nutné harmonizovat vztahy „výrobců“ (financují její ochranu), „byrokratů“ (zajišťují její ochranu) a „válečníků“ (provádějí její ochranu). A optimalizovat rozsah kritické infrastruktury a míru její ochrany vzhledem k ekonomickým možnostem státu.
Výsledek však bývá ohrožen manipulacemi, jejichž cílem je zdánlivou či dokonce skutečnou změnou operativní situace vychýlit dosažený kompromis ve prospěch „válečníků“ nebo „byrokratů“ (politiků). Logické však je, aby konečné slovo měli ti, kdo požadují ochranu kritické infrastruktury, a za tím účelem si „byrokraty“ i „válečníky“ platí. Z privátní sféry přejaté best practices by pak proces ochrany kritické infrastruktury měly učinit racionálním a efektivním.
Co je kritická infrastruktura
Odborníci se zcela neshodují na přesném vymezení rozsahu kritické infrastruktury. Můžeme ji schematicky pojmout jako „existenční minima“ pro zachování základních funkcí v pěti následujících oblastech: komunikace (různé druhy spojení a distribuce informací); základní zásobování (energie, voda, potraviny) a příslušné odpadové hospodářství; veřejná správa a služby (soudy, vzdělávání, zdravotnictví, sociální sféra, obrana, bezpečnost, integrovaný záchranný systém, doprava); hospodářství (základní výroba; obranný průmysl) a příslušné ekologické aspekty (ochrana chemického průmyslu a nebezpečných látek obecně); finanční sektor.
Pro legislativní účely bude nutné tento pojem definovat. Lépe nejprve návrh výměru kritické infrastruktury předimenzovat než něco opominout. Poté musí nastat redukce, vedená ekonomickými aspekty, aby bylo dosaženo reálně chránitelného nezbytného minima.
Působnost zpravodajských služeb
S pojmem „kritická infrastruktura“ naše legislativa nepracuje. Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách ČR, v platném znění, stanovuje v paragrafu 5 působnost zpravodajských služeb (ZS). Z hlediska ochrany kritické infrastruktury jsou důležitá ustanovení, která se týkají bezpečnosti, obrany, terorismu a ochrany ekonomických zájmů státu. V praxi mají ZS blízko k některým sektorům ekonomiky (energetika, zbrojní průmysl, finančnictví, petrochemie, telekomunikace), ale celkem zbytečné by bylo od nich očekávat výraznou informační podporu v oblasti zásobování, odpadů, veřejné správy a služeb. S tím je třeba při ochraně kritické infrastruktury počítat. Nebo je možné změnit zákonnou působnost ZS tak, aby mimo jiné obsahovala ochranu kritické infrastruktury nebo její specifické části. Rozsah kritické infrastruktury by pak kvůli legislativní flexibilitě definovala zvláštní norma.
Specifické hrozby
Ochrana kritické infrastruktury reaguje na hrozby, jejichž charakter se v průběhu posledních let podstatně změnil, což ztížilo jejich odhalování. Dříve byl spíše známý potenciální protivník a předmětem zpravodajského zájmu byly už jen formy, metody a prostředky, jimiž by mohl kritickou infrastrukturu napadnout. Nyní jsou známé spíše formy, metody a prostředky, jimiž lze napadnout kritickou infrastrukturu, než kdo všechno je má k dispozici a v čí prospěch by takový útok mohl provést. Problematiku komplikují důsledky dějů v kybernetickém prostoru, což je prvek naprosto nový.
Prameny uvádějí následující možné hrozby kritické infrastruktuře: terorismus, pandemie, živelní pohromy, spontánní sociální nepokoje, stávky, avantýry (black-outy), organizované ohrožení bezpečnosti, vojenské napadení.
Otázkou je, kterými jevy by se měly zpravodajské služby zabývat. Terorismus, organizovaný zločin či vojenské napadení mají služby uvedené v platné legislativě. Avantýry (black-outy) lze řadit mezi ochranu významných ekonomických zájmů. Živelní pohromy neumějí rozpracovat ani ty nejlepší tajné služby. Nejcitlivější oblastí jsou „spontánní společenské nepokoje“ a „stávky“. Jsou však dost dobré důvody pro to, aby právě tato oblast zůstala zpravodajsky nepokrytá, protože riziko ohrožení základních práv a svobod je větší než případný informační přínos.
Zdroje informací
Zpravodajské služby informačně působí takzvaně v předpolí. Předností zpravodajských informací je včasnost, a to i na úkor přesnosti (ta nabývá na kvalitě až s přibývajícím časem). To, že se mohou parametry zpravodajských informací v čase poměrně zásadně měnit, je třeba mít bedlivě na zřeteli. Ukvapená rozhodnutí, učiněná na základě ne zcela přesných informací o hrozbách, by mohla mít negativní dopady, způsobit závažné škody, vyžádat si zbytečné náklady.
Zdroje zpravodajských informací nelze omezovat pouze do oblastí bezprostředně souvisejících s chráněnou kritickou infrastrukturou, protože zpravodajci musejí využívat kontextové analýzy celého spektra dílčích informací. Ke kvalitní ochraně kritické infrastruktury je nutné, aby zpravodajci měli dobré kontakty na příslušné subjekty kritické infrastruktury, což jim umožní analyzovat jim známé informace v nových souvislostech.
Je nutné vybudovat řídící, kontrolní a analytické mechanismy k minimalizaci nebezpečí uvolnění informací o hrozbách, které jsou ve skutečnosti fiktivní (nebo zveličené). Proto by měly být distribuované informace nejprve podrobeny expertní oponentuře, aby bylo minimalizováno nebezpečí distribuce nepodložených nebo nadsazených informací. To by ve svých důsledcích snižovalo reálnou efektivitu opatření při výskytu skutečného ohrožení.
Krizové řízení
Současná právní úprava zařazuje zpravodajské služby do struktury Bezpečnostní rady státu (BRS) prostřednictvím jednoho z jejích pracovních výborů, výboru pro zpravodajskou činnost (VZČ). Dle Usnesení vlády č. 1174 (ze dne 11. října 2006) má VZČ devět členů (premiér; ministři vnitra, práce a sociálních věcí, zahraničí, obrany, ředitelé Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a vedoucí úřadu vlády). Ze zpravodajského a resortního hlediska nedává smysl účast ministra práce a sociálních věcí - stejně jako neúčast ministra financí.
Zapojení zpravodajských služeb do systému krizového řízení je jinak smysluplné, neboť umožňuje kontinuální oboustrannou informační výměnu. Je třeba zdůraznit, že není možné od zpravodajců chtít informační podporu, když by byli odstřihnuti od informací, které má státní správa. Ta mnohdy ani netuší, jaký obraz mohou tyto informace pomoci vytvořit, když jsou vložené do informačního systému zpravodajské služby a v jeho kontextu analyzovány.
Perspektivy
Vláda by měla systematicky rozpracovat nosný koncept kritické infrastruktury státu, který bude splňovat kritéria efektivity (a tudíž realizovatelnosti) systému, informační kvality, včasnosti a věrohodnosti, kvalitní spolupráce všech subjektů systému, odolnosti systému vůči skrytým vnějším vlivům.
Zákonodárci by měli definovaný rozsah kritické infrastruktury a způsob její ochrany schválit a legislativně zakotvit. A také způsob a rozsah zapojení zpravodajských služeb na ochranu kritické infrastruktury.
Zpravodajské služby by měly přizpůsobovat metodiku své práce na obranu proti známým jevům a neznámým útočníkům, a to na úkor koncepce, kdy je protivník více známý než jeho možnosti.
Zúčastněné subjekty by měly svým způsobem přispět k postupnému zlepšení společenských podmínek pro ochranu kritické infrastruktury. To se týká i žádoucího ochladnutí společenské akceptace lustrací, která má nepřímý, ale přesto negativní vliv na práci celé zpravodajské a bezpečnostní komunity.
V rámci systému ochrany kritické infrastruktury by měly být systematicky sledovány a přejímány vhodné zahraniční zkušenosti (best practices) včetně personální problematiky (problém, jak udržet vyškolené odborníky v systému). Ale to je slabost nejen této problematiky.
Důrazy
Kritickou infrastrukturu lze přirovnat k základním životním funkcím organismu.
Charakter hrozeb kritické infrastruktuře se zásadně změnil.
Dříve se spíše vědělo, kdo hrozí, než čím hrozí. Nyní je tomu naopak.
Zpravodajské informace jsou rychlé, ale nepřesné.
Přesné informace přicházejí zpravidla pozdě.
Členem Výboru pro zpravodajskou činnost by měl být spíše ministr financí než ministr práce a sociálních věcí.
Souvislosti
Celosvětově se prosazuje práce s konceptem „kritické infrastruktury“.
Pojem „kritická infrastruktura“ není legislativně vymezen.
Působnost zpravodajských služeb se zčásti kryje s ochranou kritické infrastruktury státu.
Zpravodajské služby jsou součástí struktury krizového řízení.
