S blížícím se datem očekávaného vstupu České republiky do Evropské unie rostou obavy spotřebitelů z budoucího cenového vývoje. Občas tyto obavy přerůstají dokonce až do panické hysterie, která se projevuje v množících se úvahách o velikých nákupech na několik let dopředu. Takové jednání je sice poměrně zajímavou materií pro analýzu psychologie davu, jde však o chování bez jakékoliv významnější ekonomicko-teoretické fundace. Z čistě teoretického hlediska nemusí cenová hladina v Česku po vstupu do unie nikterak signifikantně vzrůst. Za jistých okolností by mohla dokonce klesnout, i když tato varianta je spíše mezním a poměrně málo pravděpodobným scénářem budoucího cenového vývoje.
Cenové vyrovnání.
Podstata problému spočívá v separaci procesu nominální (cenové) konvergence do dvou dílčích kanálů – inflačního a kursového. Jestliže tedy stojí modelově určitý automobil v Česku například 300 000 korun a v Německu pořídíme stejný vůz za 25 000 eur při nominálním devizovém kursu 30 CZK/EUR, je možné dosáhnout komparativně identických cen buď zdražením automobilu v České republice na 450 000 korun, nebo zhodnocením nominálního devizového kursu na 20 CZK/EUR. Uvažovat přitom samozřejmě lze také o dalších kombinacích cenových pohybů a vývoje nominálního devizového kursu, které zajistí ekvalizaci cen automobilu v korunovém vyjádření. Teoreticky tak lze dosáhnout stejné komparativní cenové úrovně i při poklesu domácích cen, pokud je doprovázen výraznější apreciací nominálního devizového kursu.
Tento příklad demonstrativně prokresluje jádro problému. Cenové vyrovnávání může probíhat nejen cestou vyšší míry inflace v České republice ve srovnání s mírou inflace v zahraničí, ale rovněž cestou zhodnocení nominálního devizového kursu. Praxe ekonomické reality Česka přitom signalizuje stále robustnější působení především kursového kanálu v procesu cenové konvergence. Zatímco do roku 1998 byl nominální devizový kurs relativně stabilní při existenci výrazného inflačního diferenciálu, v následujícím období inflační diferenciál signifikantně klesá.
Kursový kanál.
Hlavním nástrojem cenového sbližování se postupně stává především zhodnocování nominálního devizového kursu. Tento trend se plně vyostřil v letošním roce, ve kterém se inflační diferenciál prakticky zcela vyčerpal. Celý proces nominální konvergence je tak v zásadě tažen pouze razantním zhodnocením české měny. Rovněž do budoucna lze očekávat výraznější působení především kursového kanálu. Jakkoliv se totiž centrální banka snaží oslabit silně apreciační trend české koruny, vyhlášené inflační cíle na následující období nedávají v zásadě žádný prostor pro vyrovnávání cen inflačním diferenciálem.
Zbytečné obavy.
Z toho ovšem vyplývá, že obavy spotřebitelů o budoucí vývoj cenové hladiny nejsou příliš opodstatněné. Zhodnocující se kurs naopak ještě zlevní zahraniční zboží pro domácí spotřebitele, jejichž pozice by se tak při relativně stabilních domácích cenách neměla v žádném případě nikterak zhoršit.
Ani podnikatelé se však nemusejí cenového vyrovnávání výrazněji obávat. Nominální konvergence není procesem probíhajícím ve vzduchoprázdnu. Cenové sbližování má svá zřídla v širším procesu reálné konvergence. Relativně vyšší úrovni reálné odpovídá rovněž komparativně vyšší úroveň nominální, což mimo jiné potvrzují i přetrvávající rozdíly v komparativní cenové úrovni mezi některými zeměmi eurozóny. Relativní ceny jsou tedy odrazem fundamentálních reálných charakteristik příslušných ekonomik. Nominální konvergence jakožto projev konvergence reálné samozřejmě nemůže znamenat pokles konkurenceschopnosti domácích výrobců na světových trzích, jelikož pokles nominální konkurenceschopnosti z titulu růstu komparativních cen je přesně kompenzován růstem reálné konkurenceschopnosti z titulu vyšší reálné úrovně (například produktivity práce …) domácí ekonomiky.
Pozitivum.
V realitě samozřejmě nemusí probíhat tyto procesy krystalicky čistě. Existuje řada krátkodobých diskontinuit. Jako určitý problém se přitom může jevit například situace časové diskontinuity, kdy nominální konvergence začne předbíhat konvergenci reálnou. Tento jev lze ilustrovat na nedávném vývoji devizového kursu české koruny. Trh v očekávání výrazných budoucích příjmů z privatizace státních podílů v strategických podnicích zareagoval spekulacemi na zhodnocení kursu. K následné nominální apreciaci z titulu přílivu přímých zahraničních investic tak došlo dříve, než by se mohly vůbec jakkoliv projevit jejich případné pozitivní efekty na reálnou úroveň ekonomiky. V tomto případě jde však pouze o krátkodobou nerovnováhu. Z hlediska dlouhodobé tendence nepředstavuje očekávaná akcelerace procesu cenového sbližování po vstupu Česka do Evropské unie žádná výrazná rizika. Naopak jde o pozitivní element, který je odrazem všeobecně žádoucího procesu konvergence reálné.
