Ještě chybí Disneyland

Většina manažerů s představou závodů formule 1 nesouhlasí

Přáli byste si v Praze závody formule 1?

• 1/ ano 25,5 %

• 2/ ne 65,7 %

• 3/ nevím 8,8 %

Uspořádat v Praze závody formule 1 je stejně neotřelá myšlenka jako olympijské hry v roce 2016. Jen s tím rozdílem, že první nápad je o něco starší. Oba jako by však nepočítaly s realitou okolního světa. Tedy dokáže-li se Praha prosadit v konkurenci dalších zájemců o závody formule 1, respektive o olympijské hry. Střízlivě posouzeno, její šance nejsou z nejvyšších. Vyvstává proto otázka, komu podobné návrhy slouží. Kdo jen trochu zná východní okraj PRahy, ví, že by si pozornost rozhodně zasloužil, je však velmi sporné, zda tu v podobě formule 1. Tyto pochybnosti má i téměř 66 procent respondentů.
Zcela nekompromisně tuto představu odsoudil manažer: „Olympijské hry, závody formule 1, Disneyland, Empire State Building a muzeum Madame Tussaud, kde by měli na čestných místech své voskové figuríny všichni ti paňácové, kteří si vymýšlejí jednu blbost za druhou na účet daňových poplatníků.“ Další mu přizvukuje: „Jde o naprostou hloupost a typickou charouzovinu. Za 'sponzorské' peníze se začne stavět okruh, pak peníze dojdou a vstoupí do toho magistrát. Ten však také přestane mít peníze a břemeno převezme stát, aby se okruh dostavěl, když už se do něj tolik investovalo. Ve formuli 1 však vůbec nejde o okruh - v ČR ostatně máme dva velmi slušné autodromy -, ale jen a jen o peníze. Když shromáždíte přibližně 400 milionů dolarů, může se závodit třeba na Václavském náměstí. Ale nejsou to vyhozené peníze?“
Po chuti není představa ani respondentovi, který ve formuli 1 spatřuje politický zájem: „Je to moc hezká předvolební záležitost, ale myslím si, že nereálná. Závody formule 1 se již ve východní Evropě jezdí a Česká republika je příliš malý trh na to, aby dostala přednost před řadou dalších a dlouho čekajících kandidátů. Závody nižších kategorií by reálné byly, ale domnívám se, že to také není rozumný nápad. Za prvé si nejsem jist, zda by areál našel plnohodnotné celoroční využití. A za druhé, přestože jsou pozemky v blízkosti hlavních silnic, stále leží příliš blízko centra na to, aby byly 'věnovány' někomu na jeho projekt. Ledaže by je pan Charouz koupil za tržní cenu. Pak ať je však má ten, kdo dá nejvíc.“
Všichni manažeři však nejsou jednoznačně proti závodům formule 1. Tento například nedokáže odpovědět na otázku ani ano, ani ne: „Nevím. Asi nemůžeme mít všechno. Na druhou stranu, kdyby se Česká republika z hlediska výroby prezentovala jako automobilová velmoc v počtu osobních aut na jednoho obyvatele, pak by se o tom dalo přemýšlet. Každopádně by měla být zpracována koncepční studie v širším kontextu propagace České republiky.“
Pak je zde odpověď respondenta, který má sice výhrady, ale v zásadě s uspořádáním závodů souhlasí: „Na tuto otázku je poměrně složité odpovědět. Kdyby v blízkém okolí existoval potřebný, parametry splňující okruh, pak bych si skutečně přál, aby seriál závodů F1 zahrnoval i Prahu, a to především z důvodů, respektive přínosů ekonomických. O takovém okruhu jsem však dosud neslyšel ani v rovině ideových plánů, a proto jsem tak trochu na rozpacích. Abstrahuji-li tedy od skutečnosti, pak je třeba mít za prvé onen okruh a za druhé přesvědčit 'sekretariát' F1, že Praha je to pravé místo. Bylo-li by to splněno, má odpověď zní ano.“
Tyto odpovědi jsou však spíše výjimečné, protože převažují ty záporné. Jako například tohoto manažera: „Přiznám se, že mám Prahu, kde jsem se narodil, hodně rád, ale toto bych jí opravdu nepřál. Myslím si, že jsme nevyřešili ještě mnoho věcí, a ty by měly mít před podobnými závody přednost. Možná že si nedokážu přestavit logistické řešení celého problému, ale vzhledem ke všem minusům, které mi v souvislosti s těmito závody napadají, říkám ne. Znám pouze Monzu a Monte Carlo. Na okruhu v Monze se toho během celého roku moc neděje. Pozemek, který zabírá, je obrovský a jeho údržba musí stát nepředstavitelné peníze.“ Názor dalšího je ještě skeptičtější: „Jsem odpůrcem motoristických akcí všeho druhu. Navíc jsem k podobným návrhům, pokud jde o slibované ekonomické účinky a velkolepý růst všeobecného blaha, velmi skeptický. Připočítáme-li totiž k celkovým objektivně nutným nákladům také neodvratitelnou řadu skandálů a korupčních afér, jak bývá v této zemi u těchto projektů zvykem, musí být každému jasné, že na něco takového nesmíme v době rozpočtových deficitů ani pomyslet. Představa, že by se takový projekt obešel bez podpory z veřejných prostředků a mohl fungovat čistě na komerční bázi, je více než iluzorní. Vzpomeňme na projekt Sazka arény…“
Nejsofistikovaněji odpověděl tento respondent: „Ano. Stejně jako bych jí přál sto nových podzemních tunelů pro auta, padesát nových podzemních parkovišť v centru města nebo národní stadiony na jedno použití. A sám sobě přeji, abych se z této Prahy co nejrychleji odstěhoval.“

Odpovídalo 102 manažerů