Obchodní rejstříky volají už nějakou dobu po důkladné revizi. V Parlamentu projednávaný poslanecký návrh, o němž píšeme v hlavním článku, bohužel nedává odpověd na otázku, zda vůbec mají být rejstříky vedeny nějakou veřejnoprávní institucí či nikoli. Nejdále zatím šel návrh poslanců bývalé čtyřkoalice z dob Zemanovy vlády.
Návrh na zřízení soukromých registrátorů ovšem neprošel.
Přitom soukromé registrátory zná například Francie, l proto zde podnikatel může být zapsán do druhého dne. Podobně krátké lhůty jsou ale i v Nizozemsku, kde pro změnu rejstříky spravuje hospodářská komora.
Zastánci státní ingerence hovoří o tom, že stát zajišťuje pravdivost zápisů a zodpovědnost za ně. Bývalá poslankyně Hana Marvanová ale zcela správně kontruje tím, že stát nedokázal zabránit tunelování, vyprazdňování společností a dalším jevům, které by nemohly být možné v případě odpovědnosti a kontroly ze strany soudů. Přitom je otázkou, zda pro oficialitu údajů v čistě soukromoprávních vztazích, jako jsou vztahy mezi dvěma podnikatelskými subjekty, je skutečně nutná ingerence státu. Nejde jenom o to, že to někde dělají jinak, ale i o praktické dopady. Ať už nějaké korporátní sdružení či registrátor, oba tyto subjekty by byly osobně motivovány na tom, aby svou práci vykonávaly co nejefektivněji, nejrychleji a zároveň nejkvalitněji. Hrozba postihu či ztráty důvěryhodnosti je u konkrétního soukromého subjektu právě tím bičem, který nad anonymním soudem nesviští. A vidina vyššího zisku v případě kvalitní práce naopak oním cukrem, který úředník ocení maximálně v prémiích. Poslanecký návrh je tak možná prvním krokem k nápravě. Konec cesty ale zatím není v dohlednu.
