Menu Zavřít

Ještě drsnější, ještě bláznivější

11. 6. 2013
Autor: Archiv Profit

Projet se tankem nebo vznášedlem? Zkusit si život popeláře či sládka v pivovaru? Firmy nabízející netradiční zážitky se v poslední době musejí předhánět v tom, kdo přijde s ještě originálnějším nápadem. Proč? Zákazníci už zkusili vše a žádají čím dál extrémnější zážitky.

Na okraji malé středočeské vesničky Chotilsko stojí bývalá bramborárna. Kolem téhle nenápadné budovy ale začalo být v poslední době podezřele živo. Její vnitřek se proměnil v bludiště, které je inspirováno slavnou francouzskou mořskou pevností Boyard.

A stejně jako v populární televizní soutěži, kde účinkující bloudili Boyardem a překonávali rafinované překážky, i v novém zábavním centru nazvaném TEPfaktor plní milovníci adrenalinu víc než dvacítku bláznivých úkolů. Musejí tu překonat třeba opičí dráhu vyrobenou z pneumatik nebo místnost zaplněnou do výšky několika metrů nafukovacími balony.

TEPfaktor je projektem podnikatele Tomáše Chrousta a dobře vystihl aktuální náladu českých klientů. Ti se chtějí bavit, ale protože už zkusili kdeco, žádají stále neobvyklejší atrakce. TEPfaktor byl otevřen teprve před několika měsíci, ale sotva se dostal do povědomí veřejnosti, stal se hitem.

„Už teď máme rezervace do konce listopadu. Zlomem byla nedávná akce na slevovém portálu, kdy jsme prodali snad devět tisíc poukázek na návštěvu našeho centra,“ uvádí Jan Daneš, který má na starost marketing TEPfaktoru.

„Problémem ale je, že lidé k nám přijdou tak jednou dvakrát a pak by je už stejný zážitek znovu nebavil. Proto připravujeme do bludiště nové úkoly. Také jsme přímo v budově otevřeli ubytovací chatičky s imitací písečné pláže,“ říká Jan Daneš.

Pro podnikání v prodeji zážitků je to v současnosti typické, imperativ zní: Nabízej pořád něco nového. Snad v žádném jiném oboru není tlak na novinky tak neustálý.

„Už jsem zkusil spoustu zážitkových akcí. Než investovat do stejné atrakce opakovaně, to radši zkusím zas něco nového. Tím spíš, že tyhle zážitky nebývají nejlevnější,“ shrnuje typický názor zákazníků milovník adrenalinových sportů Jan Moudrý poté, co úspěšně dokončil všechny úkoly v TEPfaktoru.

Tisíc zážitků už Čechům nestačí

Poptávku po novinkách v celém oboru potvrzuje i podnikatelka Linda Vavříková, která je v Česku průkopnicí prodeje zážitků a spolumajitelkou tuzemského lídra oboru, společnost Allegria. Podle Vavříkové se v Česku nabízí už víc než tisíc neobvyklých zážitků a na trh přicházejí každý měsíc nové.

„Z poslední doby je to například takzvaný flyboarding. V Česku jde o novinku, v zahraničí o velmi oblíbenou zábavu. Je to létání nad a pod hladinou vody. Účastník má na zádech postroj a je tažen skútrem. Za pomocí proudu vody může létat až 10 metrů do výšky a provádět různé triky,“ uvádí Vavříková, jejíž firma jen za loňský rok prodala 35 tisíc dárkových poukazů na zážitky.

Jak nalákat klienta, to řeší třeba společnost Svezeníčko, která na letišti v Líni u Plzně půjčuje milovníkům rychlých strojů jízdu sportovními vozy typu Ferrari či Lamborghini.

„Zákazník většinou přijde jednou a vyzkouší za den rovnou třeba tři rychlá auta. Aby přišel znovu, musíme mu příště nabídnout nějakou novinku. Proto pořád něco přidáváme, v poslední době to je například let vznášedlem nebo projížďka v jednom z nejrychlejších aut světa nazvaném Ariel Atom. Nově nabízíme také kurz bezpečné jízdy,“ uvádí spolumajitel společnosti Roman Kočvara.

Prosím, dejte mi zabrat

Vedle opojné rychlosti si jsou Češi ochotni adrenalinovou reakci vybudit také stále drsnějším nepohodlím. Často užívané heslo tuzemských outdoorových dobrodruhů je: Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je silný. Je to paradox. Lidstvo tisíce let usilovalo o to, aby mohlo žít v pohodlí, v suchu, v teple a bez pocitu fyzického ohrožení. A v posledních několika letech začínají lidé najednou s chutí platit vysoké sumy naopak za to, aby si pocit ohrožení a nepohodlí uměle navodili.

V Česku, které má tradici v aktivní turistice, se drsnějším atrakcím daří. Letos sem proto logicky zavítala poprvé akce nazvaná Spartan Race, která se ve světě stala legendou. Jde o běh přes překážky, který je inspirován tvrdým tréninkem amerických vojáků a jehož stylizace zároveň odkazuje k bojovníkům antické Sparty. Závodníci musejí například proskakovat ohněm, plazit se bahnem pod ostnatým drátem nebo kličkovat mezi gladiátory, kteří na ně útočí gumovými zbraněmi.

Nejtěžší varianta nazvaná příznačně Smrtící závod trvá 48 hodin a víc než 90 procent účastníků ji obvykle nedokončí. V Česku byly uvedeny zatím dvě jednodušší varianty, kdy musejí účastníci překonat trasu pět nebo dvanáct kilometrů dlouhou. Za tuto radovánku, která se nedávno konala ve středočeském Monínci, zaplatil účastník zhruba tisíc korun. Zájem byl enormní, už měsíc před akcí bylo přihlášeno přes tři tisíce lidí.

„Trasa se připravuje minimálně týden dopředu a nikdo kromě ředitele závodu netuší, jaké překážky se na trati objeví. Snažíme se vycházet co nejvíce z přírody - akce obsahuje různé brodění řekou či přeskoky překážek,“ vysvětluje Nikola Bartáková ze společnosti Barbar Gym, která závod v Česku organizovala.

Popelářem na dvě hodiny za čtyři tisíce

Dočasný pokles poptávky po zážitcích způsobila jen finanční krize, zejména v roce 2010 se trh pročistil. Tehdy mimo jiné zážitkové impérium Lindy Vavříkové koupilo i do té doby konkurenční značku Den jak sen. V posledních dvou letech ale začaly jít zážitky znovu na odbyt.

Podle Lindy Vavříkové byl ještě v roce 2007 objem tuzemského trhu zhruba 100 milionů korun, zatímco vloni to bylo už 130 milionů. Do tohoto nárůstu navíc není započítán razantní nástup prodejů přes slevové portály v uplynulých dvou sezonách, které jsou pro růst poptávky dalším stimulem.

Ve srovnání se zahraničím má současný český trh se zážitky několik specifik. Česko nemá vysoké hory nebo pouště, kde by mohl být zájemce vystaven reálnému souboji s divokou přírodou. Proto je tu mnoho zážitků místo toho postaveno spíš na vtipném nápadu, simulaci a nezřídka také na tradiční české recesi.

Mezi nabízenými zážitky lze proto najít i takové roztodivnosti, jako jsou řízení bagru nebo pracovní směna v roli popeláře. Cizinci by asi nevěřili, že tahle atrakce je v Česku bestsellerem a za pouhé 2,5 hodiny popelářem platí zájemci ochotně téměř čtyři tisíce korun.

Některé zážitkové firmy během krize zkrachovaly. Také ubylo teambuildingových akcí placených tuzemskými podniky a poptávku táhnou spíš individuální klienti. Většina poskytovatelů nabízí své zážitky nejen napřímo, ale ještě dvěma dalšími kanály. Jednak přes zprostředkující agentury typu Allegria.

„Devadesát procent našich nejprodávanějších zážitků je v garanci ceny, prodáváme je tedy zákazníkovi za stejnou cenu, jaká je u dodavatelů. U nás mají klienti navíc zdarma pojištění či možnost zážitek vyměnit,“ vysvětluje Linda Vavříková.

Provizi si pak zážitková agentura vypořádává s provozovatelem atrakce. „Výše provize pro nás se pohybuje v rozmezí od 10 do 35 procent podle typu zážitku,“ dodává majitelka Allegrie.

Druhým prodejním prostředníkem bývají slevové portály, které nabízejí v časově omezených akcích zážitky někdy i za třetinu běžné ceny. Jak ty ovlivňují trh, na to jsou rozdílné názory. Někteří provozovatelé zábavních center se zlobí, že slevové portály jen kazí ceny a parazitují na podnikání druhých.

Firma, která nabízí zážitek, totiž musí zaplatit portálu provizi a nese zároveň břemeno nízké prodejní ceny, takže sama zůstane prakticky bez smysluplného zisku. Logická je také obava, že si klient na slevu zvykne a už si nikdy nebude chtít koupit zážitek za normální cenu.

Podle jiných názorů má ale i nabídka ve slevě smysl. „My jsme spokojeni - prodáváme kupon ve slevě na dvě hodiny, ale obvykle si pak u nás lidé ještě připlatí další čas. Také je to dobrá reklama,“ říká Jan Daneš z T EPfaktoru. Podobný názor má Roman Kočvara ze společnosti Svezeníčko.

„Pro nás jsou slevové portály hlavně cestou, jak zvýšit povědomí o naší firmě. Kdo k nám přijde díky slevě, povypráví potom o zážitku třeba kamarádům a příbuzným, což mohou být budoucí klienti,“ vysvětluje Kočvara.

Podnikání v současném českém zážitkovém byznysu je tedy v podstatě hlavně o dvou věcech: překvapit neotřelým nápadem, který tu ještě nebyl, a najít šikovnou cestu, jak o něm dát zákazníkům vědět. O nedostatek nových zážitků se bát nemusejí, protože spoustu v tuzemsku zatím neznámých atrakcí lze ještě převzít ze zahraničí. Vzato kolem a kolem, podnikání v téhle branži je už samo o sobě vlastně takovou nevyzpytatelnou adrenalinovou jízdou.


Chcete řídit Formuli 1?

Na okraji Prahy bude brzy možné plout ponorkou v moři, které vykouzlí počítačová grafika. Na Zličíně se totiž rozrůstá centrum realistických simulátorů, do nějž letos přibude i věrohodná replika německé ponorky z druhé světové války.

„Budeme - pokud vím - jediné zábavní centrum na světě, které nabídne laikům simulátor ponorky s možností záplavy vodou,“ říká Radek Topinka, který provozuje samotné centrum i webový portál Letecké-simulátory.cz a sám se také na konstrukci replik podílí.

 Radek Topinka, Letecké simulátory.cz

Simulátor ponorky bude určen pro tříčlennou posádku, stísněné prostory kabiny navodí typickou klaustrofobii. Kapitán bude zaměřovat nepřátelská plavidla přes periskop s výhledem 360 stupňů, ponorka bude odpalovat fiktivní torpéda. Pokud se dostane do potíží, začne téct do kabiny skutečná voda.

Boeing v paneláku

Ponorka má být letos nejnovějším přírůstkem centra, které už v současnosti nabízí repliku Boeingu 737 nebo pohyblivý simulátor sportovních letadel typu cessna či piper seneca. Celý projekt začal v roce 2008, kdy Radek Topinka původně jen jako nadšenec postupně s kamarády sestrojil za téměř milion korun ze soukromých peněz právě onen simulátor boeingu. „Pronajal jsem tehdy byt v paneláku v Praze 10 a možnost vyzkoušet simulátor jsme pak nabídli i veřejnosti,“ říká Topinka.

Laiky simulace nadchla. Topinka začal postupně přidávat další simulátory a z koníčku bylo rázem podnikání. Loni se centrum přestěhovalo do větších prostor s plochou 220 metrů čtverečních v bývalém skladu na pražském Zličíně. Firmu zatím táhne hlavně trenažér boeingu, který v současnosti zajišťuje asi tři čtvrtiny obratu.

Nalétá zhruba 80 hodin měsíčně. Přitom například 45minutový scénář pro dva zákazníky, kteří musejí letadlo vyvést ze simulovaných letových potíží, vyjde na 2500 korun. Návštěvníkům u toho radí profesionální piloti, kteří spolupracují se zábavním centrem na externí bázi.

Projekt zatím negeneruje žádný zisk, protože všechny výnosy investuje Radek Topinka zpátky do stavby nových simulátorů a úpravy zábavního centra. Zhruba polovinu klientů v současnosti firma získává přes zprostředkovatelské zážitkové agentury, zbytek objednávek získává napřímo. Na slevové portály Topinka příliš sázet nechce.

Formule s českým designem

Letos přibyly do centra také dvě repliky Formule 1, které vycházejí z originálního českého návrhu. „Design navrhl student ČVUT, který se už dříve podílel na stavbě studentské formule. Výroba jednoho prototypu si vyžádala investici asi 400 tisíc korun. Pokud se osvědčí, chtěli bychom další simulátory formulí nabídnout i do zahraničí. Buď je vyrobit pro zahraniční zábavní centra na klíč, nebo je dodávat jako stavebnici,“ vysvětluje Radek Topinka.

Realistický trenažér promítá obraz na půlkruhovou plochu šesti metrů, formule má věrohodný volant se zátěží 16 kilogramů a nakloněné sedadlo, v němž se v podstatě leží. Kokpit je pouze o málo širší než u skutečné formule, aby se do něj pohodlně dostal průměrný člověk.

„Snažíme se naše simulátory dělat takové, aby navozovaly hodně realistickou atmosféru, ale zároveň aby nebyly zbytečně složité na ovládání a zákazník nemusel podstupovat dlouhou instruktáž,“ vysvětluje Radek Topinka s tím, že půlhodinová jízda v simulátoru formule vyjde zhruba na tisíc korun.

V těchto dnech přichází do centra ještě jedna novinka - simulátor bojové stíhačky F16 Fighting Falcon. Dalším členem zličínské „letecké flotily“ je mobilní simulátor beechcraft, který lze rozložit a převážet. Topinka jej proto nabízí na teambuildingové akce, simulátor přiveze přímo k zákazníkovi do firmy. Teambuilding v současnosti přináší asi pětinu příjmů Topinkovy firmy.

„Má to ale i svá rizika - na teambuildingu mívají někdy lidé vypito, zrovna nedávno nám jeden člověk utrhl na simulátoru řízení,“ uvádí Radek Topinka.

WT100

Jeho firma v současnosti veškeré tržby okamžitě znovu investuje do stavby nových simulátorů a také si Topinka vzal na rozvoj bankovní úvěr. Aby se na simulátorech sám občas odreagoval, na to prý už moc času nemá.

Pokud mu mezi byznysem a sestavováním repliky ponorkového budíku z druhé světové války přece jen nějaký čas zbude, prý si rád coby licencovaný pilot zalétá na skutečné cessně.

  • Našli jste v článku chybu?