Když prezident pověřoval Stanislava Grosse sestavením kabinetu, šéf ČSSD mu slíbil: „Vláda, se kterou předstoupím před vás a poté před Poslaneckou sněmovnu, rozhodně nebude vládou udržovací. Bude to vláda, která bude mít chuť a elán řešit problémy tohoto státu.“ Nelhal. Jeho kabinet není udržovacím, ale překvapivě inovativním, čistě korupčním. S nebývalou chutí a elánem podplácí důchodce, rodiny s dětmi, policisty, hasiče… K tomu je třeba značné politické odvahy. Představitelé koalice projevují takovou míru „dzurindovské“ statečnosti, že se například dokážou dohodnout i na radikálních škrtech ve státním rozpočtu na léta 2006 a 2007, kdy už (doufejme) nebudou vládnout. Posledním velkým reformním krokem Grossova týmu jsou „novomanželské půjčky“ z dílny ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka (ČSSD).
Až 300 tisíc korun na dvacet let s dvouprocentním úrokem na koupi domu či bytu, nového i staršího. Velikost nerozhoduje, stejně jako příjmy žadatele. Přihlásit se o peníze může klidně i multimilionář. A byl by hloupý, kdyby tak neučinil, když ministr rozdává i z jeho daní. Může požádat i Paroubkův předchůdce Pavel Němec, šéf US-DEU, (který prosazoval, aby se půjčovalo až půl milionu). Pavel, trvale žijící u rodičů v Táboře, splňuje všechny požadavky, včetně věkového. S přítelkyní se chystá založit rodinu, tak by se mladým do začátku nějaká ta koruna jistě hodila. Škoda, že si již premiér zajistil „startovní bydlení“ na barrandovských kaskádách, jinak by také mohl žádat. Zájem je obrovský. Úředníci na ministerstvu i na Státním fondu rozvoje bydlení nestačí brát telefony. Letos má být uspokojeno 1300 žadatelů, příští rok až 5000. Snad budou peníze stačit. Když ne, uspějí ti, kteří přinesou úředníkům dáreček.
Paroubek má spoustu plánů, jak mladým usnadnit vstup do života - peníze i na rekonstrukce, podpora družstevní výstavby, byty pro nemajetné lidi. V rozhovoru pro deník Právo se ani slovem nezmínil o možnosti rychlejší deregulace nájemného. Ať se ale mladých zeptá, o jakou pomoc vlastně stojí. Ať se zeptá chudších rodin, které se tísní s malými dětmi v panelových garsonkách a jsou nucené za to platit až deset tisíc měsíčně, co si o jeho půjčkách myslí. Jestliže chce lidem, kteří nemají svůj byt, skutečně pomoci a zpřístupnit jim i rozsáhlý bytový fond obývaný jednou privilegovanou vrstvou obyvatelstva, bez uvolnění nájmů to nepůjde. Tato vláda však asi ničeho jiného než ubohého populismu schopna není (viz nová billboardová kampaň unionistů „Dvakrát více peněz pro vysoké školy“).
Letošní Vánoce budou opravdu štědré. Děkujeme, pane ministře. Zazpívejme si společně: Půjdem spolu do Betléma, dudlaj, dudlaj, dudlaj dá! Ježíšku, Paroubku, já tě budu kolíbati…
