Ježkovy oči pro pláč

Jak "otec kuponové privatizace" nedostal od kolegů profesuru

Mohl to být hezký výjev: prezident Václav Klaus předává při slavnostní ceremonii jmenovací dekrety novým vysokoškolským profesorům a podává ruku i jednomu z „otců kuponové privatizace“ a pozdějšímu nevybíravému kritikovi transformační hospodářské politiky 90. let Tomáši Ježkovi. Jenže Ježek na slavnosti nebude. Vědecká rada Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické na svém zasedání 2. května v tajné volbě rozhodla, že Ježkovu žádost o profesuru shazuje ze stolu. Pikantní je, že jedním z pětatřiceti členů rady je i Klaus, který se sice hlasování nezúčastnil, ale těsně předtím, při rozpravě o Ježkově profesorské přednášce, dával najevo výhrady.

Patnáct hlasů nestačilo.

Děkan Národohospodářské fakulty Jiří Schwarz týdeníku EURO řekl, že pro stvrzení profesury Ježek potřeboval souhlas nadpoloviční většiny všech členů Vědecké rady, tedy 18 hlasů. Ze sedmadvaceti (respektive šestadvaceti, protože sám Ježek čekal v předsálí) přítomných členů se však pro vyslovilo jen patnáct, proti devět a dva hlasy byly neplatné. „Tomáš Ježek není první ani poslední, kdo neuspěl,“ komentoval Schwarz skutečnost, že přední ekonomické autority v Česku nevpustily do stavu profesorského muže, který stál u začátků polistopadové privatizace a restituce a měl lví podíl na rozjezdu obchodování s cennými papíry. „Když jsem předkládal Vědecké radě podklady k profesorskému řízení, myslel jsem, že pan Ježek splňuje všechny předpoklady, v jeho prospěch se vyjádřila i hodnotící oponentská komise v čele s Kamilem Janáčkem. Netuším, proč Tomáš Ježek nakonec neprošel,“ připustil Schwarz pro týdeník EURO, že jej výsledek hlasování přeci jen překvapil.

Rozhodla přednáška.

Na rozdíl od habilitačního řízení vedoucího k udělení titulu docent nemusí adepti profesury předkládat hodnotícímu kolegiu žádnou speciální vědeckou práci. Posuzuje se hlavně celoživotní vědeckovýzkumná a pedagogická činnost a působení v mezinárodních či národních odborných organizacích. Teprve posledním z kritérií má být profesorská přednáška, kterou uchazeč přednese před Vědeckou radou. Ta Ježkova se jmenovala „Správa a řízení akciových společností: vývoj ve světě a vznik českého kodexu“. I když se docent katedry hospodářské politiky vyhnul kontroverzním vzpomínkám na kuponovou privatizaci a vsadil na téma, jemuž se dlouhodobě věnuje a které dlouhodobě přednáší, byla to podle řady svědectví právě prezentace této přednášky, která zpečetila jeho osud. „Já jsem byl naštván, protože si myslím, že někteří kolegové nehodnotili celý profil Tomáše Ježka, ale jenom jeho přednášku,“ potvrdil týdeníku EURO šéf hodnotící komise a člen rady Kamil Janáček. A ta podle něj nebyla nejlepší. „Nebyla slabá, ale nebyl to nejlepší výkon,“ myslí si. Mnozí s ním souhlasí. „Zejména mladší členové Vědecké rady neshledali prezentaci jako uspokojivou a za sebe říkám, že k tomu mohli mít dost důvodů,“ soudí Dušan Tříska. Byl jedním z „mladých“ třeba moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský? „Hlavně ta přednáška je vždy velmi zásadní a debata kolem ní byla dlouhá. Po dlouhé debatě se hlasovalo a výsledek byl, jaký byl,“ uvedl totiž Tošenovský pro týdeník EURO. Jak hlasoval, však neprozradil. Také Miroslav Ševčík zaznamenal částečně negativní přijetí Ježkova vystoupení, Ježkovi podle Ševčíka kladl otázky i prezident Klaus. „Na mé rozhodování to ale vliv nemělo, i kdyby vystoupil jakkoli, já si udělal svůj obrázek,“ tvrdí. Vedoucí katedry hospodářské politiky Josef Šíma říká, že Ježkova přednáška vyvolala diskusi o jejím samotném formátu, totiž zda má jít o vystoupení shrnující celou vědeckou činnost uchazeče, nebo jestli má být jejím předmětem konkrétní, současný výzkum dotyčného. „Zapojila se celá řada členů Vědecké rady. Vůbec to nestavte do polohy Klaus versus Ježek,“ zdůraznil Šíma.

Klaus žádal poselství.

Jak je ale vůbec možné, že Tomáš Ježek s uznávanou minulostí ministra privatizace, předsedy Fondu národního majetku, předsedy Komise pro cenné papíry, předsedy burzovní komory a šéfa rozpočtového výboru sněmovny pohořel kvůli přednášce a její obhajobě? Skutečně nejde o vyřizování politických i lidských účtů mezi osobami, které v devadesátých letech stály u transformace české (československé) ekonomiky, jejichž cesty se však rozešly a dnes se velká část z nich potkává na akademické půdě? Zjistit skutečnost je složité už jen kvůli principu tajného hlasování Vědecké rady. „Mně to přišlo taky zvláštní, můj názor na profesuru Tomáše Ježka byl jiný. Ale tečka. Víc vám k tomu nemám co říct,“ komentoval Ježkův neúspěch současný konzultant IT a bývalý šéf státní firmy PVT Jiří Fabián. „Obávám se, že největšími kritiky Ježkovy přednášky byli ti, kteří v diskusi ani nevystoupili,“ poodhalil pozadí hlasování Dušan Tříska, podle kterého však o nějakém vyřizování osobních účtů nemůže být řeč.
Připusťme, že Ježkovu profesuru skutečně zhatila přednáška. Ale proč? Šlo o nevinný popis historie správy a řízení akciových společností. Tříska připouští, že má na správu akciových společností dlouhodobě odlišný názor než Ježek. „Ale to nehraje roli. Mně vadilo, že jsem se jeho názor vlastně nedověděl. Tomáš Ježek deklaroval, že už byla objevena pravidla pro optimální a správné řízení korporátních jednotek, když jsem se ho však ptal, která pravidla to jsou, nezjistil jsem to,“ upřesňuje. „Jestli tu byl ostych Tomáše, protože zaujal v jiné době jiné pozice než já, to nevím. Ale jeho prezentace vlastně nesplňovala zadání. Vědecká rada stanovila, že má být vyřčena teze a ta se má bránit proti jiným tezím,“ říká Tříska. Prezident Klaus prý zasáhl do debaty několikrát. „Promluvil takovým tím standardním způsobem. Vždycky totiž žádá poselství, myšlenku, kterou si máme všichni odnést. Tlačil diskusi do konkrétnosti a musím říct, že se v promluvě vůbec nelišil od ostatních,“ popisuje Tříska. Klausovo vystoupení podle něj nebylo nijak destruktivní, prý šlo spíš o podanou ruku. „Ale předtím jsem ještě vystoupil já, že bych chtěl slyšet nějaké to konkrétní pravidlo řízení,“ podotkl.

Výhrady nezabíjely.

Podle Kamila Janáčka má Klaus při podobných přednáškách výhrady vždycky. „Všichni známe Václava Klause víc než čtyřicet let, takový byl vždy. Víme, co můžeme očekávat, přijde-li Klaus jako oponent.“ Ježkovi prý prezident položil dvě otázky, požadující vysvětlení. „Ale nebyly to výhrady, které by zabíjely, některé jiné byly tvrdší,“ podotýká Janáček s tím, že Ježek prý odpověděl uspokojivě. „V diskusi byl dokonce podstatně lepší než v té přednášce,“ dodal. Janáček proto zdůrazňuje, že rada měla Ježka posuzovat komplexně, jak to vyžaduje i zákon. Jak říká, převažujícím pocitem členů hodnotitelské komise v okamžiku vyhlášení výsledku bylo překvapení.
Sám Václav Klaus považuje myšlenku, že by mohl ovlivnit kolektiv Vědecké rady, za zcela absurdní. „Jako jeden z deseti či patnácti diskutujících jsem po profesorské přednášce Tomáše Ježka vyslovil pár vět, mimo jiné o určité nejasnosti ohledně předmětu či názvu jeho vystoupení. Vlastním obsahem přednášky jsem se vůbec nezabýval,“ uvedl prezident na dotaz týdeníku EURO. Připomíná, že zhruba půl hodiny před hlasováním odešel přednášet (na téma Ekonomie a globální oteplování) pro tisícovku shromážděných studentů na VŠE. „Většinu diskuse jsem proto ani neslyšel,“ dodává Klaus. Není vyloučeno, že některé členy Vědecké rady si Ježek popudil také svou loňskou publikací „Privatizace české ekonomiky: její kořeny, metody a výsledky“. Zejména kapitola o investičních privatizačních fondech obsahuje řadu názorů, které se bývalým ekonomickým ministrům 90. let nemusejí líbit. V souvislosti s výtkou, že ze zakladatelů investičních fondů se kvůli vadné legislativě mohli stát akcionáři, a ne jen správci svěřeného majetku, Ježek píše: „Navždy zřejmě zůstane tajemstvím, proč tato odborná znalost neměla proniknout k politickým špičkám federálního ministerstva financí odpovědným za konečnou verzi návrhu onoho zákona.“ Vpuštění privatizačních fondů do kuponové privatizace organizované federálním ministerstvem financí totiž Ježek považuje za „osudové“.

Všechno mi to spočítal.

Tomáš Ježek týdeníku EURO řekl, že se zlobí především na sebe, že do profesorského řízení vůbec šel. „To nemohlo dopadnout jinak, manželka mě varovala. Je mi z toho na nic,“ konstatoval rezignovaně. Ježek je přesvědčen - i když si je vědom, že nemá důkazy -, že členy vědecké rady ovlivnil svým postojem především Václav Klaus. „Probíhalo to stejně, jako to probíhalo vždycky v Parlamentu nebo na klubu ODS. On prostě zavrtí hlavou a všichni lidi vědí, jak mají hlasovat. Ale já samozřejmě nevím, jak kdo v tajném hlasování hlasoval,“ doplnil. Verdikt rady podle něj ovlivnila i relativně nízká účast. O profesuru se Ježek může znovu pokusit nejdříve za rok, děkan Schwarz už ho k tomu prý vyzval. Jenže nechce. „Teď je konec, už nic. To bude to samé, Klaus to udělá zase, nemá to smysl,“ obává se. „Abych se tam ponižoval před nějakými Ostraváky a dalšími, kteří mají hlasovat, jestli mám být profesorem? To v žádném případě,“ rozčiluje se bývalý politik typicky po „ježkovsku“. Dokonce prý uvažoval, že odejde z VŠE, ale to už si rozmyslel. „Domýšlivě si myslím, že studenti mě mají rádi, hodnotili mě jako nejlepšího kantora. Kvůli nim to neudělám,“ uvedl minulý týden pro týdeník EURO.
Úzké dlouholeté vztahy pojí Tomáše Ježka k mnohým členům Vědecké rady, s Václavem Klausem se zná dokonce již od studií. V Prognostickém ústavu ČSAV později s oběma spolupracovali i Vladimír Dlouhý (odmítl pro týdeník EURO jakkoli komentovat nepovedenou Ježkovu profesuru) a Karel Dyba (teprve po několika neúspěšných pokusech získal letos v březnu profesuru Národohospodářské fakulty VŠE). První konflikt mezi Ježkem a Klausem nastal už v roce 1990. Tehdy český ministr privatizace (Ježek) prosadil proti vůli federálního ministra financí (Klaus), že veškerá privatizace neproběhne kuponovou metodou, ale i podle malého restitučního zákona. Poté Ježek dosáhl dvouměsíčního odkladu kuponové privatizace kvůli nepřipravenosti akce a Klaus kontroval, že oddalování je výzvou pro „živelné, téměř rozkrádačské privatizace čs. státních podniků“.
„Já s ním vůbec nemluvím ani nepamatuji, kdy jsme se viděli naposledy. Totálně jsme se rozkmotřili,“ popisuje dnes svůj vztah s někdejším spolutvůrcem kuponové privatizace Ježek. Sporů prý bylo příliš mnoho. „Musím říci, že jsem většinou vyhrál, ale on mi to teď všechno spočítal,“ konstatuje zklamaně bývalý politik.

BOX:
Kdo rozhodoval o Ježkovi: Vědecká rada Národohospodářské fakulty VŠE
Předseda: Schwarz Jiří, doc. Ing., CSc., děkan NF VŠE
Členové: Bazala Josef, Ing., předseda Správní rady a generální ředitel Českých drah, a. s.
Bažantová Ilona, doc. PhDr. JUDr., CSc., katedra národního hospodářství, Právnická fakulta UK v Praze
Dlouhý Vladimír, Ing., CSc., konzultant Goldman-Sachs, katedra ekonomie NF VŠE
Dyba Karel, doc. Ing., CSc., katedra hospodářské politiky NF VŠE
Fabián Jiří, Ing., konzultant IT
Fiala Petr, prof. PhDr., Ph.D., rektor Masarykovy univerzity v Brně
Gottvald Jaromír, doc. Ing., CSc., prorektor Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě
Holman Robert, prof. Ing., CSc., člen bankovní rady ČNB, katedra ekonomie NF VŠE
Chytil Zdeněk, doc. Ing., CSc., proděkan pro vnější vztahy NF VŠE, katedra ekonomie NF VŠE
Janáček Kamil, prof. Ing., CSc., hlavní ekonom Komerční banky, a. s., katedra hospodářské politiky NF VŠE
Ježek Tomáš, doc. Ing., CSc., katedra hospodářské politiky NF VŠE
Jílek Josef, prof. Ing., CSc., katedra hospodářské politiky NF VŠE
Kadeřábková Božena, doc. Ing., CSc., katedra ekonomie NF VŠE
Kánský Karel, prof., Ph.D., emeritní profesor University of Pittsburg
Kindlová Eva, doc. Ing., CSc., katedra ekonomie NF VŠE
Klaus Václav, prof. Ing., CSc., prezident České republiky
Kovář Martin, doc. PhDr., Ph.D., ředitel Ústavu světových dějin FF UK, katedra hospodářských dějin NF VŠE
Lízal Lubomír, doc. Ing., Ph.D., ředitel CERGE UK
Mates Pavel, doc. JUDr., CSc., vedoucí katedry práva NF VŠE
Mikloš Ivan, Ing., poslanec, Národná rada Slovenskej republiky
Oravec Ján, PhDr., CSc., prezident Nadácie F. A. Hayeka v Bratislavě a prezident Združenia podnikatelov Slovenska
Pavlík Ján, doc. PhDr., CSc., vedoucí katedry filozofie FSI VŠE
Roman Martin, JUDr., předseda představenstva a generální ředitel ČEZ, a. s.
Singer Miroslav, Ing., Ph.D., viceguvernér ČNB, katedra ekonomie NF VŠE
Stellner František, doc. PhDr., Ph.D., proděkan pro vědu a doktorské studium NF VŠE a vedoucí katedry hospodářských dějin NF VŠE
Šauer Petr, doc. Ing., CSc., vedoucí katedry ekonomiky životního prostředí NF VŠE
Šedivý Juraj, 1. místopředseda představenstva Telefónica O2 Czech Republic, a. s.
Ševčík Miroslav, Ing., CSc., předseda Akademického senátu NF VŠE a ředitel Liberálního institutu
Šíma Josef, doc. Ing., Ph.D., vedoucí katedry hospodářské politiky NF VŠE
Štěpánek Pavel, Ing., CSc., člen České bankovní asociace, katedra hospodářské politiky NF VŠE
Tošenovský Evžen, Ing., hejtman Moravskoslezského kraje
Tříska Dušan, JUDr. Ing., CSc., katedra ekonomie NF VŠE
Wokoun René, doc. RNDr., CSc., vedoucí katedry regionálních studií NF VŠE
Zeman Karel, Ing., CSc., náměstek ministra financí ČR

(Hlasování se podle dostupných informací nezúčastnili mimo jiné Václav Klaus, Tomáš Ježek, Petr Fiala, Ivan Mikloš, Karel Kánský či Robert Holman)