Potravinová krize není u konce, miliony obyvatel země dál hladoví
Pouze snít o nasycených žaludcích stále mohou Etiopané postižení letos jedním z nejhorších such v moderních dějinách země. Ani půl roku poté, co se z regionů na jihu a jihovýchodě země, která je s osmdesátimilionovou rychle rostoucí populací druhou nejlidnatější v Africe a současně také jedním z deseti nejméně rozvinutých států světa, ozvalo první volání stovek tisíc hladovějících o pomoc, nedokázala Etiopie boj s hladem a strádáním svých obyvatel vyhrát. S příchodem podzimu se totiž zatím nenaplnila optimistická očekávání, že se následky rekordního sucha a jím způsobené neúrody podaří díky pozdější sklizni a vlně mezinárodní pomoci překonat. Spíše naopak. Urychlenou potravinovou pomoc teď podle odhadů potřebuje celá jedna osmina etiopské populace. To je téměř dvojnásobek než na začátku léta, kdy bylo na dodávky potravin odkázáno kolem čtyř milionů Etiopanů. I sama etiopská vláda, která po celou dobu označuje rozsah humanitární tragédie za nadsazený, dnes připouští, že na potravinové asistenci jsou závislé životy šesti milionů jejích občanů.
NEČEKANÁ NEÚRODA
Trpí především rodiny chudých zemědělců, kteří po generace žijí z toho, co s námahou vlastními silami vypěstují na svých políčkách, a skromnou finanční hotovost na sůl, koření a další nezbytnosti, jež si nejsou schopni obstarat sami, získávají prodejem drobných přebytků. Na úspory či zásoby potravin pro období nouze jim obvykle v rodinných rozpočtech již nezbývá. Proto nečekaná neúroda, doprovázená navíc strmým nárůstem cen potravin na světových trzích i nákladů na dopravu, uvrhla už tak ohrožené etiopské venkovany do bezvýchodné situace. A to přesto, že se země již před příchodem letních dešťů zazelenala a na první pohled rozhodně nepřipomínala vyprahlou pustinu. Farmáři mohli konečně zasít, ale na druhou letošní sklizeň teprve čekají. I ta ale jen stěží bude schopna vrátit ceny k hranici, kdy se základní potraviny stanou opět dostupnými. Kukuřice, mléko, vejce, ale i mouka z prosu podobné etiopské obilniny téf sloužící k výrobě nakyslých chlebových placek indžara, které jsou nepostradatelnou součástí tradiční stravy, se totiž pro vesničany i obyvatele chudinských čtvrtí ve městech staly luxusním zbožím. „Ceny rostou každým dnem. Jen téf, který stál loni 300 birrů, je dnes už za 900. A stejné je to i s ostatními potravinami. Můžeme si proto dovolit jen jedno skromné jídlo denně nebo hladovíme,“ svěřila se autorovi textu na konci června paní Saganešová, která s manželem a dvanácti dětmi žije v nejchudší čtvrti metropole regionu jižních národů Awase. Ještě horší situace je ale na venkově, kde lidé nemají obvykle dost peněz na to, aby mohli nakoupit dovezené potraviny ve městě na trhu. Již tak rekordní ceny potravin umocňuje drahá ropa, která zvyšuje náklady na dopravu, a raketový cenový vzestup roztáčí také inflace a vzrůstající poptávka.
LIDÍ JE STÁLE VÍCE, JÍDLA MÉNĚ
Přes veškeré snahy tamní vlády se v Etiopii dosud nepodařilo zastavit strmý populační růst. Nevýkonné zemědělství, které je stále zdrojem obživy pro většinu Etiopanů, proto nedokáže uspokojit stále početnější populaci. I když jsou podmínky pro zemědělství ve velké části země takřka ideální – což pohotově zaznamenali holandští pěstitelé květin, jejichž mamutí skleníky již zdobí etiopskou krajinu – využívá zemědělství stále postupů, které Evropané znají pouze z učebnic dějepisu. Jakákoli mechanizace či moderní hnojiva jsou pro etiopské rolníky finančně nedostupné, a tak jim nezbývá nic jiného než se spolehnout na lidskou práci, kterou ulehčují jen primitivní nástroje, například celodřevěný pluh. Již tak malá výměra dostupné zemědělské půdy na obyvatele se navíc dále štěpí na stále menší a menší políčka, která rodiče rozdělují mezi své potomky. Příčinou vzrůstající poptávky po potravinách ale není jen populační exploze. Svůj význam má také měnící se životní styl a rostoucí životní úroveň části Etiopanů. S rozvojem měst a především služeb vzniká také v Etiopii střední a bohatá vrstva, jejíž konzumní chování vytváří nezanedbatelnou poptávku a neudržitelný tlak na křehkou cenovou stabilitu. Navzdory tomu, že zaostalému etiopskému hospodářství stále dominuje nevýkonný státní sektor, nedokázala vláda účinně intervenovat a udržet ceny pod kontrolou. Vládní finance závislé do značné míry na exportu zemědělských plodin jsou kvůli slabému dolaru i rekordním výdajům na udržování etiopských jednotek v sousedním Somálsku velmi napjaté a kabinet premiéra Melese Zenawiho žádá o stovky milionů dolarů na urgentní nákup potravin pro hladovějící a osivo pro zemědělce-dárce v zahraničí. Částku přesahující 200 milionů dolarů potřebuje jen na letošní prosinec. Často se však ani zahraniční pomoc nedostane ke všem potřebným. Chudým vesničanům proto nezbývá jiná možnost než rozprodávat svůj skromný majetek. Jedinou věcí, za kterou dostanou alespoň nějaké peníze, jsou stáda dobytka. Po dlouhých týdnech sucha na kost vyzáblé krávy, býci či kozy a ovce ale na konci června kupce příliš nelákali a utržené peníze stačily mnohdy jen na zaplacení dluhů. „Levná je zatím jen zelenina, ale to lidem k přežití nestačí. Proto někteří ze zoufalství posílají své děti namísto do školy do města žebrat,“ popsal situaci ve venkovském okrese Alaba ředitel tamní střední školy Salomon. „Můj plat na jídlo pro celou rodinu nestačí. Děti se o sebe musejí postarat samy,“ potvrdil autorovi slova ředitele školy noční hlídač Ajela, který se svými osmi dětmi obývá jednu místnost v hliněné chatrči v chudinské čtvrti na předměstí Awasy.
O HUMANITÁRNÍ KRIZI SE NEMLUVÍ
Děti jsou ostatně hlavními oběťmi letošní krizové situace, jejíž rozsah zastínilo nejen řádění smrtícího monzunu v Barmě a zemětřesení v Číně, ale také politika etiopské vlády. Ta sice ochotně přijímá milionovou finanční pomoc, ale o krizi, či dokonce vlastním selhání a odpovědnosti za humanitární situaci v Etiopii mluvit nechce. A nepřeje si také, aby informace o hladu a strádání milionů Etiopanů zaplňovaly stránky zahraničních deníků nebo hlavní zpravodajské relace světových televizí. Novináře etiopské úřady v postižených oblastech nechtějí. Zákaz vstupu všem nepovolaným platil v červnu také v narychlo postavené nemocnici v Šinšiču v odlehlé venkovské oblasti Kača Biro, jejíž personál tvoří belgičtí zdravotníci z organizace Lékaři bez hranic. Vysoký plot a bedlivě střežená brána měla zamezit přístupu všem novinářům a především pak objektivům fotoaparátů. „Není to naše rozhodnutí, ale nezbývá nám než ho respektovat a neplést se do politiky. Jinak nás odsud okamžitě vyhostí,“ snažila se vysvětlit lékařka, která si také přála zůstat v anonymitě. „Pro nás znamená více publicity více dárců, ale nejsme tu proto, abychom rozhodnutí etiopských úřadů zpochybňovali,“ doplnila mladá žena, která se spolu se svými kolegy snažila zachránit životy 120 malých Etiopanů ležících v postýlkách chráněných bílými moskytiérami. „Situace je mimořádně vážná a zatím se nezlepšuje. V některých okresech je podvyživených až 40 procent dětí mladších pěti let,“ prozradil šéflékař jiné nemocnice Lékařů bez hranic v Šašamene. Pět belgických lékařů se tu za ostnatými dráty staralo o dvě stě vážně podvyživených dětí ze sousedních vesnic, které už samy nedokážou přijímat potravu. Před kolapsem je zachrání už jen hospitalizace a intenzivní lékařská terapie. V tak vážném stavu se k lékařům dostávalo až 15 procent dětí. Přes veškerou péči není ale boj o záchranu dětských životů vždy úspěšný. „Naneštěstí tu máme stále vysokou úmrtnost dětských pacientů. Dvacet procent dětí tu trpí malárií. Podvýživou oslabený dětský organismus nedokáže nemoci vzdorovat,“ potvrdil chmurnou statistiku lékař Achtar pracující v Šinšiču v oblasti Kača Biro. „Stále tu není dost jídla ani zdravotnického personálu. Čím více a především rychleji pomoc přijde, tím více dětí dokážeme zachránit,“ dodal.
SITUACE Zatímco podle oficiálních údajů vyžaduje v Etiopii naléhavou pomoc asi 6,4 milionu lidí, nějakou formu pomoci by podle humanitární organizace Oxfam potřebovalo více než 13,5 milionu lidí. „Počet těch, kteří trpí vážným hladem a nouzí, stoupá ve spirále,“ dodává regionální ředitel Oxfamu Waleed Rauf.
Základní údaje (k mapce):
- přímořský stát v severovýchodní Africe; sousedí s Eritreou, Súdánem, Keňou, Somálskem a Džibutskem
Rozloha: 1,133.380 km2
Obyvatelstvo: 79,3 milionu obyvatel (2008)
Hlavní město: Addis Abeba (3,1 milionu obyvatel, 2007)
Měna: 1 etiopský birr (ETB) = 100 centů (santímů)
HDP na osobu: 806 dolarů (odhad 2007)