Jíte nejvíc ráno, v poledne nebo večer? Pokud večer, vypadá grafické znázornění vašeho denního jídelníčku jako pyramida, pokud v poledne, tak jako diamant a pokud ráno, je to pyramida obrácená. Ale co je správně?
Foto: Photl.com
Přísloví o tom, že snídani má člověk sníst sám, o oběd se rozdělit s přítelem a večeři dát nepříteli, zná asi každý. Řídí se jím však málokdo. V současné době postupujeme spíš naopak. Snídáme kávu, v lepším případě s mlékem, oběd, tedy sendvič z nejbližšího fastfoodu, si drobíme do klávesnice u počítače a teprve večer nás hlad a mlsná dožene. Pak vypleníme ledničku, sladké zajídáme kyselým, kyselé tučným. Jdeme si lehnout a světe div se, po večerní či noční degustaci ráno žádný hlad nemáme. A tak si dáme kávu…
Nevýhody nouzového režimu
Odborníci na správnou výživu z tohoto „nesnídacího“ trendu velkou radost nemají a první ranní jídlo se už dlouho snaží zpátky protlačit do našich životů. Zatím však spíše marně. Iniciativy se chopili i marketingoví specialisté, a tak na nás z obrazovky občas vykouknou členové hnutí za zdravou snídani či lepší ráno, kteří srší entuziasmem natolik, že citlivější jedince spíš odradí.
Většina lidí, která by ráda zhubla, se jako první vzdá právě snídaně – stojí to nejméně přemáhání a příjem kalorií za den se sníží. Bohužel váha se přímou úměrou nesnižuje, často je to přesně naopak. Tím, že ráno nic nesníte, se totiž významně (až o polovinu) zpomalí váš metabolismus, tedy spalování energie. Nenasnídané tělo jede na rezervy v nouzovém režimu a šetří energií, vy se cítíte unavení a apatičtí. Jakmile se konečně najíte – tedy v lepším případě naobědváte, v horším až navečeříte – začne vaše tělo ve velkém vytvářet inzulín a veškerou přijatou energii si pro jistotu uloží na další hladové časy do tukových zásob, protože kdo ví, kdy mu zase míníte dát najíst.
Jezte jako miminka
Snídaně by měla tvořit celou čtvrtinu denního příjmu energie a zasytit vás alespoň na tři hodiny. Následující jídlo po snídani nerovná se oběd, ale dopolední svačina. Po dalších přibližně třech hodinách je teprve čas na oběd. Po obědě byste měli mít snědeno 60 procent denního množství energie, protože s přibývajícími hodinami se zpomaluje váš výkon i metabolismus, takže energie je potřeba méně. Po obědě by měla následovat ještě jedna odpolední svačina a nakonec lehká večeře. Pět jídel denně po zhruba třech hodinách se většině lidí zdá nemyslitelné. Kde na to vzít čas a vůbec si vzpomenout? Je to zvláštní, protože malá miminka právě takhle jedí – po troškách a často, typický interval mezi kojením jsou právě tři hodiny. Asi je to přirozené, jen jsme na to ve víru povinností zapomněli. Výživoví specialisté doporučují nastavit upomínky v telefonu a kupovat si do práce svačiny.
Jíst bychom tedy měli minimálně pětkrát denně v menších porcích. Při takovém režimu nedochází k útlumu metabolismu a s ním souvisejícího výkonu. Tělo si zvykne, že energii dostává pravidelně, a tudíž není třeba s ní šetřit a něco si ukládat. Hladina cukru v krvi díky pravidelnému jídlu příliš nekolísá, takže vás nehoní vlčí hlad, při kterém často sníte i to, čemu byste jinak dokázali odolat. Právě nedostatek cukru vyvolává chuť na sladké či mastné jídlo, které jeho produkci rychle nastartuje – bohužel tak, že se hladina zvedne příliš prudce a náhle, aby pak zase rychle poklesla a vy opět pocítili nezvladatelnou chuť na něco naprosto nezdravého.
Snídaně na vidličku
Podle studie amerických vědců publikované v odborném časopise International Journal of Obesity by první jídlo dne mělo obsahovat tuky. Ideálem je prý typická anglická snídaně, ve které nechybí pečená slanina, vejce a fazole s rajčatovou omáčkou. Podle vědců totiž první jídlo dne nastartuje metabolismus a snídaně bohatá na tuky pomůže tělu lépe odbourávat a trávit tuk i během dne, zatímco pokud snídáte výhradně sacharidy (pečivo, cereálie) a na tuky dojde řada až později, vaše tělo už si s nimi tak snadno neporadí.
Alespoň to tak fungovalo u myší, na kterých byla studie provedena. Myškám, které dostávaly „tučné“ snídaně a „hubené“ večeře, fungoval metabolismus dobře, zatímco ty, které snídaly výhradně sacharidy, začaly vykazovat známky takzvaného metabolické-
ho syndromu, tloustly a špatně zpracovávaly glukózu. Metabolickému syndromu se také přezdívá nemoc z blahobytu a ve vyspělém světě je jím ohroženo 30 až 50 procent populace. Projevuje se tloustnutím (hlavně v pase), zvýšeným tlakem, cholesterolem a cukrem v krvi, a pokud se „neléčí“ změnou životního stylu, může skončit infarktem či mrtvicí. To za to nesnídání přece nestojí, že?
