glosa Jedna věc je nemocniční jídlo ochutnávat na předem ohlášené návštěvě a druhá věc je být pacientem, který je má den co den konzumovat. Před několika týdny jsem měl možnost degustovat výtvory nemocničních kuchařů ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí. Téměř měsíc. Ve školních jídelnách za komunismu jsem jako mnozí jiní zažil opravdu hodně. Pokud bych však tehdy znal úroveň současné kuchyně ve VFN, školním kuchařkám bych se klaněl.
Pokud nejste v nemocnici svázáni dietou, nejste na tom tak špatně. Jídlo se dá vesměs sníst. Částečně také proto, že nedostanete svačinu a jste náležitě vyhladovělí. Možná to je záměr. Pokud máte dietu, je mi vás předem líto. Dva týdny jsem dostával pořád to samé (viz fotografie), tedy mizernou bramborovou kaši a rozemleté maso. Vězte, že vizuální dojem je mnohem lepší než dojem čichový. Kryt talíře nadzvednete, omráčí vás závan jak z kafilerie a rychle jej zase přiklopíte. Můžete protestovat – zkoušel jsem to –, ale není vám to vůbec nic platné. Příště stejná porce na vašem talíři přistane znova. Jíst se to opravdu nedá, takže jste odkázaní na pomoc příbuzných či na speciální energetické drinky, z nichž jeden stojí mimochodem téměř tolik jako denní „potravinový“ rozpočet nemocnice na jednoho pacienta.
Jediné štěstí je, že v nemocnici platí limit třiceti minut, který máte na snědení jídla. Potravinový zločin proti lidskosti tak nebude na vašem stolku strašit dlouho. Paradoxem je, že VFN investovala do nové kuchyně před dvěma lety zhruba 80 milionů korun. Značnou část bohužel spolkly nepraktické tácy (25 milionů korun) a na potraviny nejspíš nezbylo nic. Pokud chcete, aby vaše chuťové buňky přežily nemocniční pobyt ve zdraví, seznamte se dobře s donáškovou službou.