Bohatá produkce a znalosti sládka dělají ze Slavkovského pivovaru ojedinělý úkaz
Na navigaci nespoléhejte. Najít během letních dnů tu správnou cestu Slavkovem až k pivovaru je kvůli opravě silnice složitější než jindy. Možná ale právě díky několikaminutovému bloudění a čekání u semaforu dojedete k restauraci s ještě větší žízní a chutí na zdejší piva.
A hned musí zaznít, že sládek Karel Vavrečka dokáže splnit přání i těch nejnáročnějších pijáků.
„Nejhorší je provozní slepota – tedy neskončit u toho, že moje pivo je nejlepší. Člověk musí pořád trénovat,“ popisuje své motto.
I když teď Slavkovský pivovar kvůli velkému zájmu musí vařit dvakrát denně, Vavrečka má čas si s námi sednout u stolu a zasvěceně vyprávět. Ve varně totiž zatím pracuje jeho podsládek, se kterým se střídá. „Pivo musíme dělat tak, abychom ho prodali,“ přibližuje Vavrečka zdejší základní pravidlo. Což očividně není žádná potíž.
Vavrečka, který v minulosti vařil v Dalešicích, Břeclavi či brněnském Pegasu, sládkuje tak dobře, že Slavkovský pivovar už několikrát navyšoval kapacitu a stále nedokáže pokrýt veškerou poptávku. Přitom ve zdejší restauraci se spotřebuje jen 15 procent z 3800hektolitrového výstavu. „Teď už si naštěstí můžeme vybírat, nechceme být všude,“ reaguje zdejší jednatel Jiří Hořava mladší.
Své jméno si Slavkovský pivovar vybudoval i na speciálech, které tu dělají. Za necelé čtyři roky provozu jich tady uvařili už 50. A kde hledají inspiraci? V pátek tu prý mívají porady, kam kromě Vavrečky a Hořavy chodí i obchodní zástupce, a degustují zahraniční piva. Které je nejvíc osloví, to potom vyrobí. „A nikdy se nestalo, že by se nevyvedlo,“ těší Hořavu.
My jsme ochutnávání zahájili tou největší klasikou. Slavkovskou desítkou se čtyřmi procenty alkoholu (0,5 litru za 26 korun).
Každé pivo má etiketu s množstvím informací včetně doporučených kombinací s jídlem, u tohoto světlého výčepního Vavrečka píše, že jde o „charakterově důstojnou desítku“.
Desítka se předvádí silnou sladovou vůní s chmelovým závanem, která není u výčepních piv obvyklá.
Chuť je plná a sytá, s minimální hořkostí a nízkým řízem. Pivo působí těžším dojmem.
Radost nám udělal i Slavkovský helles (0,5 litru za 34 korun). Ležák s pěti procenty alkoholu, typický pro jih Bavorska, je velmi světlý a line se z něj jasná sladová vůně. I když hořkost není nijak surová, postupně se v ústech rozlévá. České ležáky sice mají lepší pitelnost, díky své svěžesti je ovšem Slavkovský helles výborným zpestřením.
