Jiné volby

Je otázkou, zda říjnové volby dovrší jarní překreslení české politické mapy

Květnové volby do sněmovny překreslily českou politickou mapu. Přinesly ztrátu výsadního postavení ODS a ČSSD, vyloučily ze sněmovny zelené a historické lidovce, a naopak umožnily etablovat se zánovním stranám TOP 09 a Věcem veřejným (VV). Schwarzenbergova a Kalouskova TOP 09 konkuruje ODS zprava a ve vládě ji tísní natolik, že to „ódéeska“ dosud nezažila. Johnovy, či spíše Bártovy VV zase těkavým populismem zužují akční rádius sociální demokracii a pro část jejích příznivců se na jaře staly alternativou. Otázka zní: Pokračuje tento trend a říjnové volby dovrší jarní překreslení české politické mapy, anebo nepokračuje a opět nás čeká překvapení? Rovnou zdůrazněme: překvapení toho druhu, že by se zachvěla vláda a propukla politická nestabilita, nás nečeká. Obměna jedné třetiny Senátu, jenž má oproti sněmovně slabší pozici, může v případě výrazného úspěchu ČSSD zkomplikovat schvalování některých vládních předloh zákonů. Poslední slovo má však sněmovna a v ní disponuje koalice natolik výraznou převahou, že s výjimkou ústavních zákonů Senát nakonec přehlasuje. Žádný přímý vztah pak neexistuje mezi Senátem a vládou, a proto by nebyla v ohrožení, ani kdyby v Senátu získala po volbách převahu levice.
Totéž platí o obecních volbách. Jejich výsledek a pozice vlády také přímo nesouvisejí. V celé naší moderní historii byla jen jedna výjimka! Když předseda první československé vlády Karel Kramář v červenci 1919 poté, co v obecních volbách zvítězila sociální demokracie, považoval za mravně nepřijatelné pokračovat a podal demisi. Jeho vláda však byla stejně v krizi a jaksi byla jiná doba – útlocitnější, než je ta dnešní. Nečasova vláda, pokud se do plánovaných reforem zakousne, potíže mít bude, ale v krizi není. A případné záchvěvy v komunálním přízemí ji neskácejí. Poněkud rozviklat by ji však mohly. Proč?
V komunálních volbách a v 27 senátních obvodech si pochopitelně budou vládně koaliční strany konkurovat a ve druhém kole senátních voleb se proti sobě blokovat. Léta se takto ODA a KDU-ČSL blokovaly před druhým kolem proti ODS a výrazně jí kazily konečný výsledek. Samozřejmě že to prohlubovalo rozlad v Klausově vládní koalici! Miroslav Kalousek sice asi na rozdíl od Josefa Luxe k blokování kandidátů ODS vysloveně nevyzve v televizi, ale TOP 09 a ODS, kočkující se o hegemonii na pravici, si po krku půjdou. A prát se budou i „véčkaři“ nemající dosud žádného senátora a až na několik výjimek v Praze ani zastupitele. Podpora VV lidovci Kasalovi, kandidujícímu do Senátu na Jihlavsku, nebude jediným příkladem širšího, „nadkoaličního“ záběru této strany. Ostatně její předseda Radek John už připustil, že bude-li to pro VV výhodné, v zastupitelstvech jsou připravené spolupracovat také s ČSSD.
V menších sídlech se z takové „mesaliance“ střílet nebude, ale ve městech krajských a neřkuli v Praze by zastupitelstva, v nichž by spolupracovaly strany vládní s opozičními a mimoparlamentními, mohla být na pováženou. Na vládní úrovni by napínala tětivu koaliční loajality, a především by se stala vábničkou jiných modelů koaliční spolupráce, jež by mohly být odzkoušené už po krajských volbách 2012. Mimochodem za vlády ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU se právě po krajských volbách 2004 začaly obnovovat vazby mezi ODS a lidovci vyústivší za dva roky do Topolánkovy trojkoalice.
Kdo si však dnes tipne, jak volby dopadnou? Poslední průzkumy stranických preferencí naznačují, že zatímco ČSSD a ODS zůstávají zhruba na procentech, na nichž skončily v květnových volbách, a KSČM mírně posílila, TOP 09 a zřetelně prý VV příznivce ztrácejí. Ony průzkumy se však nevztahují k obecním, ale výhradně k případným sněmovním volbám. Výsledek obecních voleb tedy může být zcela odlišný. Jde totiž o jiný způsob voleb ve specifickém prostředí. Například na rozdíl od sněmovních kandidují v obecních volbách „volební strany“. Jsou to pestrá společenství zahrnující politické strany, hnutí, občanská sdružení a nezávislé kandidáty. „Nezávislých“ bývá zvoleno nejvíc a jsou páteří zastupitelstev v malých obcích. Naopak ve městech se volí spíš stranicky. Zatímco však ve velkých městech kandidují „partaje“ pod svou „firmou“, v menších se spojují i s „nezávislými“ do všelijakých „Voleb pro město“, „Alternativ“ a jinak pojmenovaných „volebních stran“. Skutečný vítěz voleb bude znám až po zveřejnění počtů mandátů, jež ve všech zastupitelstvech na různých kandidátkách strany získaly. Nebude to žádné drama, i když třeba lidovcům či zeleným výsledek napoví, mají-li ještě šanci vrátit se do „velké“ politiky.