Stejně jako je v každé zemi náboženství přikládán jiný význam, každý stát se také po svém vyrovnává s tím, jak budou náboženské instituce financovány. Někde je to formou daňových asignací, najdou se i země, v nichž je církev závislá jen na příjmech ze svého majetku a na darech od věřících.
V Maďarsku jsou stát a církev oddělené, katolíci jsou však financováni ze státního rozpočtu. V roce 1997 podepsala maďarská vláda dohodu s Vatikánem o uspořádání majetkoprávních poměrů státu a katolické církve. Od té doby navrací stát církvi budovy zabavené po roce 1948. Každý maďarský občan může navíc církvi poukázat jedno procento ze své roční daně z příjmu. Tato částka by se měla postupem doby ještě zvyšovat. Podobnou dohodu jako s katolickou církví chce vláda do roku 2000 uzavřít i s židovskou obcí, evangelickou církví a reformní církví.
V Itálii jsou stát a církev sice na sobě vzájemně nezávislé, ale spolupracují. Do konce roku 1989 stát církvím přispíval na mzdy duchovních, nyní už financuje jen platy kaplanů a učitelů náboženství. Jinak jsou církve odkázané na dary věřících. Italští občané si mohou sami asignací určit, zda chtějí 0,8 procenta svého čistého ročního příjmu věnovat církvím, nebo na státní sociální programy.
Zcela odlišná je situace ve Francii. Téměř v celé zemi jsou církve odkázané na vlastní zdroje, zejména na dary a sbírky. Vláda však platí náklady na údržbu kostelů, které církev nevlastní, ale stát jí je bezplatně propůjčuje. Dotace dostávají církve i na své školy.
Zcela odlišný přístup má k církvím Slovensko, kde církev nikdy nebyla od státu úplně oddělená. Slovenský stát přispívá třinácti církvím 350 miliony korun ročně, přestože zejména katolická církev dostala zpět lesy a stavby, které jí byly v roce 1948 zabaveny. Asi sedmdesát procent příspěvků připadne katolické církvi, deset procent evangelíkům, o zbytek se dělí menší církve. Slovenská vláda také financuje provoz státem uznaných církevních škol.
V Belgii jsou na sobě stát a církev nezávislé, jejich absolutní oddělení však neexistuje. Ze státního rozpočtu jsou například hrazeny platy a penze kněží. Pokud ale vznikne schodek v hospodaření církevní administrativy, musí jej splatit obce. Všechny státem uznané církve jsou také osvobozeny od daně z majetku užívaného pro veřejné bohoslužby.
V Německu neexistuje žádná státní církev, státní a církevní správa nejsou vůbec propojeny. Přesto náboženské společnosti získávají od státu příspěvky. Ze subvencí jsou pak hrazeny zejména výdaje církví na školky, soukromé školy, pomoc mládeži a starým lidem nebo údržby nemocnic. Členové církve platí každý rok církevní daň, kterou vybírají státní finanční úřady. Za tuto službu odvádí církev úřadům tři až čtyři procenta daňového výnosu.
