V Česku vznikla zcela nová myšlenka, jak má fungovat spojení byznysu a vědců. Problém, na který upozorňují vládní studie už několik let, chce nyní rozlousknout Akademie věd ČR. Vybrala 14 nejdůležitějších témat a soustřeďuje kolem nich své odborníky. „Budou zlepšovat chod elektráren, pracovat na obnovitelných zdrojích energie nebo třeba poskytovat politikům relevantní studie pro jejich rozhodování,“ říká předseda Akademie věd Jiří Drahoš.
Brzy se k těmto expertům přidají zástupci vysokých škol, byznysu a dalších institucí. Co téma, to jeden velký tým. Týmy by měly mít jednodušší přístup k českým i evropským dotacím a mají se stát symbolem spojení vědy s praxí.
Sněm Akademie věd schválil strategii, která má určovat nové vaše směřování. Podle čeho jste vybírali klíčových čtrnáct témat?
Místopředsedové akademie po debatách s řediteli našich ústavů promysleli, jaké programy by mohly být zajímavé. Dívali jsme se i do okolních zemí, například Německa, jak naši kolegové obdobné věci řeší. Ukázalo se, že tento typ interdisciplinárních programů je nejvhodnější formou. Dopředu jsme neměli žádné zadání, kolik by těch programů mělo být. Vycházeli jsme z toho, že velký počet bude znamenat přílišnou fragmentaci témat a malý by plně nevyužil možnosti našich ústavů. Strategie je otevřený systém. Programy mohou zanikat i vznikat nové.
Co bylo impulsem k tomu přijít s tou strategií?
Měli jsme pocit, že soustava více než padesáti pracovišť, kterou máme, může svůj potenciál využívat ještě lépe než doposud. Ne, že by kolegové nespolupracovali mezi sebou, s vysokými školami nebo byznysem, ale určitý prostor pro zlepšení jsme tam cítili.
Co si slibujete od výsledků práce těch týmů?
Cílem by měly být praktické výstupy s celospolečenským dopadem. Nemělo by jít primárně o publikování článků ve špičkových odborných časopisech, ale o praktické výsledky v podobě patentů, licencí či speciálních publikací. Výsledkem ale mohou také být expertízy pro státní správu, různé semináře. Víme přece, na základě jakých podkladů se někdy politici rozhodují. To spektrum výstupů je poměrně široké.
Čili je to i signál pro byznys či politiku, že se na vás mohou obrátit?
Samozřejmě. Máme už několik let memorandum o spolupráci s parlamentem a v jeho rámci pořádáme řadu akcí.
Můžete být konkrétní?
Například kolegové z našeho Centra výzkumu globální změny vyvinuli velmi sofistikovaný systém sledování a predikce sucha. Jde o software, který je na základě historických dat a předpovědních modelů schopen odhadnout, jaké budou v jednotlivých lokalitách srážky, co lze očekávat od povrchových či spodních vod a podobně. Představovali jsme ho nedávno na semináři zástupcům veřejné správy. O výsledky má zájem řada institucí počínaje ministerstvem zemědělství a konče lokálními úřady.
Naše pracoviště uzavírají ročně stovky smluv s byznysem. Spolupráce jde od nejjednodušších věcí typu různých speciálních jednorázových měření, až po víceleté projekty.
Na těch programech nepracují celé vaše ústavy, ale jednotlivé týmy. Jak jste ten mix dávali dohromady?
To byl úkol koordinátorů. Měli za úkol oslovit týmy z jednotlivých ústavů, kde pracují lidé, kteří mají k vybraným tématům nejblíže. Nikoho nenutili, šlo spíše o nabídku. Osobnost koordinátora byla a bude pro každý program velmi důležitá.
To, že přicházíte se strategií právě v téhle době, nějak souvisí s tím, že zároveň bojujete o zachování akademie jako celku a všech jejích ústavů?
Přímo ne. Ve své funkci ale sleduji už dlouhou dobu občasné a velmi nekvalifikované snahy o to, jak zmenšit, změnit či dokonce zrušit Akademii věd. Argumenty pro to jsou vždy neuvěřitelně amatérské. Například tvrzení, že nic obdobného jako Akademie věd, ve světě není. Přitom se stačí podívat na kterýkoliv stát v Evropě, neuniverzitní výzkumné instituce existují prakticky všude. A naše Akademie věd není nic jiného, než právě tento typ instituce. V Německu jsou to třeba Společnost Maxe Plancka nebo Leibnizova společnost, obdobné ústavy jsou i ve Spojených státech. To, že my působíme pod značkou Akademie věd, na věci nic nemění.
Vraťme se k té souvislosti strategie s bojem o vaši integritu.
Strategie nemá v zásadě nic společného s jakýmkoliv sebezáchovným mechanismem Akademie věd. My v jejím rámci ani neměníme počet ústavů. Nicméně sestavení těch nových programů může k nějakým strukturálním změnám časem vést. Bude to ovšem evoluční a logický krok, nikoliv důsledek toho, že někdo řekne: Máte padesát ústavů, nestačilo by jich třicet?
A není opravdu padesát velké číslo?
Často se mluví o tom čísle třiceti ústavů, ale když se ptám, proč zrovna třicet, a ne třeba osmnáct nebo třicet sedm, nikdy nedostanu logickou odpověď. Ti lidé s prominutím plácají. Podívejte se třeba, jak vypadá neuniverzitní scéna v Německu. Je to sice větší stát, ale v rámci neuniverzitního výzkumu tam působí na 254 ústavech skoro 100 tisíc pracovníků s celkovým rozpočtem takřka 250 mld. Kč. Velikost naší akademie tedy není nic nestandardního, o jejích financích nemluvě.
Jak počítáte, že se bude nově rozvíjet spolupráce vědy a byznysu?
Občas slýchávám, že Akademie věd nespolupracuje s průmyslem, nebo spolupracuje málo. Nevím, co je tady měřítkem intenzity spolupráce. Mohu jen doložit, že naše pracoviště uzavírají ročně stovky smluv s byznysem. Spolupráce jde od nejjednodušších věcí typu různých speciálních jednorázových měření, až po víceleté projekty spolufinancované ministerstvy nebo Technologickou agenturou. My jsme se nově začali bavit s firmami, jak by ony viděly fungování například programu
Efektivní zdroje a využití energie, který bude v naší strategii pro byznys velmi důležitý.
O co půjde?
O účinnost elektráren, spalování biomasy, decentralizaci výroby a přenos energie nebo efektivní využití obnovitelných zdrojů. Až dosud byly ty spolupráce spíše dvoustranné. Ukázalo se ale, že firmy mají zájem být součástí širšího portfolia. Konkrétně u tohoto programu evidujeme velký zájem o účast firem a také o to přinést do programu finance.
Jak může být portfolio firem velké?
Není to nijak omezeno. Rádi bychom ale spolupráci nastavili na dlouhodobé bázi. Když už vznikne takové konsorcium, kde se spojí vysoká škola, několik týmů z Akademie věd a soukromé firmy, má takové sdružení daleko větší potenciál dosáhnout na granty nebo evropské dotace například z programu Horizont 2020. A tam už je záruka víceletého financování.
Z jakých oborů mají firmy největší šanci zapojit se do oněch vědecko- byznysových týmů?
V rámci zmíněného energetického programu jde například o firmy z oboru strojírenství, které mohou vylepšovat výkon stávajících tepelných elektráren návrhem nových konstrukcí a materiálů lopatek turbín. Program se ale také týká spalování biomasy či energetického zpracování odpadů. Česku v této disciplíně citelně chybí soustava lokálních energetických zdrojů. Máme několik velkých spaloven, ale podle názoru expertů je třeba sázet na takzvané distribuované systémy. Čili co se v dané obci vyprodukuje, to se tam také spálí a energeticky využije. Není při tom potřeba žádných velkých transportů odpadových materiálů. Program se také orientuje na efektivní využití obnovitelných zdrojů energie a její skladování, či inteligentní přenos energie.
Vy jste také vydali brožuru s názvem Aplikační laboratoře. K čemu by měla sloužit?
Včlenili jsme ji do nové strategie. Jde o činnosti, které jsou naše ústavy a konkrétní týmy schopny nabídnout průmyslu, zejména malým a středním firmám. Lidé z byznysu zpravidla nemívají dostatek času přijít k nám a podívat se, co všechno děláme a v čem jim můžeme být prospěšní. Tahle publikace je vlastně takový malý nabídkový katalog, včetně kontaktů.
Letos budete hospodařit zhruba s dvanácti miliardami korun, ze státního rozpočtu dostanete přímo čtyři a půl miliardy korun. Jak chcete do budoucna rozpočet udržet?
Náš celkový obrat tvoří plus mínus po třetinách státní dotace, vysoutěžené granty a zbylou třetinu si vyděláme sami. Problém je v tom, že těch pětatřicet procent garantovaných ze státního rozpočtu je pro instituci našeho typu velmi malá částka. My se snažíme o navýšení tohoto podílu, příští rok bychom rádi získali alespoň o tři sta milionů více. Jedním z argumentů, na který politici začínají slyšet, je právě naše nová strategie. Od roku 2009 jsme totiž v institucionálním příspěvku spadli o zhruba šest set milionů korun, aniž by to někdo rozumně zdůvodnil.
Jak se projevuje v praxi to, že vám stát posílá z rozpočtu méně peněz?
Je to nepříjemné zejména v tom, že máme omezeny investiční výdaje. Nemáme třeba peníze na špičkové přístroje. Část státního příspěvku dostáváme formou takzvaných nákladů na činnost. Ty jsou určeny například k efektivní podpoře společné infrastruktury našich pracovišť, nebo k hospodárné alokaci přístrojových investic formou výběrových řízení a konkurzů. Zde nám peníze velmi chybějí. Další důležitou věcí jsou opravy a údržba budov. Máme budovy z padesátých a šedesátých let, které potřebují rekonstrukce, aby nám na ty špičkové přístroje neteklo a na lidi nepadala omítka.
Vláda vám ale přidává letos přibližně sto milionů?
Vláda nám sto milionů přidala vloni na podzim. Nám ale bylo jasné, že v té době na konci roku není možné narychlo ty efektivně peníze investovat. Dohodli jsme se tedy, že můžeme částku převést do letošního roku. Jsou to ale jen jednorázové peníze. Použijeme je především na nákup chybějících přístrojů a na další aktivity související s novou strategií.
Máte je prý také použít na financování center excelence. Nevyrostlo na evropských dotacích těch center až příliš? Budete je zvládat financovat?
Center je osmačtyřicet. To číslo je opravdu velké a svědčí o tom, že tehdejší vlády tuto věc tak úplně nezvládly – chyběla systémová koordinace a kritické posouzení navrhovaných projektů. Dnes tedy stojíme před problémem, jak ta centra rozumně udržet v chodu – k tomu by ale měly být určeny především vládní programy udržitelnosti, rozhodně ne jednorázové institucionální finance, jako třeba oněch našich 100 milionů. Za sebe bych zdůraznil, že bychom měli centra vnímat především jako příležitost. Berme to jako výhodu, že máme tak kvalitně vybavené instituce a snažme se udělat všechno pro jejich optimální fungování. Ostatně nejde zase o nějaké horentní finanční částky.
Přežijí podle vás všechna?
Mám-li být realista, tak si myslím, že asi ne. Ale říkal jsem i panu premiérovi, že bych tady byl velmi opatrný a bedlivě zvažoval, které z těch center je případně neudržitelné a proč. Bylo by špatným signálem vracet peníze do Bruselu.
Čtěte také:
Výdaje na výzkum v Česku poprvé překonaly průměr EU