V současné Evropě stoupá poptávka po energii. EU nemá takové zásoby ropy a zemního plynu, aby plně uspokojila své energetické potřeby. Je proto závislá na Rusku. Největší zásoby břidlicového plynu na světě mají Čína, USA a Argentina, v Evropě pak Polsko. V Česku je to zatím velká neznámá.
Co je vlastně břidlicový plyn? Jde o metan, který je v několikakilometrové hloubce rozptýlený v břidlicích. Při těžbě se využívají i chemikálie, které mohou znečistit zásoby podzemní vody. V hloubce okolo vrtu se speciální trhavinou iniciuje rozpraskání horniny a do vrtu se pod vysokým tlakem vhání voda s příměsí písku a chemických látek. Pro jeden proces hydraulického štěpení se obvykle spotřebuje přes deset tisíc kubíků vody, tedy malý rybník, písek z několika nákladních automobilů a chemikálie dovezené v několika cisternách.
Z ekonomického hlediska považuji za nutné zodpovědět jednu zcela zásadní otázku: zná Česko vůbec zásoby svých nerostných surovin? Jejich množství a lokalita výskytu se zjišťuje průzkumem. V současné době se však často brání jejich preciznějšímu zmapování.
Například ministr životního prostředí vyhověl námitkám radních Karviné a okolních obcí a zrušil rozhodnutí o stanovení průzkumného území na Karvinsku. Laicky řečeno to znamená, že by se na Karvinsku nemělo zkoumat, zda je zde možné v budoucnu těžit uhlí. Stejně tak chce ministerstvo pozastavit další průzkumy lokalit břidlicového plynu, než bude upravena příslušná legislativa.
Česko má pod zemí ukryto zlato v odhadnutelné hodnotě 250 miliard korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu však o případné těžbě kovů, jako je zlato nebo wolfram, uvažuje jen potichu a v kuloárech.
Nechceme vědět
Pálíme, co shoří
Průzkum ložisek břidlicového plynu byl u nás zatím zastaven. Vedou se pouze diskuze. Odpůrci těžby argumentují ohrožením přírody, zastánci snížením cen energií. USA těžbu břidlicového plynu podporují, těží se i v Polsku. V Rakousku těžaři po odporu obyvatel couvli a chtějí zkoumat dopad na životní prostředí. O břidlicovém plynu budou v září jednat i europoslanci.
Zdá se, že rozhodnutí zastavit průzkum českých ložisek břidlicového plynu je možná ukvapené. Bez důkladného a řízeného průzkumu nelze o případné těžbě vůbec mluvit. Je zcela v pořádku vyjádřit obavy o zachování zdrojů kvalitní pitné vody.
Čtěte také:
Ministr Chalupa průzkumné vrty na Karvinsku zamítl Většímu využití břidlicového plynu v Evropě prý brání i mýty**
Boj proti průzkumu a těžbě břidlicového plynu se často prezentuje jako boj za čisté životní prostředí. Jenže tato mince má i druhou stranu. Již dnes se v mnoha částech Česka při opakujících se inverzích obtížně dýchá, protože lidé, kteří nemají na drahý zemní plyn, pálí v zimě v kamnech všechno, co shoří.
V řádu několika let se navíc může stát, že česká ekonomika přestane být kvůli vysokým cenám energií konkurenceschopná. USA se díky těžbě plynu z břidlic stávají z velkého dovozce zemního plynu jeho vývozcem. V USA dnes umějí plyn těžit za 88 dolarů za tisíc kubických metrů, Rusko za svůj plyn vyvážený do Evropy požaduje kolem 600 dolarů za tisíc kubíků.
Peníze na studii
Považuji za rozumnější místo hádek a zákazů vypracovat odbornou ekonomickou a ekologickou studii. Studie by měla určit, za jakých technických předpokladů a za jakou cenu lze těžit, jak ochránit zásoby podzemní vody a o kolik se sníží naše závislost na dovozu ruského plynu. Na odbornou studii by snad náš stát i dnes měl mít peníze. Zrovna tyto se navíc mohou násobně vrátit.
Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu
