Poslanecká sněmovna zcela pravidelně přehlasovává jakákoli veta prezidenta republiky, kterými se hlava státu snaží brzdit velkovýrobu právně nedotažených zákonů. Poslanci se při tom zjevně řídí pořekadlem, že více hlav více ví. Kéž by.
Posledním, zatím neuzavřeným dílem tohoto seriálu je prezidentské veto zákona o energetickém štítkování domů. Zákon sám vyšel z potřeby převzetí jedné ze směrnic Evropské unie do našeho práva. Souhlasím však s prezidentovým názorem, že mnoho těchto eurosměrnic je „výsledkem dlouhodobě chybné a dnes již postupně překonávané politiky nerozvážných závazků, které na sebe EU a její členské státy vzaly“.
Omezení havárií
Směrnice o štítkování domů není bohužel ani zdaleka jediným nesmyslem. Existuje řada směrnic mnohem horších. Přes řadu upozornění na negativní dopady nemají státní správa ani zákonodárci potřebu na současném zmatku cokoli změnit. Neustále se slibuje, jak se zlepší úroveň podnikatelského prostředí. Ale skutek utek. Navrženy jsou pouze kosmetické úpravy, které podstatu vysokého zatížení podniků a investorů neřeší.
Protože příkladů je hodně, zaměřím se jen na ty nejkřiklavější. Stačí pohlédnout na více než stovku legislativních opatření ekologického charakteru. Tak třeba zákon na omezení havarijních situací, především úniků nebezpečných látek do prostředí, je jistě důležitý. Ale nesmí svou složitostí ničit podnikatele. Každý ve vlastním ekonomickém zájmu udělá všechna opatření, aby se mu draze zakoupené suroviny neznehodnotily nebo neshořely. Nepotřebuje vyplňovat nesrozumitelné tabulky a rozesílat je na několik úřadů.
Přitom druhou rukou vyplňuje plány havarijních opatření, odpadového hospodářství a bezpečnostní program obsahující kolem tří set stránek byrokratického textu. Přidejte ještě povinnost vysokého pojištění a nesmírně komplikované, časově náročné takzvané integrované povolení.
Všechno hlásit
Pravou perlou je zákon o ekologické újmě, který také představuje desítky stran šílených tabulek a vyžaduje po podnikatelích složení vysoké finanční jistiny. Zisk je v tomto případě jen na straně pojišťoven. Komplikovanost zákonů s sebou nese potřebu najímat a platit mnoho externích expertů, neboť s horou dokumentace si podnikatel často nedokáže poradit.
Další past představují zákonné povinnosti zpracovat a předložit spletité a zbytečné statistiky a hlášení. Pod tvrdými sankcemi je vynucují zákony o ovzduší, odpadech, obalech i vodě. Jejich smysl nepochopil snad žádný podnikatel. Smutnou útěchou jim může být skutečnost, že se ve struktuře zákonů mnohdy nevyznají ani jejich tvůrci a předkladatelé.
Zelení zdržují
Na závěr zmiňme ještě zákon o posuzování vlivů staveb a technologií na životní prostředí, o němž se konečně začíná mluvit i mezi širší veřejností. Jeho záměr považuji za potřebný, jsem ostatně jedním z tvůrců poměrně jednoduchého původního zákona z roku 1991. Po mnoha zbytečných novelách se však dostal na úroveň, která umožňuje různým dogmaticky zeleným sdružením významně prodražovat a zdržovat celý proces výstavby čehokoli od budov po dopravní infrastrukturu.
Čtěte také:
Povinné štítkování domů dostalo zelenou
Nemovitosti budou muset mít své energetické štítky
Očima expertů: Jak ušetřit na energiích
Při pohledu na tuto a další legislativu berou za své všechny řeči o úsporách i neustále omílané fráze o zvyšování konkurenceschopnosti našich podniků. Současné zákony naopak v mnoha podnikatelích podněcují úvahy o odchodu do zahraničí.
Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu
