Jiří Hlavatý se necítí být podnikatelem. A přece se stal podnikatelem roku. Sám sebe vidí jako šéfa – asi není náhoda, že témuž slovu dával kdysi dávno přednost před všemi ostatními Tomáš Baťa. Jaký je příběh člověka, který dokázal postavit na nohy firmu na pokraji zhroucení a vybudovat z ní prosperující podnik?
Než se letos v březnu získal titul Podnikatel roku 2013, znali Jiřího Hlavatého, majitele tradiční královédvorské textilky Juta, jen povolaní. Od té doby se objevil na titulní stránce Forbesu, poskytl nespočet rozhovorů a stal se ztělesněním tradice a oddanosti firmě, do které nejdříve nastoupil jako dělník, z něhož postupně se vypracoval na vedoucího prodeje, aby byl po pádu komunismu svými kolegy zvolen do jejího čela a nakonec se stal i jejím majitelem.
Náš rozhovor se uskutečnil během 20 minut po jeho vystoupení na Dni podnikatelů – konferenci, jejímž hlavním cílem bylo dodat méně zkušeným „kolegům“ odvahu a chuť splnit si své cíle.
„Kdo podniká pro peníze, nemá šanci uspět. Svou firmu a lidi, kterým dáváte práci, musíte milovat, vážit si jich, pracovat s nimi a respektovat jejich potřeby,“ řekl mimo jiné Jiří Hlavatý. O tom, že nejde jen o prázdná slova, svědčí i to, že byl s přehledem zvolen do Senátu za Trutnov a okolí. Splnění snu o prodloužených víkendech se tedy nejspíš zase odkládá.
Ve firmě pracujete už čtyřicet let, strávil jste tam celý svůj profesní život, to je poměrně neobvyklé. Co pro vás znamená tradice?
Pro mě je tradice zodpovědnost. Zodpovědnost za něco, co vybudovala minulá generace. Naše firma vznikla před 150 lety, tehdejší továrníci začali budovat textilní průmysl a další generace na to navázaly. Cítím zodpovědnost pokračovat v tom, co někdo začal přede mnou a nedovolit, aby se mávnutím proutku zničilo to, na čem lidé přede mnou celý život pracovali, čemu ho zasvětili a co milovali.
Připadáte si jako pan továrník?
Předně, jako pana továrníka mě označují média. Já sám si tak nepřipadám. Nepřipadám si ani jako pan podnikatel. Sám sebe vnímám prostě jako ředitele, jako šéfa. Být šéfem pak znamená stát v čele všech zaměstnanců. Ti musí vidět a cítit, že šéf dělá všechno s nimi, pak jsou spokojení a pracují stejně jako šéf. Továrník nebo i podnikatel je podle mě člověk, který se hlavně stará o to, aby firma generovala zisk. Já za svou prací nevidím jenom zisk, ale hlavně starost o to, aby firma fungovala, rozvíjela se, byla respektovaná a lidi měli práci.
Manažeři ve vaší firmě si nejdřív musí „projít kolečko“, vyzkoušet si například práci ve výrobě. Kolik z nich tento proces nezvládne?
Velká většina ho zvládne. Praxe je taková, že smlouvu dostávají nejprve na šest měsíců. Během nich ten člověk vstoupí do pracovního kolektivu, který si ho otestuje. Zjistí se, jestli zafungovala chemie, jestli si s těmi lidmi dokáže vycházet vstříc a podobně. Je to vlastně takové předtestování.
Hodně dbáte na to, aby lidé ve firmě byli vzdělaní, aby znali kontext toho, co dělají, kam se vaše zboží vyváží. Zkrátka neberete své zaměstnance jen jako výrobní jednotky. Jak byste popsal svého ideálního zaměstnance, jaké by měl mít vlastnosti?
Nejdůležitější pro mě je, aby uměl vycházet s lidmi. Já klidně oželím odbornost, ale neoželím lidské vlastnosti. Ostatně odbornost se dá naučit, pokud je vůle a chuť. Lidský přístup člověk prostě má, nebo nemá – to se naučit nedá. Co se týká profesních dovedností, tam záleží na tom, v jaké oblasti člověk pracuje. Pokud někdo pracuje v prodeji, musí být určitě velice komunikativní, musí opravdu rád cestovat, mít v oblibě pracovní obědy nebo večeře. To není vlastní každému. V prodeji je strohost a čistá logika, typická pro ekonomy, spíš na škodu.
| Jiří Hlavatý a Juta |
|---|
| Jiří Hlavatý (1948) nastoupil do Juty, tenkrát státního podniku, jako strojní inženýr v roce 1972. Začínal jako dělník a přes pozice technologa a vedoucího prodejního oddělení se propracoval až na židli generálního ředitele, tím se stal v roce 1989. Pod jeho vedením se Juta transformovala v největší českou textilku , jejíž obrat se v letošním roce přiblíží sedmi miliardám korun. |
| Juta vyrábí široký sortiment výrobků z polypropylenu a polyetylenu pro stavebnictví a zemědělství a umělé trávníky pro sport. Víc než 80 procent produkce je určeno pro export do 65 zemí světa. Juta má čtrnáct závodů, přes dva tisíce zaměstnanců a dceřiné společnosti ve Spojeném Království, v Nizozemsku, Německu, Libanonu a na Slovensku. |
Často říkáte, že mzdy v Česku by měly být vyšší. Zároveň ale preferujete, aby velkou část mzdy tvořily odměny. Je to tak?
Odměňování dělím podle pracovního zařazení na oblast manažerů prodeje a na oblast ostatních, včetně ředitelů závodů. V minulých letech jsem se hodně natrápil s bonusy a prémiemi. Když máte čtrnáct ředitelů, musíte neustále řešit, zda splnili své cíle, zda tam byly nějaké neovlivnitelné faktory jako sucho, záplavy, dlouhá zima, havárie na strojích a podobně. Tak jsem si řekl, že ředitelé dostanou fixní plat a tím to pro mě končí. Samozřejmě, pokud se bude firmě dařit, je možné, aby dostali třeba o deset procent vyšší roční odměny. Nechci mít takové ředitele závodů, které budu muset dále hodnotit. Řešit zda mají využití strojů 80 nebo 85 procent. Chci mít takové ředitele, které jsem si sám vybral, jsem s nimi všeobecně spokojený, a když se stane, že z nějakých důvodů nemohou dodržet například limity náhradních dílů, není důvod je za to hned trestat. Kdybych je měl krácením mzdy trestat, to bych je měl rovnou odvolat. U prodejních manažerů je to jinak. Řekl bych, že o dost tvrdší. Ti mají plat nastavený tak, že 60 procent tvoří fixní část a 40 procent se odvíjí od tržeb a také od toho, zda jsou zaplacené všechny faktury. Jsou to jen oni, kdo ve firmě odpovídá za platby zákazníků v termínu.
V Česku se obecně tvrdí, že najít opravdu kvalitního zaměstnance třeba technického zaměření je velký problém. Jaký je váš pocit, dají se u nás najít opravdu kvalitní lidé?
Jsem stoprocentně přesvědčený, že ano. Je to jenom o čase a trpělivosti. Ani my jsme v minulosti nebyli tak trpěliví a na řadu pozic přijímali lidi, kteří nesplňovali naše představy. Chtěli jsme mít hlavně obsazené místo. Teď jsme se přesvědčili, že když budeme vytrvalí, dáme tomu čas, tak tu správnou osobu vždycky najdeme. U technických pracovníků jde o to, aby jejich platy byly na úrovni bankéřů, právníků nebo poradců. Až toho dosáhneme, nebudou všechny technicky zaměřené vysoké školy, a že jich v Česku máme, stíhat. Lidi si většinou vybírají školy kvůli vidině vysokých budoucích platů. To je problém, protože vyšší vzdělání je u nás motivováno penězi, a ne tím, aby produkovalo lepší lidi.
Vás snad peníze nemotivují?
Pracovně ano. Chci, abychom vydělávali peníze. Hlavně ale proto, abychom mohli dál investovat, udrželi pracovní místa a krok s konkurencí. Proto musíme neustále modernizovat, hledat nové výrobky a inovovat.
Celý rozhovor je na na serveru Peníze.cz.
Čtěte také:
Do Senátu jde šéf Juty Hlavatý i miliardář Valenta. TOP 09 propadla
