Palubní deník
Soukromá politika * Veverky jsou prima kšeft * Jebat systém vší silou * Ani poločas!
**Soukromá politika**
Ministr zahraničních věcí Jan Kohout a prezident republiky Václav Klaus se sešli. Dle mluvčího ministerstva zahraničí spolu probírali „široké spektrum témat zahraniční politiky“. Dle mluvčího prezidenta republiky měli „soukromou pracovní schůzku“. Zvláštní. Široké spektrum témat zahraniční politiky coby předmět privátní pracovní schůzky.
Vysvětlení je několik. Možná se ti dva sešli na řádné pracovní schůzce a probírali věci, které patří – jak je to v diplomacii zvykem – mezi dočasně utajené. To je naprosto košer a není třeba se nad tím pozastavovat. Jen příště vysvětlit hradnímu mluvčímu význam slova „soukromý“ a oběma mluvčím poradit, aby si sladili noty.
Jinak bychom si třeba mohli myslet, vedeni rozdíly ve vyjádření mluvčích, že Klaus s Kohoutem mají soukromé kšefty a řeší je v pracovní době. Anebo – hůře! – že privatizace státu již natolik pokročila, že se už týká i zahraniční politiky České republiky a mluvčí odpovídá občanům dle starého reálně socialistického hesla „co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není“.
Veverky jsou prima kšeft
Od sedmdesátých let minulého století, kdy se zjistilo, že červené veverky nevyhynuly, jim věnoval americký stát Arizona značnou pozornost. V roce 1987 je prohlásil za ohrožený druh a nyní se rozhodl poskytnout na jejich záchranu 1,25 milionu dolarů. Chce pro ně nad horskými silnicemi vybudovat mosty a zavést kamerový systém, který bude sledovat jejich zdravotní stav. V devadesátých letech žilo v okolí hory Graham 300 až 350 červených veverek, ale v posledních deseti letech jich bylo každý rok napočítáno zhruba 250. Na jednu veverku tedy připadne v průměru podpora v neuvěřitelné výši pěti tisíc dolarů. Tuto částku na ně vydají arizonské úřady proto, že auta jich každoročně na horských silnicích pět přejedou. Během 20 až 25 let by mosty mohly zachránit život až stovce červených veverek.
Tato iniciativa, zejména její cena, se však nezamlouvá senátorovi za stát Arizona a republikánskému kandidátovi na funkci amerického prezidenta v posledních volbách Johnu McCainovi. Řekl to veřejně a docela pracovně. Soukromě je možná smířený s tím, že civilizace holt stojí stále víc, jenže v tomhle případě projekt nápadně připomíná dálnice a cyklostezky v jedné nejmenované evropské zemi.
**Jebat systém vší silou**
V Petrohradě se na jiném mostě zase bojuje o svobodu vyjádření. Městský soud odsoudil účastníka umělecké skupiny Vojna Leonida Nikolajeva k zaplacení pokuty, protože spolu s asi 40 dalšími lidmi v noci na 15. června namalovali na petrohradský zvedací Litejnyj most obrovský falus. Čin byl vyhodnocen jako chuligánství. Především proto, že se přímo proti němu nachází sídlo ruské tajné služby Federální bezpečnostní služby, nástupce sovětské KGB. Olbřímích 65 metrů velký falus se pokoušela petrohradská komunální služba smýt za pomoci hasičských aut. Umělecká skupina Vojna se specializuje na politickou satiru formou konceptuálního umění a zdůrazňuje, že „budeme jebat současný systém vší silou!“.
V takovém poselství jako by se zhlédl Jiří Paroubek, který na Facebooku vyjádřil sympatie poslednímu výkonu české umělecké skupiny Ztohoven. Ta vystavila pozměněné úřední dokumenty, zfixlované občanské průkazy – samo sebou umělecky. Česká média prokázala, že provokace jako forma umělecké výpovědi už dávno není, co bývala, protože referovala více o reakci poslance ČSSD než o poselství Ztohoven. Dřívější lídr pomalu nasává svěží vítr mladické občanské neposlušnosti. Modernizace strany je tedy možná na spadnutí a přijde to odspodu.
**Ani poločas!**
O svobodu vyjádření zabojoval nečekaně také trumpetista České filharmonie Ladislav Kozderka. Rozhodl se na schodech Rudolfina vyzkoušet šílenou fotbalovou trubku vuvuzelu. Performance trvala dle serveru Aktuálně.cz dvacet vteřin, načež zakročil personál. Kdyby to vydržel aspoň do poločasu, zjistil by, že i na tento mučicí hudební nástroj se dá nejen troubit, ale trochu i hrát. A proto by partitura mohla vypadat méně stereotypně než ta z přiloženého obrázku. Zápis byl pořízen na základě poslechu utkání skupiny C mistrovství světa a vešel se na pouhých 120 stránek.
Plastové repliky primitivního nástroje však zase připomněly, že střet kultur je neodvratný. Evropané budou obhajovat svou averzi k vuvuzelám na fotbale názorem, že kdyby Afričané hráli jako Kozderka, celý starý kontinent by netoužil po ničem jiném než po zvuku vuvuzel. Jenže Afričané jen troubí. Afričané asi argumentovat nebudou, zato vyvedou ze stadionu Kozderku, který nesmyslným preludováním devastuje krásu monotónní domorodé hudby.
ČLÁNKY DO MAILU