České podniky začínají stále víc pracovat s designem nejen z hlediska estetiky, ale také funkce výrobku. Kvalitu designu ale v poslední době sráží to, že často jediným kritériem výběrových řízení bývá nízká cena, upozorňuje přední průmyslový designér a majitel kopřivnického studia Descent Jiří Španihel.
Foto: Descent
Dříve považovaly některé podniky design jen za jakýsi bonus. Za něco, do čeho se investuje, až když zbudou peníze. Je tomu tak i dnes?
Už je celá řada firem, které přizvou designéra do kreativního týmu od samého začátku projektování výrobku. Důležité je, že design dnes už zdaleka není jen o tvaru. Některé firmy se stále domnívají, že jen „převlečou kabátek“ svého výrobku, a tím mu zvednou prodejnost. Ale design by měl zohledňovat daleko víc prvků než jen estetické hledisko. Především funkci, ergonomii, hygienické aspekty či pohodlí uživatele.
Jak postupovat při hledání takového optimálního designu?
My si vždycky nejdřív uděláme průzkum mezi lidmi, kteří budou výrobek užívat. Uvedu vám názorný příklad. Třeba jsme pracovali se společností Borcad na porodním lůžku AVE, které mělo znamenat zcela novou generaci těchto lůžek. Ptali jsme se zdravotníků i rodiček, co potřebují. Dotázal jsem se mimo jiné i své ženy, jaké měla pocity, když rodila naše dcery.
Co řekla?
Že se jí zdála postel úzká, tvrdá a studená, pořád se bála, že přepadne na zem. Což konstatovaly i jiné ženy. Takže postel AVE jsme proto designovali velmi robustní, počítá se dokonce i s tím, že v určitém momentě na ní může podpořit rodičku i její partner. Také se mohou vysunout bočnice, a tím posílíte pocit bezpečí rodičky. Z pohledu zdravotníků je zase důležité, že má postel elipsovitý půdorys, takže se kolem ní mohou lékaři plynule pohybovat, aniž by někde zadrhávali o nějaké rohy. Další průnik designu a funkce je v tom, že lůžko je zcela kompaktní, takže se nečistoty nedostanou do nějakých spár a omývání lůžka je jednodušší. To je jen jeden příklad z mnoha, jak design zahrnuje i další požadavky.
Jak dlouho ale vývoj takového chytře designovaného výrobku trvá?
Samozřejmě záleží na tom, o jak složitý produkt jde. Ale podle mých zkušeností nelze připravit revoluční výrobek dříve než za dva roky. Tedy pokud mluvíme o kompletním designérském procesu, který vede od průzkumu mezi zákazníky, přes tvorbu konceptu, studie a počítačového modelu až po přípravu výroby včetně obalu. I po spuštění prodeje pak můžete výrobek průběžně inovovat. Třeba u zmíněného porodního lůžka jsme zavedli až po dvou letech prodeje jedno z dalších vylepšení – masážní zařízení, které rodičky masíruje v oblasti beder, které je často při porodu bolí.
Panuje představa, že design se týká hlavně výrobků jako je sklo, nábytek či automobily. Je to pravda?
Jak jsem řekl, design především rozvíjí funkci výrobku. Takže se uplatní všude. My navrhujeme i pro takové obory, jako je třeba zpracování toxických odpadů. Navrhoval jsem i insignie pro opavskou univerzitu. Dělali jsme ovšem například také návrh kabiny pro velkorypadlo. Řidič tam mnohdy tráví dlouhé hodiny, musíte zohlednit jeho pohodlí, aby měl dobrý výhled, aby se mu dobře stroj ovládal. Design je důležitý i u nemocničních lůžek. Musí být zařízena tak, aby si na nich nemohl pacient sám ublížit nebo aby se nemohl nějak zaklínit. Impulsy často přicházejí z takových zemí, jako jsou Spojené státy americké. V případě nějakého problému by totiž tamější právníci dokázali z výrobce lůžka vyždímat pytel peněz.
Někdo ovšem říká, že sám design je drahý. Jak se v současnosti v Česku pohybují ceny designérských návrhů?
Samozřejmě záleží na typu výrobku. Možná vám někdo slíbí design za pět tisíc, někdy to půjde do milionů. Nutno ale říct, že ve většině výběrových řízení je nejnižší cena hlavním kritériem výběru. A to je hrob kvality! Samozřejmě je diametrální rozdíl v tom, jestli uděláte za pár korun jen neověřenou a nezávaznou skicu, tu předáte výrobci a už se dál o produkt nezajímáte, nebo naopak projdete poctivě celým procesem až po výrobu, což samozřejmě stojí čas a náklady. Cena je pak logicky vyšší.
Je mezi designéry velká konkurence?
V Česku jsou desítky škol, které nabízejí obory s nějakou vazbou na design. A ty chrlí obrovské množství absolventů, kteří vytvářejí takzvané tržní prostředí. Je jasné, že designér, který se nedokáže prosadit kvalitou své práce, nebo zatím nemá dostatek znalostí a zkušeností, se bude podbízet cenou. Takže se ceny kazí. Ale chtěl bych vzkázat těmto kolegům, že si tím sami kazí trh i do budoucna. Jistě by také prospělo celé profesi, kdyby reálněji zvažovali hodnotu své práce a srovnávali ji s dalšími obory.
Je u nás obvyklé, aby se designérovi platily tantiémy z prodeje úspěšného výrobku, na němž se podílel?
Na rozdíl od Itálie, Británie či Německa je to u českých firem neobvyklé. Přitom to firmám umožňuje rozložení ceny vývoje výrobku do delšího časového úseku. Také pozice designu by byla stabilnější a systematičtější. Za přínos bych považoval také to, že designér má dlouhodobější zpětnou vazbu na úspěšnost výrobku a posílí se také vztah mezi výrobcem a designérem.
