Jirka s Věrkou v Číně

Český tým se bál, že vyjednavači Říše středu opět požádají o unikátní radar

Číňané se nás budou snažit za každou cenu přimět k prodeji radarového systému Věra. S takovou obavou vyráželi na pracovní cestu do Číny členové delegace premiéra Jiří Paroubka. Říše středu totiž o Věru usiluje již delší dobu, loni se jí málem podařilo šest souprav radaru koupit. Proti se ale tvrdě postavily Spojené státy americké a obchod překazily. Paroubek a spol. se proto na očekávaný čínský nátlak připravovali ještě před odletem. V nachystaném scénáři připadla hlavní role „zlého muže“ při odrážení čínských ataků proamerickému náměstkovi ministra zahraničí Petru Kolářovi. Jak to dopadlo? Krátce po návratu vyjednavačů do Prahy vydala vládní mluvčí prohlášení, ve kterém česko-čínské debaty o Věře rozhodně popřela.

Věra jako zbraň.

Z Číny do Prahy chodilo minulý týden mnoho rozporuplných informací. Třeba o tom, jestli premiér Paroubek mluvil nebo nemluvil o porušování lidských práv. V souvislosti s radarem Věra se nejprve objevila zpráva, že Číňané skutečně použili „Věru jako zbraň“ a podmínili svůj souhlas s některými jinými obchody právě dodávkou českých radarů. Čeští vyjednavači prý neustoupili. Ubránili se údajně především pomocí argumentů o zbrojním embargu, které na Čínu v roce 1989 - po krvavém masakru studentů na pekingském náměstí Nebeského klidu – uvalila Evropská unie. Zákaz exportu vojenských technologií se po vstupu do Unie pochopitelně týká i Česka. Republika nemůže embargo jednostranně porušit. Zprávu o čínském „radarovém nátlaku“ ale nikdo oficiálně nepotvrdil. Kvůli citlivosti tématu ji ostatně ani potvrdit nemohl. Veškeré informace o Věře jsou v kategorii tajné nebo přísně tajné. Vládní mluvčí dokonce několik hodin po návratu Paroubkovy delegace do Prahy vydala prohlášení, v němž debaty o radarech v Číně zcela popřela: „Při žádném jednání s představiteli Čínské lidové republiky při příležitosti návštěvy premiéra Jiřího Paroubka nedošlo k projednávání otázky možného prodeje pasivního sledovacího systému Věra.“ Takový „pevný a zásadový postoj“ může České republice jenom prospět, především v očích Američanů. Právě oni totiž už jednou dojednaný a schválený vývoz šesti Věr z Česka do Číny zablokovali. Stalo se tak poté, co české ministerstvo průmyslu a obchodu loni v lednu vydalo firmě Omnipol souhlas s vývozem šesti souprav radaru Věra. Výrobce – pardubická společnost Era – sliboval Číňanům dodávku v červnu 2004.
Na nátlak „nejvyšších amerických míst“ včetně prezdenta George W. Bushe a ministra zahraničí Colina Powella ale tehdejší český premiér Vladimír Špidla ze „zahraničněpolitických a bezpečnostních zájmů“ donutil ministerstvo průmyslu již vydanou licenci odejmout, a z prodeje proto úplně sešlo.
Washington se obával toho, že Číňané chtějí český radar používat k monitorování amerických lodí operujících v mořské úžině mezi Čínou a Tchaj-wanem a také k pozorování letadel, která budou z těchto lodí vzlétat. Z technických požadavků Číny bylo údajně naprosto jasné, že chtějí pokrývat pásmo na hladině moře a těsně nad ní.

Tamara byla úspěšnější.

Také loňské tahanice kolem vydání a zrušení licence na vývoz Věr do Číny ovlivnily průběh návštěvy vrcholného českého politika v Říši středu. Tehdy nešlo o premiéra jako nyní, ale o prezidenta republiky. Václav Klaus totiž vyrazil na pracovní cestu po Číně právě v době, kdy se v Praze Špidlovi ministři rozhodli kontrakt definitivně zrušit. Vláda se obávala, že pokud by své stanovisko oznámila Číně ještě před Klausovým odletem, nemusela by cesta hlavy státu dopadnout podle plánu a navíc by mohly být ohroženy některé energetické kontrakty, o které v Číně usilují české podniky. Premiér Špidla proto odeslal své konečné – zamítavé – slovo k případu Věra na ministerstvo zahraničí až v den prezidentova návratu do vlasti. Omnipol, jemuž šlo o tři čtvrtě miliardy korun, později odejmutí licence na vývoz Věr napadl u pražského Městského soudu. Ten však zatím nerozhodl. Firma se loni pokoušela radar vyvézt do Pákistánu, také neúspěšně. Proti se totiž postavila sousední Indie. Zatím jedinou zemí, kam se podařilo radarový systém z Česka prodat, jsou Spojené státy. Ty projevily loni po krachu jednání s Čínou zájem o jeden kus. Zatím ho ovšem nedostaly, Era stále pracuje na jeho výrobě. Pardubicka Era minulý týden oznámila, že jednu Věru prodá Estonsku. Systém Věra, složený ze tří poměrně malých stanic vzdálených od sebe několik desítek kilometrů, může být plně mobilní. Pracuje na takzvaném hyperbolickočasovém principu, najednou může sledovat až dvě stě letounů a dokáže velmi přesně stanovit druh, vzdálenost a výšku cíle. Díky počítačovému zpracování dat si „chytrý radar“ předměty, které už jednou zaregistroval, i pamatuje a umí na to upozornit obsluhu. Věra je nástupkyní slavného radaru Tamara, jde o jeho zmenšenou a účinnější verzi. Tamary byly o poznání úspěšnější, ovšem za studené války. Do konce roku 1990 jich Omnipol prodal šedesát, většinu do států bývalého Sovětského svazu. Poslední Tamaru po pádu komunismu v Evropě koupil Omán, zpravodajské informace však hovoří o tom, že ho touto cestou získali k testování Američané.